Úhyb,úhyb, výskok a výpad! Takhle to pokračovalo celé dopoledne. Jason si mě podával a kolikrát to dost bolelo.  Znovu se napřáhl a mířil rovnou na mou hlavu. Čupla jsem se a vpálila mu ze spodu takovou jakou jsem s mojí energií mohla. Zakolísal, poodstoupil o pár kroků dozadu a překvapeně se na mě podíval.

"To bylo nečekaně dobrý." Uznale kývl hlavou.  Vydechla jsem všechen zadržovaný vzduch a plácla sebou na žíněnku.

"Vstávej! Pokračujeme." Oznamoval mi a jemně mě kopal nohou do boku. Nevrle jsem zavrčela a kryla si bok rukou.

"Už ne. Dneska si mě  vyždímal." Zakňučela jsem a odkulila se z jeho dosahu.

"Kei?"  Ozvala se Mel a vykoukla zpoza dveří.

"Kei?" Zopakovala jsem se zvednutým obočím.  Mel se zaculila a vešla dovnitř.

"Jackie říkala, že tu cvičíš s Jasonem a tak jsem se přišla podívat." Jason se zákeřně usmál a přešel ke mě.

"Asi se budeš muset předvíst." Našpulila jsem rty v nepříjemné grimase a zakývala hlavou.

"Mel," Zakňučela jsem, znovu. "Pojď se mnou zkoušet šerm. Rozhodně mi pomůže víc, než boj tělo na tělo."  Melani chvíli koukala na mě, pak se podívala na Jasona a jen pokrčila rameny.

"Jestli chceš." Obrátila se a vzala dva kordy. Potěžkala je v ruce a jeden mi hodila. Jen tak tak jsem ho chytila a abych působila aspoň trošku profesionálně jsem ho taky potěžkala.

"Základy umíš?" Zeptala se s jednou rukou elegantně zastrčenou za zády. Napodobila jsem ji, ale ať jsem to udělala jak jsem chtěla, měla jsem pocit, že tak elegantní jako ona v životě nebudu. Jemně jsem svraštila obočí a pokrčila rameny. Mel si povzdychla a namířila kord na mě. Něco mi říkalo abych po něm "sekla" tím svým, tak jsem sekla. Mel udělala výpad a  já ucouvla.

Čekat , že šerm s Mel bude lehčí než boj s Jasonem jsem asi neměla.  Pokaždé když se Mel ocitla za mými zády, což bylo skoro pořád, vždycky mi švihla po noze nebo po zadku. Pokaždé jsem vypískla a chvílemi i překřičela Jasonův smích. Melani byla při šermu vážná, nebyla to ta usměvavá holka, kterou jsem znala.

"Myslím, že pro dnešek by to stačilo." Otočila se odložila kord a mile se na mě usmála.

"Zítra pokračujeme." Oprášila si šaty a zmizela z místnosti.

"Je strašidelná."  Zašeptala jsem Jasonovi s zamyšlenou grimasou. Přikyvoval a já si ještě párkrát švihla kordem i když jsem měla úplně zakrvácené nohy. Snažila jsem se to ignorovat a dělat jakoby nic.  Rozhodla jsem se si dát koupel. Kývla jsem na Jasona a zmizela do svého pokoje.

*****

"Zítra bude ples. Přijde všechna šlechta, aby se přesvědčila o tom, že si opravdová. Čekáme velké ohlasy a bude potřeba ukázat draky. Dneska pojedeš s Melanií a Ghárem do města, vyzvednout šaty na zítřejší den." Oznamoval mi Aaron, když jsem přišla do hlavní místnosti, nebo jak já říkám uvítací.. Už dvakrát tu seděli dva lordi, a dvakrát jsem je odtud vykopla.  Vykulila jsem oči a se zvednutým obočím jsem se na něj dívala.

"Co prosím? Ples? Jako vážně? Nemáte tu elektriku, ani sprchu ale pojem ples je vám známej? A proč Ghár? Má svých věcí dost ne? Ne, že bych ho nechtěla sebou, ale právě si založil vesnici a ... " Povzdechla jsem si a podívala se na usmívajícího se Aarona.

