“Co tu děláte?!” Odtrhla jsem oči od skla a vyděšeně se podívala na lorda Lawrence.

“My-my jsme sem spadli. Bylo to omylem, ty dveře se prostě otevřely a-”

“Dobře, dobře. To stačí, běžte odtud, prosím.”  Přikývla jsem a v doprovodu Daniela jsem vyšli z místnosti.

“Nějakej upjatej.” Odfrkl si Danny. Mně ale docházelo proč je takový. Zamyšleně jsem procházela chodbou. Možná bych procházela dál, kdyby mě Daniel nechytl za loket a ukázal na dveře před námi. Dveře našeho pokoje.

“Kde jste byli tak dlouho?” Fňukla Cean, mezitím co hladila Ro po hlavičce.

“Někdo se nechtěl nechat chytit.” Řekl Daniel uraženě.

“Protože někdo běžel moc pomalu.” Oplatila jsem provokaci a přešla k Cean.

“Už bude čas na oběd a omluvu, půjdeme?” Usmála se a přikývla.

****

“Lorde, díky ti za pozvání ale teď je čas učinit to, proč jsme zde.”  Snažila jsem se mluvit co nejvznešeněji i když se mi Daniel smál a snažil se to skrýt rukou.  Lord mě chvíli pozoroval, pak odfrkl a vstal.

“Přede všemi se ti-”

“Ne mně lorde, Cean.” Ukázala jsem na ni a lord zaťal zuby. Otočil se k Cean, která tam napjatě seděla, a podíval se na ni.

“Omlouvám se ti za moje chování.”  Cean rychle přikývla a stále ho vystrašeně sledovala.

“Dobře,” vykřikl. “Pojďme jíst.”  Hned jak to dořekl se sem začali hrnout služky a sluhové s obrovskými tácy jídla.

Lord na nic nečekal, vzal si do ruky kus kuřete a začal ho odtrhávat a kousat. Zamračila jsem se ale i přes to jsem si vzala kus masa a začala jíst, lidsky.

“Ehmm. lorde?” Začala jsem když jsem dojedla. Podíval se na mě, mezitím co mu šťáva tekla do vousů. Odehnala jsem pocit, vyzvracet se na podlahu a jemně se usmála.

“Jsme spojenci, že?” Přikývl a dál kousal to kuře. “A spojenci si nic netají, ne?” Trošku se zarazil ale přikývl. Opřela jsem se lokty o stůl a chladně  na něj hleděla.

“Tak proč přede mnou něco tajíte?” Začal se dusit. Všichni okolo začali poskakovat  a on mezitím kašlal, jako by měl černý kašel.  Podařilo se mu vyflusnout ten kousek co ho málem zabil a překvapeně se na mě podíval.

“Ale já-”  Probodla jsem ho pohledem. Ústa jsem schovala za ruce a stále na něj hleděla.

“Chcete říct, že ať přijdu kamkoliv, nikde se nenajde nic o čem bych jako spojenec nevěděla?”

“J-já-” Zarazil se. Chvíli mě sledoval, pak si opět sedl a sebevědomě si sedl. “Ne. Nemám nic o čem byste nevěděla.”    Bylo mi jedno odkud tak náhle sebral tolik sebevědomí, i když věděl, že lže.  Všichni lordové lžou. To už mi došlo dávno.

“Dobře. Přeji příjemný zbytek dne.” Stoupla jsem si a vyšla z jídelny.  

Když jsem vycházela z hradu na zahradu, uslyšela jsem křik. Vyběhla jsem, v rychlosti jakou mi moje šaty dovolovaly, po hlasu až jsem doběhla do už zmíněné zahrady. Drakie a Nagge tu létaly a řvaly a lidé pod nimi zběsile utíkali sem a tam. Pískla jsem. Obě přiletěly ke mně a sedli si vedle mých nohou. Z lavičky přede mnou vzlétl Addi a usedl na moje rameno.

“Dračí dcera.” Ozývalo se skoro ze všech stran.  Náhle se všichni poklonili a zůstali tak. Povzdychla jsem si a rukou jim naznačila ať se zvednou.

“Omlouvám se za ně, jen si hráli, nemysleli to zle.” Omluvně jsem se usmála na nejblíže stojícího muže a on přikývl.

“Ne to my se omlouváme, je to poprvé co vidíme draky.”

“A? Jaký je váš názor?”

“Jsou nááádhernííí.” Pískla jedna dívenka ale její matka ji hned chytla za pusu.

“Pojď sem.” Vytrhla se matce a cupitala ke mně.

“Kdo se ti líbí nejvíc?”

“Tady tenhle.” Nesměle ukázala na Nagge. Ta se načepýřila a výhružně zasyčela s odhalenými zuby. Zasmála jsem se a pohladila ji po hlavě.

“Tak si ji pohlaď.” Dívka prvně vrtěla hlavou, ale pak se opatrně dotkla Naggeiné šupiny.  Hned se odtáhla, rozesmála se na celé kolo a vyběhla zpátky za mámou. Stoupla jsem si a usmála se. Kývla jsem opět na toho muže a vyrazila dál do zahrady.

“Všichni jsou stejní. V jakékoliv době.” Odfkla jsem si, když jsem seděla na lavičce a pozorovala jak si Drakie s Nagge hrají.  

