,,Ta zrádná, prastará mrcha. Co tady teď asi jako máme dělat?" rozhodila Talina rukama a rozhlédla se kolem sebe. Jako na povel se mi v hlavě ozval zpěvavý, dětský hlásek. 

,,Budeme si hrát," zatrylkoval hlas a já si hlasitě odfrkla. Věděla jsem, že prosit o pomoc Studnu poznání je šílenství. Že ale budu muset překonat labyrint mě ani ve snu nenapadlo. 

,,Prosím. Řekněte, že jste to slyšeli taky," zaúpěl Gunar a pevně sevřel svojí sekeru.

,,Klid obříku. Ještě ti nehráblo," poplácal ho Rai s úsměvem po rameni.

,,Cíl vaší cesty se nachází uprostřed tohoto labyrintu. Když najdete správnou cestu, vyhráváte. Pokud ne, zemřete," ozvalo se opět hravě. Ani takový vraždící hovado jako Exe jsem nikdy neslyšela pronést, že někdo umře s takovým nadšením a elánem.

,,No ne. A já si myslela, že tady čumíme do zdi, abysme obdivovali místní výzdobu," prskla Talina a založila si ruce na prsou. Musela jsem se zasmát. Ačkoliv mi chyběla ta věčně usměvavá holka s culíky a rošťáckým blýskáním v očích musela jsem si přiznat, že tuhle sarkastickou mrchu jsem si stačila zamilovat.

,,Jen taková drobnost. Zde nemůžete používat zbraně tak, jak jste zvyklí. Tady nefunguje magie," zasmál se hlas a utichl. Dlouhou chvíli jsme prostě jenom stáli a zírali jeden na druhého. Neměli jsme zrovna moc na výběr. Mohli jsme se buď otočit a skončit v prázdnotě nebo zkusit své štěstí v labyrintu. Jedna volba lepší, než druhá. Viděla jsem na Arasovi, jak mu vše šrotuje v hlavě. Jako by se mu tam právě odvíjely všechny příběhy, které kdysi slýchal. Aby přišel na něco, co by nám v danou chvíli mohlo pomoci.

,,Dobře. Vyrážíme," zavelel Lochar, ale při prvním kroku se zarazil. Napravo i nalevo se táhla jenom zeď, bez jakéhokoliv vchodu.

,,No, tak na tohle si počkám," uchechtla se Talina a posadila se na zem, kde s vyceněnými zuby sledovala Locharovo počínání.

,,Copak to nemá normální vchod? Nějaký dveře?" zeptal se Ezra nechápavě.

,,Ale jo. Určitě tady někde bude obrovská brána a vývěsní štít vítejte," uculila jsem se a vysloužila si tak další z Locharových nevraživých pohledů.

,,Nějaká cesta bejt musí," postavil se Rai vedle Arase a pátravě se na něj zadíval.

,,Vchod je většinou na každým kroku. Jenom ty ho nevidíš," zamumlal Aras a vykročil ke zdi. Lochar se nadechoval k nějaké námitce, ale téměř okamžitě zmlknul, když se před Arasem stěna rozestoupila. 

,,Hodně jsem toho přečetl," otočil se Aras na svého velitele a pokrčil rameny. 

,,Teď byste měl říct to svoje, vyrážíme," drcla Talina do Lochara a spolu s ostatními vyrazila za Arasem.

,,Horší už to ani snad bejt nemůže," zavrtěla jsem hlavou a vešla do temných zákoutí labyrintu.

Vlekli jsme se za sebou, jako dobytek na porážku. Aras šel v čele, což se neobešlo bez Ezrova zdlouhavého remcání. Několikrát jsme se museli vracet, protože jsme narazili na slepou uličku. Stejně, jako jsem nechápala proč se lidi dobrovolně vydávali do Stinného lesa, tak mi nešlo do hlavy, proč by někdo dobrovolně podstupoval tuhle frustrující cestu pro pár kusů zlata. Netušila jsem, kolik času jsme strávili blouděním v uličkách. Nesvítilo tady slunce ani měsíc. Vládla tu jen všudy přítomná šeď. Mohli jsme tu být teprve pár hodin nebo klidně i celé dny. 

Po nekonečně dlouhé době jsme se dostali na rozcestí, které ústilo v další čtyři chodby. Uprostřed stál rozcestník s jednou rukou, jejíž prst ukazoval do jedné z chodeb. Všichni se zastavili. Všichni, až na Ezru, který neochvějně mířil k vytyčené chodbě. Zarazil se až o pár kroků dál jakmile zjistil, že za ním nikdo nejde. 

,,Co je," otočil se a rozhodil rukama.

,,Co si myslíš, že děláš?" zeptal se Rai.

,,Co asi? Jdu podle ukazatele."

,,Bože. Na tebe musej bejt rodiče fakt pyšný," odfrkla jsem si a sledovala, jak se Gunar klátí smíchy.

