Před pár lety moji rodiče hlídali bratrova psa. Byl to velký mazel a nikdy na nikoho neštěkal. Jednoho dne jsme se se sestrou vracely domů ze školy. Jako každý den nás šel bratrův pes přívítat. Bežel dolů po schodech ale v polovině se zastavil a začal nás pozorovat. Bylo to divné, protože knám vždycky seběhl dolů a vítal nás.
Začaly jsme si vybalovat batohy a najednou jsme uslyšely kroky. Podívaly jsme se nahoru na schody a tam stála bíla postava. Začala rychle mířit ze schodů s měrem k nám. Chtěla jsem začít křičet a utéct z domu, ale byla jsem jako přimrazená k podlaze. Pes začal zenit zuby a štěkat směrem k bílé postavě. Nejspíš se mu podařilo jí vyhnat, protože po chvíli zmizela. Utíkaly jsme před dům a čekaly až náš táta přišel domů. Ještě dodnes z toho zážitku mám noční můry.