Vzbudila jsem se již brzy ráno a hned jsem se začala balit. Rozhodla jsem se najít toho kluka, ale nejdřív si najít ve velké knihovně informace o té škole v mracích."Syndi vztávej". Zavolala mamka, já ji ale nevnímala a dál jsem si balila věci. "Syndro pojď s námi na snídani". No tak jo řekla jsem si. "Vždyť už jdu".
S

nídaně byla divná a napjatá. Dojedla jsem a už jsem se rozběhla k pokoji, když v tom- "Kam jdeš mladá slečno,a co si to ve svém pokoji balíš?" Byl to táta, tomu nic neunikne "Chtěla jsem na víkend ke kamarádce a teď jdu do svého pokoje. "Otočila jsem se a odešla jsem do poko 'Rychle' ,říkala jsem si 'rychle', ať si toho vylézání z okna nikdo nevšimne.... Zabalila jsem si a všechno jsem uklidila pod postel.

Celý den jsem přemýšlela jak mám svůj útěk naplánovat. Prostě utéct oknem je nejspolehlivější. Ale nejprve pár knih.

Odpoledne jsem měla další vizi. (Ano už zase)

VIZE:
Byla jsem v sopce. Viděla jsem dívku,která měla nádherné rudé vlasy. Je jí asi 15. Bylo na ní něco zvláštního...ach ano...ovládala element ohně. V té sopce se zřejmě procvičovala. Pak pohlédla mým směrem a prošla mnou. Šla směrem nějakého velkého kamene... Ne, nebyl to kámen ale vejce! Přiblížila se k němu, a nejednou se kolem něj objevili plameny. Prostrčila tím ohněm ruku, a sebrala to vejce. Oheň jí nic nedělá. V ruce držela vejce nějakého ptáka, který se... zrovna začal líhnout! Pak ze skořábky vylezlo mládě.... musím přemýšlet... ne to není možné...co jiného by to bylo...bylo to mládě fénixe. V druhé ruce držela něco jako meč.... nevím obraz se rozmazává, a jí obklopili plameny.

***

Probudila jsem se na tvdé zemi ve svém pokoji. Byla už tma a já měla další osobu, kterou musím hledat.
Šla jsem do knihovny jak nejtišeji to šlo a vzala jsem několik cestovních knih a knihu o všech školách kouzel. Snad tam bude ta z mé vize...

Najednou jsem uslyšela kroky, které se blížili ke knihovně. Vzala jsem ještě rychle starodávnou magickou dýku naší rodiny a utíkala do svého pokoje.

'Snad to bude stačit.'

Jdu k oknu.
Otevírám ho.
Nikdy jsem z okna neskákal.
Snad to dopadne dobře...

Dopadla jsem do našeho jezera plného leknínů. Ovládám vodu a tak jsem suchá, ale zato to bolelo jako pád na hromadu kamenů.

Klekla jsem si na vodu a koukala jsem se na nebe. Byl úplněk. 'Musím je najít', řekla jsem si. Přešla jsem přes jezero a šla jsem pryč od domova, pryč od civilizace...

No... Snad my ty troje šaty budou stačit...

Po chvíli cesty jsem  našla jeden hostinec - já bych tomu říkala dům, který drží pohromadě jen pomocí síli boží. - a ubytovala jsem se. Byla to hrozná noc, a já skoro nespala. 'To už radši tvrdá zem v mém pokoji'.

Ráno jsem se vydala na cestu. Je jen jedna sopka, na které prý žili fénixové. O vodu jsem se bát nemusela, když jsem chtěla, tak jsem si doplnila čutoru a napila se. Jídlo byl větší problém, ale hospod po cestě několik bylo a peněz mám hodně. Dostala jsem se do temného lesa, ale já se vůbec nebála. Báchorky o tom, že tu žili čarodějky které ovládali černou magii byla pohádka pro malé děti. Šla jsem po pěšince a šlišela jsem kroky."Vím že tu jsi ukaž se" řekla jsem a uděla jsem okolo sebe vodní bariéru. Věděla jsem proč, protože zpoza stromu po mě skočil nějakej lapka. Narazil do bariéry a ta ho odhodila. "Co to bylo"? zeptal se. Chladně jsem se zasmála. "Tomu se říká černá magie. Jestli nechceš poznat můj hněv tak odejdi a všem řekni, že v temném lese stále jsou čarodějky a že chystají na vražedný útok na lidi poblíž lesa". Vypadal jako by se počůral strachy a možná se opravdu počůral. Vstal, omluvil se mi, slíbil, že se polepší a vzal nohy na ramena. Tomu jsem se smála celou cestu temným lesem. Vyšla jsem z lesa a vyděla jsem nádherné údolý, ve kterém jsem dnes v noci přespala. Byla to lepší noc, než v té hrozné hospodě.

Ráno vstanu a slyším hlasy nedaleko ode mě...

-----------------------------------------------------------

Koho Syndra slyšela a co jí chce udělat ?

Tak druhá kapitolka za mnou. Omlouvám se za chyby, a za to že je krátká, ale je to teprve začátek.

Sephinrot :3