Den uběhl tak rychle, že jsem to skoro ani nepostřehla. Ze zahrady jsem odcházela ve chvíli, kdy se na obloze objevili červánci.  Byl to nádherný pohled tak jsem je sledovala ještě chvíli.

*****

Už jsem otevírala dveře od svého pokoje, když jsem uslyšela slabé výkřiky. Nahlédla jsem do pokoje, a když jsem zjistila, že Cean není v posteli s Danielem po celém těle mi naskočila husí kůže.

“Drakie.” Šeptla jsem. Zelená dračice mě následovala až do obrovské a tmavé místnosti.

“Cc. Tak já- já lord, se budu omlouvat otrokovi?! Na zem ty špíno!” Vykřikl a já uslyšela švihnutí. Vešla jsem do místnosti zrovna ve chvíli kdy se bič dotkl Ceaniných zad. Vykřikla, spadla na zem a rozbrečela se.  

Drakie ochranářsky zařvala a vletěla před lorda. Ten ji ale nevnímal a stále se snažil Cean zasáhnout tím bičem.

“Okamžitě od ní odstupte!” Vykřikla jsem a vyběhla proti němu. On mě neposlouchal a dál švihal.  Dostala jsem se před něj ve chvíli kdy měl zasáhnout Cean. Místo ní jsem to schytala já.  Nedíval se, jen švihal stále a stále dokola.

“Cean,” Šeptla jsem, mezitím co jsem se snažila nevnímat tu bolest. “Uteč, rychle.” Přikývla a rozutekla se na druhý konec místnosti.  Odskočila jsem od lorda a ignorovala bolest proudící celým mým tělem.

“Prvně zabiju tebe a pak z ní udělám svého osobního otroka. Třeba bude dobrá i pro večerní návštěvy.” Usmál se a vytáhl proti mě šavli. Ustupovala jsem do doby než přede mě vletěla Drakie. Vydechla jsem a chladně se podívala na lorda.

“Dagaz.” Šeptla jsem a Drakie vyšlehla oheň.  Lord se ocitl ve své vlastní výhni. Pekl se stejně jako to kuře, které dnes jedl. Po minutě jeho křiku dovnitř vběhli služky. Chvíli vyděšeně sledovaly co se děje, ale pak přiběhly pro vodu a polily jí lorda. Skácel se na zem. Byl spálený na všech možných místech. Na ruce mu šla dokonce vidět kost.

“Už nikdy se nepokoušejte vzít svobodu, někomu kdo ji tak těžko získal.” Netuším jestli mě slyšel a je mi to jedno. Chtěl mě zabít a pak zneužít Cean. Něco takového se neodpouští.

“Keiro!” Vykřikl Daniel a vrhl se ke mně. Opřela jsem se o něj a začala pociťovat tu obrovskou bolest snad všude. Podívala jsem se na své šaty. Byly roztrhané a kus sukně dokonce chyběl. Mé ruce byli od krve stejně jako nohy a zbytek těla. Po tváři mi stékala krev z ranky pod okem.  Sledovala jsem jak sluhové zvedají lorda a odnášejí ho pryč.

****

“Proč si to udělala Keiro?” Vykřikl Aaron a mnul si při tom spánky. Překvapeně jsem na něj hleděla.

“Proč?! Ty se ptáš proč?! Protože mě chtěl zabít! To snad nestačí?!” Rozkřikla jsem se. Do místnosti vešel sluha s papírem k rukou. Podal ho Aaronovi a zmizel. Ten ho otevřel, četl a pak bolestně zavřel oči.

“Po dvou dnech, od toho incidentu, lord Lawrence zemřel,”  Z nějakého důvodu jsem si oddychla, jenže Aaron pokračoval.

“Bohužel nám stihl vyhlásit válku-”

“Nemá s kým.” Vběhla jsem mu do řeči. “Všichni poddaní, což zahrnuje i vojsko na tomhle hradě je pod naší kontrolou. Z  nějakého důvodu si myslí, že král jsem tady já. Jak jsem tedy řekla, ať už jeho poslední slova bude chtít splnit kdokoliv, nebude mu poskytnuta armáda.” Dokončila jsem svůj monolog a snažila se přesvědčit sama sebe, že má slova jsou pravdivá.

“Doufejme v to.”

“Keiro, mám otázku,” Začala Jackie. Přikývla jsem a se zvednutým obočím na ni hleděla.

“O čem si mluvila v jídelně, než si odešla?”  Chvíli jsem přemýšlela, jestli to mám ještě tajit nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla.

“Pojďte za mnou.” Procházeli jsme chodbou, opět k těm dveřím.

“Našla jsem to včera, omylem, ale řeklo mi to vše co jsem o lordu už dávno věděla. Že je to jen lhář.”

Otevřela jsem dveře a zaměřila se na sklo.

“Tohle je důkaz o jeho loajalitě, která neexistuje.” Zvedla jsem skleněné víko a nechala ať se všichni podívají.

“Aarone, myslím, že Keira má pravdu.” Souhlasila náhle Jackie s mým názorem na lorda.

“Tohle nám zatajit.” Vydechla.

Další dííl:) Nechávám vás stále v nevědomosti:DD Muhahaaa 3:)

Užijte si díl^^