"A moc mluvím, je mi to jasný." Protočila jsem očima a s neutrálním výrazem jsem čekala co z něj ještě vypadne.

"Jsem si toho všeho vědom, ale Ghár se sám nabídl. Mluvil o sobě jako o tvojí osobní stráži." Pokusila jsem se potlačit smích a nechat si neutrální výraz.

"Tvůj zítřější partner bude Daniel a -"

"Ne." Řekla jsem jednoduše. Aaron překvapeně otevřel ústa a zvedl obočí.

"Ale, myslel jsem, že vy dva jste -"

"Ne." Zvedla jsem se a chystala se odejít.

"Keiro!" Aaron zvýšil hlas a já se na něj otočila se stále stejným výrazem.

"Ne Aarone. S Danielem nikam nepůjdu. Půjdu třeba s Mathewem, ale s Danielem ne." Řekla jsme ostře. Chci se od něj držet dál, dokud se nerozhodne a nevykoná podmínky. Aaron poraženě přikývl a já odešla.

*******

"Kei?! Pán ti říkal, že s námi jedeš do města, že?" Řekla naštvaně, když mě našla v zahradě. Nevinně jsem přikývla a připravovala se na nejhorší.  

"Takže?!" Dala si ruce v bok a čekala.

"Už jdu." Zanaříkala jsem a ploužila se před ní.

Došli jsme ke kočáru, kde už čekal Ghár. Usmála jsme se na něj a chystala se nastoupit když jsem zaslechla Drakie. Podívala jsem zpátky na hrad a uviděla jak letí přímo ke mě, všichni tři. Drakie s Nagge se usadili na mých ramenech a Addi mi vletěl přímo do náruče. Šlo vidět, že pro dnešek už svoje síly vyčerpal. A já je začala ztrácet taky.. Drakie i Nagge už byly dost velké.   I přes to jsem s nimi nastoupila do kočáru a jeli jsme.  

Vystoupila jsem a musela pootevřít ústa krásou. Toto město bylo krásné. Bezstarostné, všude vyvěšené květiny, a děti se tu se smíchem proháněly po náměstí, a nikdo se na nás divně nedíval. Došli jsme ke krejčímu s draky schovanými pod plášti. Každý z nás měl jednoho a já se snažila nevyprsknout smíchy, protože mě Drakie pod mým pláštěm lechtala, jak se tam pořád vrtěla. Vešli jsme dovnitř a hned se k nám otočil hubený muž s kulatými brýlemi na nose, které mu padaly. Usmála jsem se na něj a stáhla si z hlavy kápi. Vykulil oči a uklonil se jak nejvíc mohl. Tohle rozhodně nesnáším ze všeho nejvíc.  Gestem ruky jsem ho donutila, aby se zvedl  a pak se podívala na Mel.

"Máme tu zakázku. Pro dračí dceru." Krejčí začal nekontrolovatelně přikyvovat a zmizel někde v zadu. Po chvíli donesl šaty.

"Kei, vyzkoušej si je." Řekla Mel a já kývla. Pomohla mi je obléct a já se pak podívala do jejich "zrcadla" .. Šaty měly volnější korzetový základ s ramínky a jemně rozšířenou sukni. Základ měl černou barvu, částmi přecházející do červené a zlaté vypadající jako dračí šupiny. Sukně byla taktéž černá s červenými a zlatými ornamenty táhnoucími se od základu až po konec sukně. Sukně sama o sobě byla prostě černá hedvábná látka ale ty barevné ornamenty opět připomínaly dračí šupiny.  Krejčí ke mě přiskočil a na ruce mi navlékl černé průhledné rukavice táhnoucí se až ke krku, kde se zaply těsně nad prsy a vytvářely tak "díru" ze které jemně vyčníval dekolt. I rukavice měli vzor dračích šupin i když byly průhledné.  Ze zadu mi něco došíval a když jsem popošla, zjistila jsem, že to byl jakýsi černý plášt protkaný zlatými nitkami.

