Melanie:

"Díky bohu!" Oddechla jsem si a složila se na křeslo. Malý papírek mi přitom vypadl z ruky a sletěl na stůl vedle mě. Ze srdce mi spadl obrovský kámen, který nahradil další.

"Kei.. Až se vrátíš, piš si, že tě zabiju hned na místě." Usmála jsem se a uchopila jsem brk, který jsem namočila do černé tekutiny v malé skleněné nádobce. Musím ujistit ostatní, že je v pořádku.

Daniel:

"Už tu bloudíme strašně dlouho. Musíme se utábořit." Zavrčel Jason. Tvrdohlavě jsem jel dál a ignoroval ho už dobrých pět minut.

„Danieli!" Zařval Jason. Protočil jsem očima a otočil se na něj.

„Co je?!" Zavrčel jsem na oplátku. Dojel ke mně a probodával mě pohledem.

„Slyšel jsi co jsem říkal?" Zavrtěl jsem hlavou na nesouhlas i když jsem ho slyšel.

„Říkal jsem, že se musíme utábořit."

„Musíme najít Keiru!"

„Ale to už děláme dva dny!"

„A taky budem pokračovat dokud ji nenajdem!"

„Sakra, říkám, že slezeš z toho zatracenýho koně a pomůžeš mi rozdělat tábor!!" Naštvaně jsem se na něj otočil a sledoval jak se snažil uklidnit.

„A já říkám, že jedeme dál!" Znovu jsem zavrčel a pobídl koně. Něco mě náhle stáhlo z koně a hodilo na zem.

„Já ji chci taky najít, sakra! Ale nemůžem to přehánět!"

„Jasně že můžem! Ona je teďka někde uprostřed lesa a neví co má dělat!" Otočil jsem se a chtěl nasednout na svého koně, když mě Jason znovu odhodil.

„Zůstanem tady kámo." Oddechl si a podíval se na mě.

„Jestli tě tady neudržím po dobrým tak to půjde po špatným." Protočil jsem očima a mířil ke koni. Stáhl mě na zem a snažil se mě přišpendlit. Zaťal jsem pěst a jednu mu vrazil. Povolil stisk a já se dostal nahoru. Klekl jsem si na něj a vrážel mu jednu za druhou. Náhle moje ruce chytl a převrátil nás.

„Já- ji – chci- taky- najít!" Zavrčel a vrážel mi jednu po druhé až do konce věty.

„Ale v tomhle stavu jí nepomůžeš!" Už jsem nemohl. Vší silou jsem praštil pěstmi do země a přivřel oči.

„Ale já to, sakra, vím! Jen-," Zaklonil jsem hlavu a podíval se na nebe. „Jen ji chci najít co nejdřív a ujistit se, že -," Pevně jsem semknul víčka a oddychl si. „Že jsem neudělal největší chybu svého života když jsem jí nechal jít." Jason spadl na zadek a pozoroval mě.

„Ale tys ji nenechal jít kámo," Oddychl a promasíroval si krk. „Ona utekla sama."

„Jenže já ji mohl zastavit." Vložil jsem si tvář do dlaní.

„Budeš ji moct zachránit, ale teď musíme postavit tábor." Po chvíli jsem přikývl a vydal se ke koni.

„Jdeme stavět tábor."

Keira:

„Lucasi hned to vrať!" Zasmála jsem se a běžela dál za ním. Už nějakou dobu má můj oblíbený náramek na paži a nechce mi ho vrátit. Běhám tu za ním jako idiot a on si ho mezitím se smíchem prohlíží.

„Až si mě chytíš!" Zasmál se a vyplázl jazyk. Zastavila jsem se a převrátila očima. Choval se jako malé dítě. Nebo ještě hůř. Choval se jako starší sourozenec, který s oblibou trápí svou mladší sestru.  Pískla jsem a před Lucasem se objevila čepířící se Nagge. Na rtech se mi objevil křivý úsměv a já k nim s lehkostí přistoupila s nataženou rukou. Užívala jsem si jeho výraz, když se ke mně otočil. 

„To ale není fér!" Zabrblal, když mi vracel můj náramek. Zasmála jsem se a náramek si natáhla na paži. 

„A to, že si vzal něco co není tvoje, je fér?" Povytáhla jsem obočí s mírně naštvaným výrazem. Byla legrace sledovat jak promýšlí svou odpověď. Přece jen, mu za krk dýchala Nagge a já se taky netvářila dvakrát nejlíp. 

„Keiroo!" Vykřikla Cean. Otočila jsem se na ní s úsměvem mezitím co ona přede mnou poskakovala v novém teplém oblečení s Ro na rameni. Vypadala jako malý eskymák. Její černé vlasy, které velmi povyrostly a teď je měla až po ramena stáčející se v nadýchaných vlnkách, kontrastovaly s bílým kožíškem na kapuci. Na obličeji ji pohrával obrovský úsměv a vůbec si nevšímala těch několika kudrlin, které jí létaly do očí. 

„Pane jo," Klekla jsem si a ona se se smíchem protočila ještě jednou. „Moc ti to sluší." Usmála jsem se a odhrnula ji její kudrnaté vlásky z obličeje. Promýšlela jsem, jak ji je do budoucna sepnu a ona se stále otáčela za sebe. Chtěla jsem ji upozornit, aby s tím přestala, ale ona začala znovu skákat a dívat se na mě s takovým nadšením, že jsem si to nakonec sama vymluvila. 

„Už má i pro tebe!" Vykřikla a začala ukazovat na blížící se ženu. Měla v rukou blankytně modrou látku s bílou kožešinou. Stejnou jako měla Cean. Došla ke mně a s úklonem mi ji podala. Přijala jsem ji a rozložila. Děkovně jsem kývla hlavou a ona odešla. Otočila jsem se na Lucase, když jsem zjistila jak je ta látka teplá. Jen pokrčil rameny. 

"Zima se blíží." Pomalu jsem přikývla a otočila se k lesu. Blíží, a nezastavitelně, stejně jako rudý měsíc. Co se stane, až lord Maisly požádá o pomoc a já tam nebudu? Zaútočí na nás?