Zlý drak už byl někde pryč, když Lara začala něco mumlat "Asi bych vám měla něco říct -" Lloyd mi chtěl mezitím pomoct se postavit, ale já vyskočila na nohy sama. Urovnávala jsem si vlasy a čistila si šaty od bláta, ale k ničemu to nebylo, protože se země zase zachvěla a já znovu spadla na zem. 'Jakej kokot ?!' Naštvaně jsem se otočila a viděla fialového, hodného draka, jak leží rozpláclej na zemi. 'Padavka.' Z těžka jsem znovu vstávala a Lloyd mi řekl "Teď už tě zvedat nebudu." Fialový drak se začal klepat a zmenšovat a ... 'prostě se měnil !' Začal mi někoho připomínat. "To je Moe !" zakřičel Lloyd. Znovu jsem se chtěla kouknout na toho drakokluka, ale byl zakrytý křídlem černého draka, který na nás začal vrčet. "Kdo si jako myslíš, že seš, že na mě vrčíš ty ještěrko obludná ?" Drak se na mě vrhnul a chtěl mě asi ukousnout hlavu. Já si připravovala vodní kouly. Bohužel jsem ji nakonec nepoužila, protože Sunset se přede mě postavila a asi si s drakem promluvila. Oatatní běželi za Moesašim, který ležel na zemi a já jen stála a čuměla do blba. Drak se se Sunset asi zkamarádil.

Všichni po chvíli někam vyrazili, a tak jsem šla za nimi. Bavili se o Moesašim a o tom, jak je příšerně unavený a hrozně vážně zraněný. Nakonec se začali bavit o kytkách. 'Prostě nuda.'

Po chvíli jsme došli k hnusné barabizně, která divně páchla. 'Jako kdyby se někdo pos-'

Tini nám řekla, aby jsme zůstali na místě a ona, že všechno potřebné najde. Moeho položili na trávu a Lloyd se posadil na enta. 'Idiot.' Ent začal vyvádět a řvát : "Matičko lípo, to jsou oni ! To jsou ti, které měla Tini zastavit. Tak to teď udělám sám."
Potom shodil Lloyda na zem. Dál křičel a máchal po Lloydovi větmevi. Týmaž větvema máchal i po Laře, která se bránila mečem.
Po chvíli jsem po tom entovi vyslala vodní kouli a navrhla " Co ho lehce zpacifikovat ?"
Než jsem uslyšela odpověd, zase jsem cítila, jak mě naplňuje temnota a chlad, ale tentokrát jsem tomu dala volný průběh.

Mé tělo mě přestalo poslouchat a po entovi metalo jednu vodní kouli za druhou. Celé vystoupení jsem zakončila velkým vodním vírem a slovy "Tini bude nasraná... zabijeme ji taky !" Pak jsem dostala záchvat děsivého smíchu, a spadla na zem. Po chvíli jsem dostala vizi. 'Snad to po mě ukliděj.'

Vize :

Muž. Postarší muž s divně vypadající bradkou. A žena. Mladá zvláštně a tajemně se usmívající žena. Oba ovládali magii. Temnou magii. Ta žena mi někoho připomínala, jenže jsem si nemohla vzpomenout koho.
"Ti malí otravní spratkové porazili mého draka !" řekl ten muž ženě rozzlobeně, "Poslat na ně pitomé zvíře asi nebyl dobrý nápad. Kéž bych se jich mohl zbavit osobně... Ale ty jistě dobře o té kletbě víš." Žena přikývla a já zjistila, že ten muž, který nás chce zabít nemůže odejít z té budovy, ve které je. "Takže je mám zneškodnit já a tu dívku vám přivést ?" Zdá se, že tu ženu ještě uvidíme. Ale o jaké dívce mluví ? "Ano... ta dívka mě jako jediná může zbavit této kletby." Žena se uklonila a odešla.

Pak jsem viděla dveře. Velké kamené dveře, kterými se dalo dostat do místnosti, kde obě osoby před chvílí byly. Byly něčím očarované, aby se jen tak někdo nemohl dostat dovnitř. A ke všemu v nich bylo pět klíčovích barevných dírek. Modrá. Zelená. Bílá. Červená. Fialová.

Pak se ukázalo pět budov. Jedna z nich byla Lloydova škola. V každé budově byl nějaký předmět, dobře chráněný a uschovaný. Něco mi říkalo, že to jsou ty klíče.

***

"Vy jste ti největší pitomci na světě !" Tini mě probudila nádhernýmy a vlídnýmy slovy. Pak ještě něco pištěla a kvílela. 'Nechceš už třeba zavřít klapačku ?'

Ztěžka jsem vstala, Tini zmlkla a všichni na mě koukali. Koukla jsem se na mrtvolu toho enta a pak jsem jim raději rychle začala vyprávět vizi a doufala jsem, že na enta třeba zapomenou.

***

Po dlouhé době další kapitola. Tentokrát velmi krátká a to roztáhl jsem z těch 350 slov na 650... (potlesk není třeba)

Snad se líbí a omlouvám se za chyby.

±~• Seph •~±