Otevřela jsem oči a chtěla se posadit. Zabránilo mi v tom ale příšerné pulsování v hlavě. Bolestně jsem zasyčela a chytla se za spánky.

“Bolí tě hlava?” Zeptala se Cean s hlavičkou na bok. Její dlouhé kudrnaté vlasy ji lezly do očí a na rameni jí seděla Ro probírající se v nich.  Pomalu jsem přikývla a pokusila se usmát.

“O nic nejde jen-” Znovu jsem zasyčela a hlavu zabořila do polštáře.

“Přivedu Melani.” Vykřikla zbrkle a já bolestně zavřela oči. Proč musí být malý děti tak hlasitý.. Pootočila jsem hlavu a pozorovala jak Cean mizí ve dveřích. Znovu jsem zavřela oči a hluboce jsem se nadechla.

“Je ti něco?” Uslyšela jsem Mel. Otevřela jsem oči a dívala se jak Cean tahá Mel za jeden prst ke mě.

“Ne,  jen mě bolí hlava.” Mel se ušklíbla a sedla si na postel vedle mě.

“Kolik si toho včera vypila?”  Zúžila jsem oči  a pootevřela ústa.

“No..”

Flashback:

“Nedáte si skleničku?”  Zeptala se služka držící tác s vínem. Horlivě jsem přikyvovala a už si brala další skleničku.

“A více co, nechte tu celý tác, určitě si ještě někdo vezme.” Usmála jsem se a sledovala jak neochotně položila tác a začala odcházet.  Hodila jsem do sebe pohár držící v ruce a vrhla se na další.

End of Flashback

Podívala jsem se na Mel.

“Moc ne.” Řekla jsem krátce a roztáhla jsem koutek úst.

“Jen aby.” Řekla nedůvěřivě.  Mám takový pocit, že mě včera celou dobu sledovala, a teď si užívá, že já to nevím.

“Jak už je to dlouho?” Zeptala se s úsměvem. Zamračila jsem se a podívala se na ni. Zvedla se a vlezla do mé koupelny. Mezitím jsem přemýšlela, co myslela tou otázkou. Mel se vrátila s mokrým šátkem v ruce a položila mi ho na hlavu. Slastně jsem vydechla a plně si to užívala.

“Tak?”

“Ale já nevím o čem mluvíš.”

“Ty a Daniel.”  Bleskově jsem otevřela oči a zvedla se do sedu. Půlka kapesníčku se odlepila od mého čela, takže mi teď trochu zavázel ve výhledu na Mel.

“Cože?! J-jak o tom víš?” Zeptala jsem se zbrkle, což ji donutilo se zasmát.

“Chodí po chodbách a všem to vykládá.”  Pootevřela jsem ústa v údivu a zůstala civět do blba.

“Panebože,” Zašeptala jsem, spadla do polštáře a šátkem si zakryla oči.

“Je to pravda, nebo snad ne?”  Povzdechla jsem si a jedním okem se na ni podívala.

“Mno, asi je.”

“A jak se to stalo?,” Chtěla jsem něco říct ale ona mě předběhla. “Počkej lepší otázka, jak to, že o tom nevím?!” Zvýšila hlas a podívala se na mě se zvednutým obočím. Znovu jsem si povzdechla a všechno ji to pověděla.

“P-počkej, počkej.. To mi chceš říct, že se kvůli tobě rozešel se všema svejma holkama?” Přikývla jsem.

“Za tak krátkou dobu?” Znovu jsem přikývla.

“Kvůli tobě,” A zase jsem přikývla.

“Uhh, tak to je něco. Musel každý napsat dopis nebo něco takovýho, protože mám pocit, že všem to do očí říct nestihl.”  Zamyšleně jsem přikývla a lehla si zpátky.

“Počkat cože?!” Vyletěla jsem z postele.

“No. říkám, že většině musel poslat dopis, takže?”

“To je debil.” Zaklela jsem a vyběhla v pokoje.  A jak jsem předpokládala začalo se to tu celkem plnit.  Málem jsem zakopla o jednu zrzku a v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem ještě v noční košili. Proto na mě asi polovina z nich čučela jak na debila. Vykulila jsem oči a vyběhla zpátky do pokoje.

“Je to tady plnější než kdy předtím.”  Polkla jsem a přešla do koupelny. Oblékla jsem si fialovo bílé šaty a zapletla pár copánků ve vlasech. Když jsem vyšla ven, Mel jen kývla a šla se mnou. Po cestě už jsme nepotkaly skoro nikoho, zato když jsme došly do hlavní místnosti skoro jsem neslyšela vlastního slova.

“Co tu děláš?, Ne co tu děláš ty?, Já jsem tu kvůli Dannymu, je to můj přítel., Ne je to můj přítel!”  Všechny se překřikovaly jedna přes druhou a pak tam přišel Daniel.

“Co to sakra-”

“Danny!” Vykřikly skoro všechny naráz a začaly se k němu cpát.

“Proč tu jste? To jste nedostaly ty dopisy?”  Pozvedla jsem obočí a uznale se koukla na Mel. Jen se usmála a šla mu pomoct.

“No právě, že dostaly, a chceme vědět co to má být!” Ujmula se jedna slova a ostatní hned přikyvovaly a křičely dál.

“Héééj! Notak vidíte, že nemá zájem, tak se rozejděte a zapomeňte na něj!” Křikla Mel a ukázala na Daniela. Na mé rameno přiletěla Nagge, ale Drakie  a Addiho jsem neviděla.

