Sledovala jsem kámen, zabořený do našeho skalního přístřešku a snažila se zahlédnout svůj obličej odrážející se od slunce. Štvalo mě, že nevím jak vypadám. Nikdo mi to nehodlal říct, nikdo se o tom se mnou nechtěl bavit. Umírala jsem z představy, že vypadám hůř než si myslím. Před půl hodinou jsem vstala a po zjištění, že svítá a já včera prospala celý den, jsem zachmuřeně posedávala před jeskyní a sledovala okolí, než jsem zachytila odraz v kameni. Cítila jsem se strašně sklesle. Promnula jsem si tvář a znovu se zahleděla do dálky. Skleslost mnou prostupovala stejně rychle jako pochmurnost. 
Stáhl se mi žaludek a udělal několik provizorních salt, než se ozvalo hlasité zakručení doprovázené mým nespokojeným zamručením. Po dlouhé době jsem přestala myslet na ostatní a začala se věnovat mé maličkosti. Mé tělo volalo po jídle a následné koupely. Cítila jsem se jako bezdomovec a příjemný pocit, to tedy rozhodně nebyl. Využila jsem z mé strany zatím nevyzkoušené telepatie a dožadovala se jídla. Drakie se zavrčením vylezla k jeskyně, věnovala mi ospale-naštvaný pohled a odlepila se od země. Spokojeně jsem zamlaskala, byla to dobré zúčtování. Čekala jsem, rozhlížela se po lese a můj žaludek dával jasně najevo, že se mu tahle situace nelíbí.  Všude bylo ticho jako v hrobě,  dokud se z dálky nevynořilo mezi stromy hejno vyděšených ptáků. Během chvíle, vedle mě seděl Hothir i Saph a pokorně čekali na jídlo. Přemýšlela jsem, kam bych mohla zajít, abych se aspoň trochu umyla, když se ozvalo kvičení a z keře před námi se vynořil divočák. Vyoraně jsem sledovala zvíře, které se hnalo přímo proti mně a divoce pohazovalo hlavou. Můj mozek začal reagovat o pár vteřin později, kdy se z mých úst vyvalil křik. Rozhazovala jsem rukama, couvala po čtyřech a zděšeně křičela. Saph se s hlasitým řevem vznesla do vzduchu a nahnala ho do jeskyně. Z lesa se vyřítila Drakie s očekávaným vrčením a nadšenými jiskřičkami v očích. Tolik radosti z lovu. Nezastavovala, přímo vletěla do jeskyně a o chvíli později se ozývali řevy na kilometry daleko. Zděšeně jsem si uvědomila, že uvnitř je Thomas i Cean a vyběhla za nimi. Uprostřed náhlého ticha a mnoha šupinatých těl ležel mrtvý divočák, kterého Hothir pomalu cupal na kusy. Drakie ho jemně odstrčila a ohlédla se na mě.

'Vezmi pro vás všechny, ostatní bude pro nás.'  Zhluboka jsem vydechla, přikývla a rozešla se ke zvířeti. Cestou jsem z Thomasova opasku sebrala nůž a neřešila jeho námitky.

"Udělám to, nikdy si nic takového nedělala - " Než to stihl doříct, klečela jsem a rozřezávala chlupatou kůži a samozřejmě se nezapomněla říznout do prstu. Zasyčela jsem a s cinknutím upustila nůž na zem. Thomas protočil očima a klekl si ke mně. Bez jediného slova mi stiskl zápěstí a pootočil mou ruku k sobě. Mračila jsem se na něj a potichu syčela, jelikož ta rána bolela. Netušila jsem, že můžu být takové nemehlo. 

"Říkal jsem, ať mi to dáš," Povzdechl si Thomas, když si odtrhával kus svého rukávu. "Už zase tě zachraňuju." Část, kterou jsem neměla slyšet ale slyšela mi zůstala v hlavě. Zase. Taky jsem ho někdy zachránila? Samozřejmě, že ano. Vyprávěl mi to a při té příležitosti se mi omluvil. Jenže, on řekl zase, chci ho zachránit znovu, aby to už neříkal. Nikdy. Omotával látku kolem mého prstu tak lehce, že jsem to skoro necítila. Sledovala jsem jeho soustředěný výraz. Kousal si ret a zároveň se mračil. Udělal mašličku na konci látky a spokojeně vydechl. Zkoumala jsem ten obvaz, když se mi před obličejem objevila jeho ruka. Zvedla jsem hlavu a tázavě se na něj podívala - pohled mi opětoval. 

"Můj nůž." Zkonstatoval a kývl za mě. Chvíli jsem ho sledovala než jsem vydechla a s protočením očí mu podala jeho majetek. Zalétla jsem pohledem k Cean, která nás s úsměvem sledovala. Thomas se přesunul k divočákovi a začal odřezávat kusy masa. Já jsem stále seděla a odmítala dělat něco jiného než pozorovat svůj prst.

"Thomasi?" Odhodlala jsem se zeptat, ale můj hlas tak odhodlaný nebyl. Kývl ke mě hlavou a pokračoval v odřezávání. Promnula jsem si ruku a s nejistotou pokračovala. 