,,Co máš za problém, Čarodějko?" 

,,Vážně si tak pitomej, že se v začarovaným bludišti, z kterýho není cesty ven, budeš řídit nějakou pokroucenou pařátou?" protočila jsem očima a jen žasla nad jeho negramotností.

,,Polib si prdel, ty krávo jedna namyšlená," prsknul Ezra a vešel do chodby. Uslyšela jsem tiché cvaknutí a pak už jen tíživé ticho a splašený dech ostatních.

,,No hysterko?" protáhl Ezra a na jeho odporných, masitých rtech se usadil posměšný úšklebek. Který zmizel ve stejné chvíli, kdy se labyrintem ozvalo dunění a hlasitý sykot.

,,Co to je?" zeptal se Rai a podíval se na mě. 

,,A jak to mám vědět?" zařvala jsem, abych překřičela burácení kolem.

,,Bazilišek!" vykřikl Aras, popadl mě za ruku a rozeběhl se do první uličky. Netušila jsem, jestli je jeho výběr zcela náhodný nebo tušil, kudy má jít. Ale s baziliškem za prdelí jsem to nehodlala nijak zpochybňovat. 

,,Proč myslíš, že je to zrovna bazilišek?" zeptala jsem se Arase, zatímco jsem dupala vedle něj.

,,Labyrinty vznikly hlavně kvůli tomu, aby jsme do nich mohli zavírat bytosti, který by nám v budoucnu mohly ublížit. Ne všechno se zavřelo do Stinnýho lesa. Minotauři, baziliškové, kelpie...to všechno bylo pro les moc dobrý. Až mi jsme z nich udělali monstra," vysvětlil Aras za zběsilého běhu. Zapomněla jsem, že i on v mezičase, kdy jsme se neviděli, dospěl. Pohádky, které jsme slýchávali a usínali u nich se změnily v příběhy, které s těmi pohádkovými neměly nic společného. 

,,Je za náma!" zvolal Gunar a Aras přidal na tempu, aniž by mě pustil. 

,,Co budeme dělat?" uslyšela jsem Talinu. Než jí ale stačil kdokoliv odpovědět zahnuli jsme za roh a stanuli tváří v tvář obrovské hadí hlavě s tlamou plnou jedovatých tesáků. Instinktivně jsem natáhla ruce před sebe a přivolala magii, která na tomhle místě neměla fungovat. Ta moje ale na malý okamžik přeci jen zafungovala, než se odrazila od neviditelné bariéry a vrátila se zpátky, míříce přímo na nás. 

,,K zemi!" stihla jsem ještě zařvat, než nám blesk proletěl nad hlavami a roztříštil zeď za námi. Nikdo neměl čas pozastavovat se nad mojí zbrklostí, protože bazilišek zaútočil. Odskočili jsme do stran a rozdělili se. Dopadla jsem vedle Gunara, který se na mě zazubil od ucha k uchu, popadl kus roztříštěné zdi a mrštil jí proti běsnícímu baziliškovi. Pokud mu chtěl nějak ublížit efekt se minul účinkem. Spíš ho tím pořádně nasral.

Bazilišek zaútočil znovu. Gunar mě odstrčil a sám se do hada pustil. Možná, že nemohl na plno využít svou sekeru, ale jeho ruce a síla mu byly dostatečnou zbraní. Nevěřícně jsem hleděla na mohutného Válečníka, jak uhýbá před baziliškovou hlavou a zasazuje mu jednu ránu za druhou za přívalu mnoha sprostých slov, zatímco Aras a ostatní Rytíři odolávali hadovu ocasu.

,,Nell," uslyšela jsem svoje jméno a otočila se za hlasem. Hnal se ke mě Rainhard a divoce na mě mával rukama. Viděla jsem v jeho mrazivých očích rodící se plán. Vždycky se mu na tváři rozlil vítězoslavný úsměv, který měl už odmalička. 

,,Něco mě napadlo," uculil se a vylíčil mi, co se mu právě zrodilo v hlavě.

,,To je ten nejdebilnější plán, co jsem kdy slyšela," prskla jsem a uhnula před zmítajícím se tělem baziliška, protože Gunar se ho právě pokoušel uškrtit.

,,Je neuvěřitelnej," hvízdla jsem a obdivovala Gunarův um. 

,,Jo. Připomeň mi, abych ho nikdy nenasral. Ale k věci," praštil mě do ramene a lusknul prsty před obličejem. 

,,Co když ho trefim?" ukázala jsem na zápasícího Gunara. 

,,Netrefíš," mrknul na mě Rai a připojil se k ostatním, aby je dostal co nejdál ode mě.

,,Tohle je ale debilní nápad," brblala jsem si sama pro sebe a natočila se zády k baziliškovi. Přivolala jsem magii a chvíli jí podržela v ruce, i když mi prokluzovala mezi prsty. Potom jsem jí nasměrovala přímo na zeď přede mnou.