"Ty šaty jsou úchvatné, ale vypadám jak ďáblova nevěsta." Zasmála jsem se.

"Dobře, převleč se zpátky, zaplatíme."  

"Stejně nechápu jak si mohl nevšimnout draků." Lámala jsem si nad tím hlavu při cestě zpátky.

"Prostě měl moc velký respekt, než aby začal křičet "Pomoc drak! drak"." Předváděla Mel možná až moc intenzivně.

"A co ty Gháre. Líbila jsem se ti v těch šatech?"

"Přísahal bych, že jsem neměl draka pod pláštěm ale před sebou paní. Byla jste úchvatná." Usmál se. Úsměv jsem mu vrátila a hladila Drakie po hlavičce.

******

"Bože, bože, bože Kei!! Sakra stávej musíme tě oblíct, připravit a .a a. a všechno ostatní. tak sakra už zalez do tý vany!" S rukama před sebou kvůli obraně, jsem přeběhla do koupelny a vlezla do vany. Dopoledne mě totiž Mel učila jejich tance a já si pak šla ještě lehnout.

Služky mi pomohly do šatů a pak se Mel vrhla na moje vlasy.  Zapletla mi poloviční francouzský cop tak do půlky hlavy a zbytek vlasů nechala padat v loknách na moje ramena. Ze předu mi nechala pár volných loken, aby to nebylo tak upjaté. To aspoň říkala.  Na hlavu mi nasadila malou černou korunku. Do pokoje vtrhla Cean tak nečekaně, že draci vyletěli ke mě, ale když zjistili kdo to je posedali si na má ramena a Addi opět do klína.  Cean otevřela ústa a zůstala tak stát s vykulenýma očima.

"Keiro!! Jsi to ty?! Oohh!! Vypadáš úúúúúžašně!" Vykřikla a přiřítila se ke mě.

"Děkuju." Usmála jsem se a pohladila ji po vlasech. Počkala jsem než Mel upravila jak sebe tak Cean a přitom jsem čekala než přijde Mathew.  Cean ke mě vyběhla v tmavě modrých šatech a s copánky na hlavě, vypadala kouzelně. A to stejné se dalo říct i o Melani. Bílé šaty měla až na zem. Někdo zaklepal na dveře. Cean otevřela a usmála se. Za dveřmi byl Mathew s Jasonem.  Když se podívali na Mel, vykulili oči a potěšeně hvízdli.  Vyšla jsem zpoza koupelny, protože jsem měla nějak moc vyhrnuté šaty, ale když jsem došla do pokoje už byly zase v pořádku a já se otočila na dveře, ve kterých byli kluci.

"Ahoj." Pípla jsem.

"Dobře, jestli ze mě byli hotoví, tak z tebe už budou mrtví." Zasmála se Mel. A měla pravdu, asi. Mathew i Jason na mě hleděli s vykulenýma očima a otevřenou pusou. Každou chvíli jim z nich skoro ukapávala slina.  

Mathew se rychle vzpamatoval a nabídl mi rámě. Usmála jsem se a zahákla se za něj. Drakie, Nagge i Addi letěli za námi až jsme došli do velkého sálu.

"Dámy a pánové.. Přivítejte hlavního hosta dnešního plesu.... Dračí dceru!" Řekl vesele Aaron a já s Mathewem přešla dovnitř.. Před námi byly schody a my je pomalu scházeli. Všichni na nás koukali a něco si šeptali.

"Vypadáš kouzelně." Usmál se Aaron.  Rozhlédla jsem se kolem, když jsem si všimla Daniela.Sledoval mě vyčítavým ale přitom okouzleným pohledem.Pak se k němu přiřítila Jackie a něco mu říkala. Otočila jsem se a cítila se divně. Tak prázdně. Nahromadila se ke mě šlechta a začali se mnou horlivě mluvit. Pak přišlo na hlavní věc dnešního večera. Draci. Zavolala jsem je, když jsem stála přede všemi. Drakie i Nagge přiletěly s hlasitým řevem a zůstaly plachtit těsně nad mými rameny. Addi už tak hlasitý nebyl, oproti těm dvěma, ale zůstal nad mou hlavou a vychrlil trochu ohně. Sice jsem jim nic takového neříkala, a ani neučila ale nemůžu říct, že by to nepřidalo na atmosféře. Všichni stáli omámeně, a pak začali tleskat.

