Další díl:)) Omlouvám se za zpoždění:D a za nezáživnou část.. ale někdy ten oddych být musí.. i pro mě:D Užijte si díl^^

Sedla jsem si na postel a protáhla si ruce.

“Bože, proč já vstávám tak brzo když nemusím..” Zabrblala jsem si pro sebe, když se mi kolem pasu omotaly něčí ruce.  Skoro jsem vypískla a svalila se na zem. Naštěstí jen skoro.  Daniel se zasmál a stáhl mě k sobě.

“Ještě tu zůstaň.”  Zabrblal a zabořil mi hlavu do krku.  Otočila jsem se a usmála se na něj.

“Musím jít, dráčci se sami nenakrmí a chci se ještě podívat na Cean.” Mrkla jsem na něj a zvedla se.  Zabořil hlavu do polštáře a zakňučel. Zasmála jsem se, pobrala si věci a vešla do koupelny. Umyla jsem se, upravila, zapletla pár copánků do vlasů a oblékla si šedé volnější šaty.  Daniel stále ležel v posteli a vypadalo to, že usnul. Usmála jsem se a namířila si to do svého pokoje.

“Dobré rááno!” Křikla jsem, když jsem otevřela dveře svého pokoje.

“Kei!” Vykřikla na oplátku Cean a snažila se si stoupnout.  

“Opovaž se vstát, ještě nemůžeš.” Doběhla jsem k ní a nacpala ji zpátky do postele.

“Ale ona je tu strašná nuda.” Nafoukla tváře a podívala se na stěnu vedle postele.

“Ale vždyť tu máš Ro.” Zasmála jsem se a pohladila opičku po hlavičce.

“Já vím.. S ní si ale nepopovídám.”

“Tak to zkus.” Mrkla jsem na ni a zvedla se. “Dojdu ti pro něco k jídlu dobře?” Usmála se a když kývla zmizela jsem za dveřmi.  

“Keiro! Odveď si je, nebo mi sní všechno co jsem si donesl!” Křičel Jason když  seděl s Jackie u stolu v jídelně a snažil se, aby mu Drakie neukousla kus z jeho rohlíku.  Vzala jsem si jablko s jakousi bábovkou na jeden talíř a na další jsem nabrala maso pro draky. Došla jsem ke stolu, vše na něj položila a sedla si na židli. Podívala jsem se na rozčíleného Jasona a pískla. Drakie, Nagge i Addi zpozorněli, zařvali a přeletěli ke mě, kde si následně začali škubat jídlo z talíře. Najedla jsem se a zůstala hledět na draky, vylizující talíř před sebou.  

“Keiro?” Ozval se Mathew, který právě přišel do jídelny. Zvedla jsem obočí a podívala se na něj.

“Aaron by ti chtěl něco říct, máš za ním zajít až budeš mít čas.” Přikývla jsem a zvedla se.  Drakie i Nagge vzletěly a zůstaly letět na de mnou. Addi mi vylezl na rameno a otřel se mi o krk.

“Tak pojďme.” Šeptla jsem a vydala se do Aaronovy kanceláře.

Cestou jsem nikoho nepotkala, ale kousek od té kanceláře, jsem si uvědomila, že jsem Cean slíbila jídlo. Pokroutila jsem nad sebou očima a vyběhla zpátky do jídelny.

“Cean.” Zaculila jsem se nad nechápavými pohledy ostatních a vzala čaj s rohlíkem a medem.  Dnes už podruhé jsem vyšla z jídelny a mířila do svého pokoje.

“Tady to je.” Usmála jsem se a položila vše na stůl vedle postele.

“Děkují.” Usmála se a kousla do rohlíku.

“Musím za Aaronem, pak ještě přijdu.”

“Ahh! Keiro! Byla tu Melani a říkala ať za ní přijdeš.” Zahuhlala a vykulila na mě oči. Přikývla jsem a vyšla ven.

“Tak ještě k Mel.” Zašeptala jsem a vydala se k Melani do pokoje.  

“Chtěla jsi mě vidět?”  Nakoukla jsem dovnitř a zpozorovala Mel v posteli s hadrem na hlavě.

“Ah! Jo ano, ale teď už ne,” Zasmála se a poté se chytla za hlavu. “Chtěla jsem s tebou cvičit, ale pak se mi udělalo špatně a dopadlo to takhle.”  Podívala se na mě a ukázala na hadr na svém čele.

“Chceš něco donést? Nebo udělat?”

“Uhmm.. chtěla bych čaj s medem.”

“Tak chvíli.” Usmála jsem se a vyšla z pokoje.  

****

“Tady to je.” Položila jsem ji čaj na stůl a vzdálila se.

“Když budeš ještě něco potřebovat, stačí říct.” Přikývla a napila se. Vyšla jsem ven a rozhlédla se po chodbě.

“Ještě někoho potkám, ještě jednou budu muset do jídelny a zblázním se.” Zašeptala jsem a začala se plížit k Aaronově kanceláři.

“Snažíš se být neviditelná?” Nadskočila jsem a s vytřeštěnýma očima se otočila na vysmátého Daniela.

“Tohle mi už nedělej.” Chytla jsem se za “srdce” a přitom ho sledovala.  

“Tak promiň.” Znovu se zasmál a přitáhl si mě k sobě.

“Kam míříš?”

“K Aaronovi, něco mi chtěl.”

“A to je důvod k tomu, abys tu takhle chodila?”

“To je na dlouho.” Povzdychla jsem si a odlepila se od něj.  “Půjdu, ať se tam vůbec dostanu.” Přikývl a já se otočila na patě.

“Aarone? Něco jsi mi chtěl?” Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Otočil se na židli a usmál se na mě.

“Ano.. pamatuješ na lorda Lawrence?” Zadrhl se mi dech. Pomalu jsem přikývla a zadívala se do země.

“Rozhodl se veřejně omluvit, zve nás proto na jeho zámek.”  

“Všechny?”

“Všechny.. I Ceanu jestli myslíš na ni.” Usmál se na mě.  Chvíli jsem přemýšlela, ale pak jsem přikývla.

“Kdy jedeme?”

“Pozítří, dnes a zítra si budeš moct pobalit věci, které sebou budeš chtít.” Znovu jsem přikývla a mířila do svého pokoje. Tam jsem ale nedošla, jelikož jsem byla stáhnutá do jiného pokoje.

“Co chtěl?” Začal Daniel a přitom se díval z okna. Povzdechla jsem si a sedla si postel.

“Pozítří jedeme k lordu Lawrencnovi.”  Sedl si vedle mě a sledoval mě.

“Všechno bude v pořádku.” Usmál se a začal se přibližovat.  Těsně před tím než by mě políbil, jsem mu dala ruku na ústa a omluvně se usmála.

“Dneska jsem už moc unavená. Chci jen spát.”

“Třeba bych tě probudil.” Zavrněl.  Zasmála jsem se a na postel si lehla.

“Tak mě probuď zítra.” Usmála jsem se a zavřela oči.  

“Fajn.” Zabručel a objal mě kolem pasu. Otočila jsem se k němu a přitulila se.

Jestli si ten namyšlenej lord myslí, že se omluví a všechno bude v pořádku, tak to ne.