"Omlouvám se, za sebe i za něj.. Nepoznali jsme tě."

"Nikdy jste mě neviděli." Řekla jsem rychle a propalovala muže, který před chvílí držel dračí vejce v rukou.

"Ale i přes to."

"Ty!" Ukázala jsem na klonícího se muže a úplně ignorovala Lucasovu omluvu. Muž zvedl vystrašeně hlavu, ale hned ji zase sklonil.

"Budeš potrestán za svoji pošetilost." Zavrčela jsem a Nagge se k němu začala blížit s rozčepýřenýma šupinama na krku. Sledovala jsem jak kolem něj prochází a vydává hrdelní zvuky. Byla to hra. Naučit lidi nešahat na to, co její jejich je velmi jednoduchý úkol, když se připojí drak. Naštvanost ve mě trochu povadla, když jsem sledovala jeho zkřivenou tvář. Každou chvílí čekal svou smrt.

"Prosím, ušetři ho a potrestej místo něho mě." Ozval se Lucas. Přemístila jsem na něj pohled a chvíli ho zkoumala. Někdo z mého světa si podřídil vesnici. Cítila jsem skoro hrdost. Nagge stále chodila okolo muže a už se ho dotýkala letmými šťouchanci. Stála jsem tam s Addim vedle mě a přemýšlela. Nestačí to jako trest?

"Dobře, byl jsi spoluviník. Tvůj trest. Uřízni si ruku a hoď ji drakům." Nečekala jsem, že to udělá ale on nepřítomně vytáhl kudlu zpoza opasku a přiložil na ruku. Zatlačil a objevila se krev. Oddělal kudlu a napřáhl se. Srdce mi silně bušilo a já ho sledovala. Jeho tvář byla napjatá, tvářil se rozhodně. Můj mozek si tuhle zkušenost ukládal hluboko, aby na ni nezapomněl. Tihle lidé byly schopní se obětovat navzájem.

"Stačí!" Křikla jsem. "Svůj lid miluješ a klidně se pro něj obětuješ. Dávám ti milost. Jestli se ale stane něco podobného ještě jednou, odneseš to ty i viník. Nauč své lidi respektovat cizí soukromý. A teď mi prosím někdo ukažte kam si můžu odložit věci." Vyslovila jsem na rovinu, vše co jsem chtěla a otočila se k ostatním. Jeden muž začal zbírat moje věci a nést je do jednoho domu. Šla jsem tedy za ním s Nagge za zády. Addi cupital přede mnou a vyděsil ženu, která vycházela z domu, do kterého jsme mířila. Pousmála jsem se a vešla dovnitř.

****

"Velmi mě to mrzí." Začal opět Lucas po několikáté.

"Už je to v pořádku. Můžeš se ke mě prosím zase chovat jako k tygrovi po obědě? Bylo mi to milejší." Jemně jsem se usmála. Chvíli váhal, ale pak se usmál. Byla jsem ráda, že už ho prvotní napětí opustilo. Nebylo příjemné, že tu každý napjatě čekal, když jsem procházela kolem.

"Měli pravdu." Uchechtl se po chvíli. Povytáhla jsem obočí a čekala co z něj ještě vypadne.

"V čem?" Jeho odpověď mě natolik zaujala, že jsem se otočila a sledovala ho s mírně předkloněnou hlavou.

"Opravdu jsi nejmoudřejší dívka v tomto světě." Zaculil se na mě. Trošku jsem zčervenala a odvrátila tvář. Zasmál se. Nebyla jsem zvyklá na komplimenty, a rozhodně si na ně ani zvykat nechtěla. Zajímalo mě, kde se tu vzal, co tu doopravdy dělá a hlavně jak dlouho tu zůstanu já, ale on se pořád smál.

"Proč se směješ?!" Vyjela jsem po něm na oko uraženě.

"Jen tak." Náhle jsem pocítila mírný nátlak v hlavě. Zatočila se mi a já spadla na zem a zůstala tam ležet. Docházelo mi až moc dobře co se děje. Mísily se ve mě emoce. Nadšení s bolestí a stresem. Sedla jsem si a pohledem vyhledala dům, ve kterém leželo vejce. Čekala jsem na známé tupé štípnutí a následnou neznámou vzpomínku s jménem.

"Sowulo." Vyslovila jsem slovo, které jsem před tím nikdy neslyšela a všechno ve mně povolilo. Rozhlédla jsem se kolem sebe a usmála se na Lucase, který na mě vyděšeně zíral.

"Saph." Šeptla jsem. Od zjištění Drakiina jména, se mi všechny ostatní objevovaly neplánovaně v mysli a já se cítila jako lepší člověk.

"Cože?" Svraštil obočí Lucas a stále u mě klečel.

"Saph!" Vykřikla jsem radostně a vyskočila na nohy. Rozběhla jsem se do svého provizorního domu. To bych se tam ale musela dostat přes Drakie, která měla hlavu strčenou uvnitř.

"Drakie!" Vykřikla jsem. Cukla sebou a vystrčila hlavu ven. Využila jsem toho a vklouzla dovnitř. Nagge s Addim a Cean sledovali jak vajíčko praská.

