,,Myslím, že mám nápad," posadil se vedle mě Rai a ukázal na bažinu.

,,Tahle věta se mi přestává líbit," zaúpěla jsem a promnula si obličej, abych se trochu probrala. Nepotřebovala jsem prospat desítky hodin, ale jednou za čas jsem alespoň na chvíli musela zavřít oči a prostě na chvíli vypnout. Co jsem se ale nechala naverbovat na tuhle nesmyslnou pouť jsem nenaspala snad ani hodinu.

,,Ty bažináči útočí jenom na to, co vstoupí na most. Zkoušel jsem házet kameny na ty vyčnívající balvany a nic se nestalo," vysvětlil Rai s nadšením, které jsem s ním rozhodně nesdílela. Těmi balvany totiž Rai myslel ostré, špičaté, kluzké šutry vystupující z mokřadu, které přímo vybízely k tomu, aby si na nich někdo rozbil hubu a skončil v močálu se slezlou kůží.

,,Tobě hrabe," poklepala jsem mu na čelo a uchechtla se.

,,Napadá tě snad něco lepšího?" zeptal se Rai a podíval se na stěnu za námi, která nám odřízla cestu.

,,Rozhodně nemám v plánu sebevražednej skon v smradlavý bažině."

,,Musíme se pohnout Nell," upozornil mě Rai.

,,A kam se pohneme, hm? Jestli tohle přežijeme, za rohem nás může zabít něco jinýho. A i kdyby jsem přežili i to naše šance naše šance na cestu ven jsou nula nula hovno. Nepotřebujeme se pohnout. Potřebujeme odsud," prskla jsem. 

,,Nell. Na něco přijdeme. Slibuju. Nejdřív se ale dostaneme odsud. Ten smrad už nám všem leze na mozek," poplácal mě Rai po rameni a odešel ke svému vaku, ze kterého vytáhl dlouhé lano a hodil ho Gunarovi, který na něj jen nechápavě zíral. Stejně, jako všichni ostatní.

Kromě toho, že Rainhard oplýval nezměrnou inteligencí uměl taky skvěle šplhat, lézt a zdolávat překážky. Proto postavil Gunara s jedním koncem lana uvázaným kolem jeho pasu na jeden břeh, zatímco s tím druhým se sám vydal přes ty příšerné šutráky na druhou stranu, aniž by se u toho zadýchal. Když jsem se na ten provizorní most podívala vypadal stejně stabilně jako ten, co stál jen kousek od nás. 

,,Až po tobě," ukázal na mě Ezra, když jsme se seřadili za sebou, jako ovce na porážku a nedůvěřivě zírali na napnuté lano, které na jenom konci držel Rai a na druhém Gunar.

,,Jsi vážně hrdina," protočila jsem oči, přehodila si svůj vak na záda a pevně se chytila lana.

,,Pořád si myslím, že je to kokotina," zařvala jsem a opatrně přeskočila na první kámen. Téměř okamžitě mi podjela noha a já se musela hodně zapřít do lana, abych neskončila v močálu.

,,Pro boha. Kolik vážíš?" zaúpěl Rai námahou.

,,Jdi do hajzlu. Až se dostanu na druhou stranu tak tě zabiju," prskla jsem a odhadovala vzdálenost k dalšímu kameni.

Chtě nechtě jsem musela Raie obdivovat za to, že úplně sám, bez jakékoli pomoci, překonal cestu přes bažinu. Mně to i se záchranným lanem trvalo nejméně hodinu a když jsem konečně stanula na pevné zemi málem jsem se úlevou rozbrečela. Svalila jsem se na zem a cítila naprosté vyčerpání. I na Raiovi bylo vidět značné vysílení. Na druhou stranu Gunar působil dojmem, jako by právě zabil mouchu.

Trvalo celou věčnost, než se k nám připojil Ezra, Lochar a Aras, kteří mohli Raie vystřídat. Já zatím nervózně přecházela sem a tam a sledovala Kieruu, která před sebe pustila Talinu.

,,Do prdele," ulevila jsem si.

,,Co se děje?" zeptal se Aras a chytil mě za ruku, abych se zastavila.

,,Myslím, že to nezvládne," kývla jsem hlavou směrem ke stále bledší Čarodějce. 

,,Rio. Je to Strážce. Nedělej si o ní pořád takový starosti."

,,Ty to nechápeš," zavrtěla jsem hlavou a sledovala Taliinu ladnou cestu přes balvany. Aras mlčel a jenom mi konejšivě přejížděl po ruce.

,,Měl to bejt jenom trapnej výlet do Eru. Nic víc. Tady vůbec bejt neměla," procedila jsem skrz zuby a odstrčila ho od sebe.

,,Kurva Rio. Já se ti snažím jenom pomoct. Tak mě od sebe přestaň odstrkovat, jako bych měl prašivinu. Jestli potřebuješ, tak si do mě klidně bouchni. Ale přestaň do mě v jednom kuse strkat," zavrčel na mě na oplátku Aras a upřel na mě ty svoje nádherné, zelené oči. 

Hlavou mi mimoděk projela myšlenka, jak moc byl Aras s Asskarem odlišní. A přece to svým zvráceným způsobem dávalo smysl. Arase milovala hodná, milá, lehce naivní a přátelská holka, která by se k němu hodila a kterou by si zasloužil.