Zbytek dne jsem byla nucena tančit se všemi šlechtici a pomalu jsem přestávala cítit nohy.  Došla jsem k jedné služebné a vzala si od ní pohár s vínem. Že prý nemůžu víno, pche! Napila jsem se a ucítila příjemné lechtání v krku.  

"Musím se ti vyhýbat i tady? Nevidíš jak mě to ničí?" Ozval se za mnou známý hlas. Otočila jsem se na něj a sledovala jeho napjatou tvář.

"Je mi  líto Danny, ale chci splnit svoje podmínky, a ty by se měl udělat to stejné." Otočila jsem a i s rozdrceným srdcem jsem odešla. Mathew po chvíli přišel, abych si s ním zatančila.  

Všichni jsme se postavili do řad a začali tančit. Krok vpřed, vzad otočka a úklon. Potěšená vlastním výkonem jsem se podívala před sebe, ale místo Mathewa tam stál Daniel. Všichni mě sledovali a já tedy nemohla odejít. Byla jsem nucena porušit vlastní podmínky.

"Keiro. Prosím, já se snažím, opravdu." Byla jsem přiopitá a už jsem skoro nevnímala co říká. Snažila jsem se užívat si ten pomalý tanec a odháněla jsem touhu zapařit jak se to dělalo u nás doma, i když jsem to v životě nedělala.  Daniel mě chytl za ruku a ještě před koncem písně mě zatáhl kamsi pryč.  

Stáli jsme na balkoně, daleko od sálu a já sledovala hvězdy na nebi. Chytl mě za boky a otočil k sobě. Chtěla jsem něco namítnout ale umlčely mě jeho rty na mých. Ten příjemný pocit v podbřišku byl zase tady, a já ho chtěla dál cítit. Alkohol začal působit a já začala spolupracovat. Jeho měkké, hřejivé rty spolupracovaly s těmi mými a já přestávala vnímat ještě víc než před tím.  Odtáhli jsme se až když nám docházel dech a já na něj zůstala vyjeveně koukat. Začalo mi docházet co jsem udělala.. Začala jsem střízlivět.

"Ne, to se nemělo stát.. Sakra, sakra.." Bědovala jsem sama sobě, než jemu a chodila z jedné strany (balkonu?) na druhou.

"Keiro."

"Ne! Tohle se nemělo stát, měl si splnit podmínky.."

"Ale já je splnil!" Zvýšil hlas a chytil mou hlavu do rukou. Přinutil mě se mu podívat do očí.. Sledoval mě s vážností v očích.

"Opravdu?" Zašeptala jsem a cítila, že se každou chvíli rozbrečím.. Bože, alkohol opět zafungoval.. Už vím proč bych ho neměla pít. Aspoň teda ne po tácech.. S přiznáním jsem do sebe nalila snad víc než deset pohárů vína.  Přikývl a opřel svoje čelo o to moje.

"Když jsem tě vidět scházet ze schodů s Mathewem po boku, měl jsem chuť se zabít. Stále jsem si připomínal, že to já jsem měl stát po tvém boku a celou dobu jsem se za to nenáviděl. Ale i přes to jsem měl určitou úlevu nad představou, že už jsem splnil tvoje podmínky. Keiro, už jsi má jediná.... Na celý rok." Zašeptal poslední slova než mě znovu políbil. Užívala jsem si to. A moc.

Nejkrásnější den v mém životě.. 

Tadááááá!!! :DD Doufám, že napíšete nějaké hezké komentáře, protože jsem prvně měla v plánu rozepsat tuhle kapitolu na dvě.. Ale, že zkončilo to pololetí... :DD .. Bohužel i přes to, se mi tato kapitola moc nelíbí...://

A teď moje otázka:) Vy co chodíte ještě do školy, jaký bylo vysvědčení?:)  Užijte si část^^