“To ty jsi ta kráva?!” Vykřikly dvě a ukázaly na Mel. Všechny dohromady se rozkřikly a začaly se k ní blížit.

“Nagge, nauthiz.” Šeptla jsem a podrbala jsem ji na krku.  Vyletěla doprostřed místnosti, zařvala a vychrlila oheň do vzduchu.  Načepýřila se a znovu zařvala.  Všechny zmlkly a podívaly se na Nagge.

“Myslím, že tohle setkání rozpustíme, ne?”  Řekla jsem ledovým hlasem a začala postupovat k Mel a Danielovi.

“To je dračí dcera.”  Slyšela jsem šeptání ze všech stran.

“Zajímá vás kvůli komu jsem vám poslal ten dopis?” Zeptal se Daniel rošťácky a začal se ke mě přibližovat. Mezi mě a něj ale vletěla Nagge a znovu se načepýřila. Zastavil se a nechápavě se na mě podíval.

“Chci abyste odešly, zavázíte tu a já nemám náladu vám říkat, že jsem to já.”  Podala jsem jim to  bez jakékoli emoce.

“J-je to pravda?” Jedna z nich zalapala po dechu a dívala se střídavě na mě a na Daniela. On je přikývl a stoupl si vedle mě. Do místnosti vešel Ghár ještě s jedním mladíkem.

“Paní, omlouvám se  že vás ruším, ale Cean spadla do roklinky blízko naší vesnice a stále vás volá. Nikdo ji nemůže dostat ven, je tak zaklíněná.”  Zalapala jsem po dechu.

“Jste si jistí, že to byla ona?”

“Badu ji viděl tam spadnout.” Ukázal na kluka vedle sebe. Byl vysoký, světlejší pleti než Ghár, krátké černé vlasy a čokoládové oči.

“Dobře, ukaž mi kde je Cean,” Řekla jsem rozhodně a pak se otočila na ty holky. “ A vy tu nebudete až se vrátím, jinak vás nechám drakům.”  Rozběhla jsem se s Nagge za zády do Ghárovy vesnice. Badu mě vedl přímo prostředkem, až se pár lidí divilo co tu dělám.

“Cean?!” Křikla jsem do tmavé díry před sebou.

“Keiro! Pomoc bolí to strašně to bolí.” Vzlykla.

“Co se stalo?!”

“Mám něco s nohou.”  

“Muselo s ní spadnout pár kamenů, které ji zaklínily nohu.”  Řekl Badu a stále se díval dolů. Přikývla jsem a chytla lem mých šatů. Už podruhé jsem roztrhla svoje šaty u kolen a zavolala na Nagge. Otočila jsem se a začala slézat dolů. Nagge se těsně vedle mě vznášela s ohněm drženým v tlamě, aby mi aspoň trochu svítila.  Došlápla jsem na pevnou zem a začala se rozhlížet kolem sebe.

“Cean?”

“Tady.” Řekla potichu. Přiběhla jsem k ní a podívala se na ni. Badu měl pravdu, na noze měla kámen skoro stejně velký jako ona sama. Pískla jsem na Nagge a ona ho pomocí drápů a mě samotné dostala pryč. Vzala jsem Cean do náruče a podívala se nahoru.

“Haloo!” Křikla jsem.

“Slyšíme vás paní.”

“Potřebuju ji dostat nahoru!”  Náhle se ozval řev a dolů přiletěla Drakie s Addim.

“Právě jsem na vás myslela.” Usmála jsem se a pohladila je po hlavě. Cean jsem opatrně položila na Drakie a Nagge je jistila. Až teď jsem si konečně uvědomila jak je Drakie velká.  Skoro jako Cean samotná.  Addi mi začal svítit a já vylezla nahoru.

“Musíme to zasypat než tam spadne ještě někdo.”  Řekla jsem rozhodně, když jsem brala Cean z Drakie. Donesla jsem jí k Jackie a ta ji nohu obvázala.

“Musíš dávat větší pozor.”

“Já si hrála s Ro a ona mi pak utekla.” Ukázala uraženě na Ro sedící vedle ní. Zasmála jsem se.

“Ro to určitě neudělala schválně.” Usmála jsem se a dala jí pusu na čelo. A teď už spi, dobře?” Přikývla ale zamračila se.

“A kam si lehneš ty?”  Pravda, Cean byla rozvalená přes celou postel a já ji nechtěla nějak odstrkovat.

“O to se neboj, hlavně spi.” Přikývla a otočila se na bok.

“Tak spi u mě, když jsi mě dnes zachránila.” Trochu jsem se lekla, nikdy ho neslyším přicházet.

“A kde budeš spát ty?” Zvedla jsem obočí a usmála se.

“Přece u tebe.” Přišel blíž a objal mě.

“A nepřeháníš to trochu?” Zasmála jsem se ale nedotáhla.

“Hmmm, myslím, že ne.” Usmál se a vyvedl mě z postele.

Představa, že budu v jedné posteli s Danielem mě trochu vyvedla z míry, ale nakonec to tak špatné nebylo.  

Když jsem vedle něj ležela cítila jsem teplo jeho těla a překvapivě to bylo příjemné.. Možná až moc. Měla jsem pocit, že neusnu, ale únava mě přemohla dřív než jsem myslela.

Neeext part!!:D Užijte si ji:)) chtěla bych poděkovat LayennEitar, že mi pomáhá s úpravou textu:)) ^^