Do Asskara se bláhově zamilovala dospívající, zlomená, naštvaná a zahořklá dívka, která si na něm mohla vylít zlost a on jí ve všem absolutně chápal. Rozuměl jí, pomáhal jí a nikdy jí nevyčetl, co z ní vyrostlo.

Aras byl člověk se srdcem na pravém místě, který ctil pravidla a zákony. Ass byl ukázkový hajzl, co by klidně zabil i nemluvně, pokud by z toho měl nějaký prospěch. Netušila jsem, koho z nich jsem milovala víc. Věděla jsem jenom, že každého jinak.

Zírala jsem do těch smaragdových očí, které jsem v nejtemnějších hodinách vídávala ve snech. Odrážela se v nich síla a odhodlání. 

,,Fajn," ucedila jsem, zatnula ruku v pěst a pořádně ho praštila do ramene. Aras bolestivě sykl a ustoupil o jeden krok vzad.

,,Spokojená?" zazubil se na mě a třel si zasažené místo.

,,Jo. Jo. Hned se cejtim líp," uznala jsem po chvíli a usmála se. 

,,Dobře. Jdu vystřídat Ezru," uculil se Aras a poplácal mě po zádech. Talina se mezitím dostala z jednoho konce na druhý v rekordním čase, aniž by se zapotila. Navíc působila dojmem, že jí celá ta cesta neskutečně nudila.

Na řadu přišla Kiera. Maličko mě uklidnilo, že jí na jednom konci jistil Gunar a na tom druhém Aras, ale i tak se mi napnuly všechny svaly v těle, když křehká Čarodějka udělala první krok a přeskočila na první šutr.

,,Hlavně tam nespadni. Hlavně nespadni. Prosím, prosím, prosím," drmolila jsem si sama pro sebe pořád dokola a zapomínala u toho dýchat. Cítila jsem, jak se vedle mě postavil Rai a pohledem kontroloval Kieru se mnou.

Kieře najednou podklouzla noha. Balancovala na hraně a lano lítalo sem a tam jako splašené, jak se snažila získat zpátky ztracenou rovnováhu. Zašmátrala jsem vedle sebe a popadla Raie pevně za ruku, až mu zapraskaly kosti. Rai ale neucukl a dál vedle mě bezhlesně stál.

Kieře se strašně klepaly ruce i nohy. Celé její tělo jako by se ocitlo v křeči a odmítalo poslouchat. Skok na další balvan vybrala jen tak tak. Pustila se lana a zachytila o kámen, aby nespadla do močálu. Kiera se na mě podívala a povzbudivě se usmála. Jako bych to byla zrovna já, kdo to v tu chvíli nejvíc potřeboval.

,,No tak pojď, holka," procedila jsem skrz pevně zaťaté zuby a stiskla Raiovu ruku ještě o něco pevněji.

Kiera se vyškrábala na nohy a zhluboka se nadechla. Připravila se na další skok. Ale dřív, než se stačila odrazit snesla se na Gunara bestie připomínající přerostlého netopýra a vznesla ho do vzduchu. Jediné, co jsem v tu chvíli dokázala vnímat byla Kiera držící se lana, které se spolu s Gunarem a Arasem zvedlo do výšky.

,,Kurva!" vykřikla jsem a vyrazila za nimi.

,,Sestřel je," zařvala jsem na Raie zoufale.

,,A jak asi?" rozhodil Rai rukama.

,,Do prdele. Podělanej labyrint," ulevila jsem si a málem zakopla o Arase, který se rychle odřízl a těžce dopadl mezi nás.

,,Gunare odvaž se. ODVAŽ SE!" křikl Rai na Válečníka, zatímco Aras řval na Kieru, ať se pustí. Že jí zachytí. Kiera se naštěstí moc dlouho nerozmýšlela a s výkřikem sletěla do Arasova náručí.

,,Už je moc vysoko," oznámila Talina a ukázala na mizející siluetu bestie a Gunara. Chtěla jsem běžet dál, ale sama jsem si uvědomovala, jak pošetile bych se zachovala. Akorát bych se ztratila ve spletitých chodbách. Frustrovaně jsem stála na místě a měla neodolatelnou chuť něco kanopat.

,,Vrací se!" vykřikla najednou Talina. Vzhlédla jsem nahoru a spatřila, jak se příšera krkolomně otáčí a letí zpátky.

,,No to si snad děláš prdel," uchechtl se Rai. Stejně, jako všichni ostatní nechápavě zíral na Gunara, kterému se nějak podařilo vyšplhat na hřbet bestie, omotat jí kolem krku lano a řítit se s ní k zemi.

,,Zdá se mi to nebo tu potvoru řídí?" zeptal se Aras nejistě. Gunar nám proletěl nad hlavami krkolomně spadl kousek od nás.

,,Nemám slov," zasmála jsem se a pomohla postavit Gunara na nohy. Ten se na nás jenom zazubil od ucha k uchu a oprášil si kalhoty.

,,RIO!" uslyšela jsem náhle Kieřin zoufalý výkřik a okamžitě vyrazila za ní. Doběhla jsem zpátky ke břehu bažiny, na jejímž okraji klečela Kiera s Locharem, který opatrně svíral její ruku. Jako v mrákotách jsem došla až k nim a padla na kolena. Kieře na malíčku ulpěla malá kapička nechutného bahna z močálu, která se jí už stihla prodrat do kůže a pomalu se rozrůstala dál.