"Jak vypadám?" Zastavil se a po chvíli se na mě ohlédl. Nervozně jsem tikala pohledem po všem okolo, jen abych se nemusela podívat na něj. Litovala jsem své otázky a chtěla ji vzít zpátky. Jenomže to nešlo. S překvapeným výrazem mě sledoval bez jediného slova s krvavým nožem v ruce. 

"No, normálně. Máš dvě oči, dvě uši, nos a pusu." Zamračila jsem se a s protočením očí se zvedla. Tupec. Tahle odpověď mě vůbec neuspokojila. Spíše ještě naštvala.

"Kašli na to," Zvedla jsem se a zamířila k Dälretovi. Nevím proč, jen jsem chtěla být u někoho, kdo mi nemůže bombardovat mysl a nemůže mi říkat, jak jsem úplně mimo. 

"Proč se na to ptáš?" Thomas přešel k ohni a maso na něj nějak přidělal. Přemýšlela jsem, jak se z toho nějak vymluvit, ale Nagge na mě upřela svůj pohled s myšlenkami - ať na to vůbec nemyslím. 

"Protože nevím jak vypadám? Nepamatuji si vůbec nic a tak jsem se zeptala." Příště mu nemusím říct všechno co si myslím. Hlad mi obalil smysly a já upřela pohled na maso, které se opékalo nad ohněm. Mlsně jsem přešla k ohni a pozorovala ho. Thomas si sedl vedle mě ale já se na něj odmítala podívat. Styděla jsem se a opravdu jsem litovala své otázky. Hothir se Saph si polehali k mým nohám a já se odhodlala položit ruku na jejich šupiny. Pořád to pro mě bylo nové. Thomas nevypadal, že by chtěl odpovídat a tak jsem se pokusila přejít na jiné téma. 

"Kdy se vydáme za tou Fräyou?" Tížila mě nevědomost, kterou jsem vůči této osobě měla. Kdo to je? A jak mi může pomoct?

"Proč se ptáš mě?" Pravda. On nic neví. Neví ani jak vypadám na to se na mě dívá každý den. Nechápala jsem proč mi prostě nechce říct moje rysy. 

Kdo je Fräya a kdy se k ní dostaneme?  Drakie s trhnutím zvedla hlavu a krvavé maso, které drtila tesáky, skoro odletělo. Sledovala mě a pomalu jedla. Mrskla ocasem a hrábla drápy do kamene. Ozvěna nepříjemného skřípavého zvuku se nesla celou jeskyní. 

Hned po tom, co dojíte. Nečekala jsem, že budeme moc jít tak rychle, ale tak dobře. Thomas po chvíli vzal hotové maso a kus podal Cean, další kousek putoval ke mně a já se hladově zakousla. Šťáva se mi rozlezla po jazyku a já slastně zamručela. Bylo to výborné, i když tam musel něco přidat. Začali jsme balit i když já jich tu moc neměla. 

"Keiro, nezapomeň na tohle, dobře?" Zamračil se, pousmál a podal mi ten luk, ze kterého jsem střílela na Nagge. Pomalu jsem ho převzala a tázavě se otočila na Drakie.

"Co s ním mám dělat?" Dälret si směšně odfrkl a já se na něj zamračila. Ne každý umí všechno. 

'Pokud nevíš, tak počkej.' Protočila jsem očima, připevnila luk k jedné z batožin a chystala se uhasit oheň.

"Takže, kudy půjdeme?" Ozvala jsem se, když jsme všichni stáli před jeskyní, sbalení a nachystaní. Hothir netrpělivě přešlapoval po mém boku a Addi ho nespokojeně pošťuchoval. 

'Nepůjdeme, poletíme.' Drakie vydala hrdelní zvuk, který zněl až moc nadšeně. Odhodlaně jsem přikývla ale pak jsem se zarazila. 

"Sedlo má Thomas," Blonďák se smíchem přikývl a zmizel zpátky v jeskyni. Vyšel z ní o pár minut později s kůží divočáka v rukou. Byla vyčištěná, upravená a já přemýšlela kdy to stihl. 

"Dälret mi pomohl - radši se ale neptej." Přikývla jsem a pomalu ji od něj převzala. Byla jsem dojatá. On mi něco vyrobil. Nemusel, ale udělal to. Chvíli jsem přemýšlela, nebyla si jistá, jestli to udělat, ale nakonec jsem se natáhla a pevně ho objala. Ztuhl, nehýbal se ani nic neříkal, tak jsem se slova ujala já.

"Děkuju, ještě mi nikdo něco takového neudělal." Odtáhla jsem se a vyrazila připevnit sedlo na Drakie. Nagge nespokojeně zavrčela a tak jsem ji ujistila, že příště půjde sedlo na ni. 

"Nebo si to jenom nepamatuješ," Zamumlal Thomas než se vymrštil na Dälretův hřbet. Připevnila jsem kožešinu skrz dva pruhy látky, které se obmotaly okolo, vysadila jsem Cean s Ro a její hřbet a pak se tam sama vyškrábala. 

'Keiro?'  Drakie zavrčela a otočila svou hlavu k nám. 'Drž se pořádně.' 

Další díl:) V poslední době mi trvá vymyslet celou kapitolu strašně dlouho a nejsem schopná tam přidat nic zajímavého, tak doufám, že se prokoušete skrz tenhle střed a troufám si říct, že příští kapitolu nakopnu jak nejlíp budu moct (y) 

Užijte si část^^