Náhle se nadzvedla vrchní skořápka a ven vykoukla zlatavá hlavička se čtyřmi dlouhými růžky na hlavě. Zvědavě se rozhlédla kolem sebe, až se pohledem zastavila u mě. Usmála jsem se a opatrně natáhla ruku. Očuchala mi ji a pak se o ni jemně otřela. Zasmála jsem se a vytáhla ji ze zbytku skořápky.

"Co se stal-" Vběhl dovnitř Lucas s dalšími dvěma muži a zastavil se uprostřed pohybu. Otočila jsem se s úsměvem na rtech a nově narozeným dráčkem v rukou. Otevřeli ústa a hleděli na ni jak na zázrak. Taky, že to byl zázrak.

"Saph," Šeptla jsem. Dráče zapískalo, nemotorně přelezlo na má záda a hladově se zakouslo do mé levé lopatky. Část, kterou jsem opravdu nenáviděla, ale musela přežít. Když vytáhla své tesáčky, skoro spadla. Zachytila jsem ji těsně před zemí a svezla se na kolena. Hlava se mi jako vždy motala a já nebyla schopná slova.

"Wow." Cean překvapeně vydechla a obkreslila mi nové "tetování" prstem. Oddechla jsem si. Zrcadlo se mi tu opravdu hledat nechtělo. Během chvíle se kousanec přeměnil na blesk bez šipky.

"A je to zlatýý!" Vykřikla. Saph se v tu chvíli skrčila a schovala pod moji dlaň.

"Cean! Je to mládě. Nejen že se bojí, ale má i citlivější sluch. Musíš tišeji." Šeptla jsem. Cean přikývla a dál hleděla na Saph. Dráče se mi zavrtávalo pod dlaň a tlačilo svou hlavičku proti. Mávala přitom ocasem a jemně třepala s křídly. Byla jsem šťastná, že už je tady, ale bolest hlavy mi nedovolovala oslavovat úplně.

"To je nádherné." Vydechl Lucas. Sledoval Saph jako by byla obrázek z kouzelné knížky.

"Je to samička, a má jméno. Saph." Otočila jsem se k němu a pohladila ji po hlavičce. Saph otevřela tlamičku a roztáhla křídla. Byly úplně jiná než Drakiiny, nebo Addiho křídla. Saphiiny křídla byla z peří, nebo tak alespoň vypadala. Dlouhý ocas se kroutil okolo jejího protáhlého zlatavého těla. Na břiše se jí táhl pruh následujících se velikých šupin. Nagge k ní pricupkala a šťouchla do ní. Saph se stáhla, ale po chvíli vydala zvuk podobný štěknutí a skočila po Nagge. Pořád ale stála na mé ruce. Nagge okolo nás prošla a tentokrát vypustila horký vzduch z nozder. Saph se načepýřila, jemně zamávala křídly a pokusila se vyletět. Nešlo jí to. Zasmála jsem se a chytla ji těsně před tím, než by opět spadla na zem.

"Musíš trénovat." Rýpla jsem ji prstem jemně do čumáku a ona se po něm ohnala. Lopatka mi jemně pulzovala, ale já byla spokojená.

"Mám otázku." Ozval se Lucas. Kývla jsem na souhlas a on pokračoval.

"Jak víš, že je to samice.. a jak.. jak se s ní vlastně spojíš? A proč si řekla dvě slova, když používáš jen jedno?"

"Intuice, netuším, pravé jméno a moje jméno." Řekla jsem jednoduše, mezitím co jsem Saph hladila na hlavě. Addi se ke mě přikradl a skočil na Saph, čímž ji vystrašil. Vyskočila jak kočka a o chvíli později dopadla zpátky. Začali okolo sebe kroužit a zjišťovat co je ten druhý zač. Potichu jsem se zasmála a oba pohladila. Addi se zastavil a přelezl k mé ruce, po které vylezl na mé rameno a začal se mi otírat o krk. Byl ale příšerně těžký a velký, takže jsem ho musela sundat. Vyrostl strašně rychle a jak je vidět, ani si to sám neuvědomil. Saph se o to pokusila taky. Rozmáchla křídly, ale spadla na tlamičku. Převrátila se do sedu, zatřepala hlavičkou a znovu se postavila. Opatrně mi vylezla po ruce na mé druhé rameno a spokojeně se mi začala plést do vlasů.

"Cože? Pravé jméno a tvoje jméno?"

"Její pravé jméno je Sowulo.. a jméno, které jsem ji dala já je Saph, už?"

"Asi jo." Zasmál se.

"Dobře, už půjdu spát.. Propojení je dost náročné." Usmála jsem se a vyšla do svého domečku. Vůbec jsem nezmiňovala bolest hlavy a pulzování snad celého těla. Přála jsem si jen zalehnout a konečně se z toho vyspat.

Drakie spokojeně ležela před mým domem a akorát zvedla hlavu, když jsem kolem ní prošla. Nagge s Cean a Ro byli na jedné posteli a já si lehla na druhou. Addi i Saph se ke mě přitulili a já usnula.