Stejně jako před tím i nyní se magie odrazila od neviditelné stěny a zamířila zpátky. Rychle jsem padla k zemi a sledovala elektrizující blesk zapichující se do baziliškova těla. Had vydal bolestný skřek a vymrštil Gunara do vzduchu, který za letu vytasil sekeru. Had se svíjel, syčel a prskal krev. V jeho těle zela doutnající díra, ale nevypadalo to, že by baziliška nějak výrazně zpomalila. Had se otočil mým směrem a z jeho hrdla vyšel naštvaný skřek. To už se ale z výšky řítil Gunar s hlasitým řevem a zarazil sekeru do hadovy hlavy, kterou jedním mocným úderem oddělil od těla. Hlava se s protočenými panenkami odkutálela pryč. Tělo se ještě nějakou dobu zmítalo v posmrtné křeči, než zůstalo nehybně ležet na zemi.

,,Jedno si zapamatuj, děvče. Moje plány byly, jsou a vždycky budou skvělý," zasmál se Rai a objal mě kolem ramen.

,,Jo. A taky pěkně debilní. Mohla mě trefit. Napadlo tě to vůbec?" zeptal se Gunar, zatímco ze sebe oprašoval kusy zdiva. Působil klidně, vyrovnaně a ani trochu se u předchozího boje nezadýchal.

,,Mě ne, ale Nell jo," zazubil se Rainhard.

,,Už ti někdy někdo řekl, že jsi fakt borec?" postavila se vedle nás Talina a na jejím kamenné tváři se objevil náznak obdivu.

,,Jo. Možná, že si dokážeš vyblít žaludek na posezení, ale nechtěla bych stát proti tobě," přitakala jsem a rozhlédla se po té spoušti kolem. Aras kontroloval Kieře tržnou ránu na hlavě. Už po několikáté mi proběhlo hlavou, že ona tam neměla co dělat. Kiera patřila mezi ty nejhodnější, nejlaskavější a nejpokornější lidi, které jsem znala. Ale bojovat? To nikdy pořádně neuměla.

Pamatovala jsem si na den naší zkoušky. Když jsme musely přežít všechny úkoly, které nám Mabel přichystala. Zúčastnilo se nás jich celkem osm. Zůstaly jsme jen my dvě. Kiera byla mojí jedinou oporou v pevnosti Čarodějek. Tím jediným člověkem, který mi zbyl. Nemohla jsem jí ztratit. Proto jsem ukázala Mabel, že umím používat magii i bez hole. Že dokážu vyvolat i to, co mělo být zakázáno. Já se stala jejím cvičeným pejskem a ona protáhla Kieru všemi úkoly, aniž by utržila jeden jediný šrám.

Měla jsem držet hubu. Měla jsem jít do Eru sama a nehledět na Kieřiny sny a touhy. Nebát se toho, že bych skončila sama. Pak by tohle všechno nemusela podstupovat.

Jako by dokázala číst moje myšlenky, zvedla ke mně Kiera oči a povzbudivě se na mě usmála, zatímco já chtěla řvát.

,,Všichni v pořádku?" ozval se Lochar a vynořil se z oblaku prachu z Ezrou v závěsu. Než jí kdokoli dokázal zastavit vystartovala Talina a dobře mířenou ranou na spánek složila Ezru k zemi. Lochar rychle vytáhl svůj meč, ale dřív než ho stačil použít se vedle něj objevil Gunar, pevně mu sevřel rameno a zavrtěl hlavou.

,,Dobře mě poslouchej, ty kreténe jeden vypatlanej. Jestli toužíš chcípnout s největší radostí ti na místě zlomim vaz. Jestli chceš ještě dál dejchat tak mě přestaň srát a poslouchej dobře míněný rady ostatních, protože ti ten tvůj bídnej život můžou zachránit," procedila skrz pevně zaťaté zuby a pořádně Ezru kopla do koulí. Celé mužské osazenstvo zaúpělo bolestí spolu s Ezrou. Dokonce i mě rozbolely moje neexistující koule.

,,Příště ti z nich udělám míchanici," dodala Talina a nechala svíjejícího se Rytíře poníženě válet na zemi.

,,Do teď jsem se bál jenom tebe," hlesl Gunar a vystrašeně se na mě podíval.

,,Klid vazoune. Moc jí neser a třeba to přežiješ," uculila jsem se a došla ke Kieře a Arasovi.

,,Jak to, že tady tvoje magie funguje?" zeptal se Aras podezřívavě, aniž by se na mě podíval. Soustředil se na Kieřinu hlavu.

,,Nefungovala zrovna perfektně," prskal jsem a pohladila Kieru po ruce.

,,Neměla fungovat vůbec." Jenom jsem pokrčila rameny.

,,Rio?" otočil se na mě a zabodl do mě své pronikavé, zelené oči.

,,Hm?"

,,Co nám tajíš?" Spoustu věcí. A mnohem víc.

,,Nevim, co bys rád slyšel. Ale nemám nejmenší ponětí, co se to tady do prdele děje," zavrčela jsem a odpochodovala pryč. Nedlužila jsem mu žádné vysvětlení. Jemu, ani nikomu jinému. Nejspíš jsem ale sama sobě nechtěla přiznat, že jsem z odhalení měla strach. Prozatím stáli na mé straně. Jak by se ale všichni zachovali, kdyby znali pravdu? Netoužila jsem po tom to zjišťovat.

Navzájem jsme si ošetřili utržené rány a rozdělili si něco málo z našich zásob. Nejraději bych všechny zvedla a pokračovala dál, ale viděla jsem na ostatních, že by uvítali menší pauzu. Vzala jsem si tedy první hlídku a nechala je vyspat. Sama bych toho na tomhle místě stejně moc nenaspala.

Dlouhé hodiny jsem nehnutě seděla a naslouchala zvukům labyrintu. Připomínalo mi to dny strávené ve Stinném lese. Dny, kdy jsem si zvykla na okolní kvílení, řev a vytí, ale i mrtvolné ticho. Ráda jsem sedávala ve věži paláce a hodiny a hodiny sledovala dění pod sebou. Občas mi dělala společnost Strok a trénoval můj mozek v rozpoznávání bytostí, která zavítaly dost blízko k budově. Ex si ze mě na druhou stranu pořád dělal prdel, že vyhlížím svého prince na bílém koni. A občas se ke mně vplížil Asskar. Ty chvíle jsem milovala.

Z myšlenek mě vytrhly kroky, které se mi plížily za zády.

,,Měl byste se naučit chodit tišeji," pronesla jsem, aniž bych se otočila.

,,Máš snad oči i vzadu?" zeptal se Lochar a posadil se vedle mě.

,,Ne. Vy ale strašně funíte." Lochar jenom zavrtěl hlavou a chvíli se mnou zíral so chodby před námi.

,,Můžeš jít spát," konstatoval Lochar suše.

,,Snad si nemyslíte, že bych svůj život svěřila do vašich rukou. Hned po usnutí byste mi šlápnul botou do ksichtu," uchechtla jsem se.

,,To zní jako hodně lákavá nabídka. Ale i když mě neskutečně sereš slíbil jsem, že tě přivedu zpátky živou."

,,Živou. Ne neporušenou. Mabel by vám to jistě odpustila." Protože velitelce Čarodějek záleželo jenom na tom, co žilo ve mně. O ostatní se zajímala jen pramálo. Díky tomu mi ale procházelo i to, za co jiné dostávaly tvrdé tresty. Takže jsem si nikdy nestěžovala. Na druhou stranu já se o ní a ten její spolek namyšlených slepic taky nijak extrémně nezajímala. S Mabel jsme se využívaly navzájem. Tak proč si nalhávat něco jiného?"

,,Tím bych si nebyl tak jistej," zamumlal Lochar, až mu skoro nebylo rozumět.

,,Vážně si tady chcete povídat a vylívat si srdíčko?" podívala jsem se na něj tázavě a litovala, že po ruce nemám žádnou flašku alkoholu.

,,Nepřišel jsem si povídat Rio. Přišel jsem tě vystřídat, protože i když se ti to nelíbí pořád jsem tvůj velitel a mám vás na starost. Chápu, že jsi zvyklá spoléhat se sama na sebe, ale tohle je teď tvůj tým a budeš se jim muset naučit věřit." Málem jsem se nad tím jeho proslovem od srdce zasmála. Pomalu jsem se postavila a přitáhla si plášť blíž k tělu.

,,Co takhle kdyby jste se nejdřív naučil věřit vy nám?" uculila jsem se a odešla k ostatním předstírat spánek.

---------------------------------------------------------------------------------

,,Už jsem říkal, jak moc to tady nenávidim?" ozval se Gunar a Rai vedle něj hlasitě zaúpěl.

,,Nejmíň už po sto padesátý," zavrčela Talina a pořádně Válečníka praštila do zad. Ne, že by to Gunar nějak zaznamenal.

,,Pamatujete, jak jsme si hráli na bludiště? Procházet sirotčincem bylo teda o dost snazší," řekl Gunar a podrbal se na hlavě. Usmála jsem se nad vzpomínkou, kdy jsme se jako malí caparti proháněli chodbami sirotčince, snažili se získat zlatý poklad v podobě sušenek schovaných v kuchyni a vyhýbali se zlým bytostem, které jsem spatřovali v našich dozorcích a vychovatelích. Tenkrát bylo všechno tak krásně snadné.

,,Och, do prdele. Dala bych si tu máslovou sušenku," mlaskal Talina a Gunar jenom souhlasně zabručel. Naše morálka s každým dalším krokem klesala pod bod mrazu. Všichni jsme se pomalu začali smiřovat s tím, že se odsud nejspíš nikdy nedostaneme.