Decembris

Přešel listopad a nastal prosinec, bez jakéhokoli sněhu. To bylo taaak typické. V Triogymu jsem se dala tak nějak dohromady, takže to nebylo zase tak špatný období, pokial tedy nepočítáme nějaký ty depkoidní epizody, kterým se člověk občas prostě nevyhne Otázkou každého dne bylo, jak přežít školu.

***
S tichým pohvizdováním vejdu do šatny u tělocvičny. Nevšímám si užaslých pohledů, jichž se mi dostává, myslím víc jak dost a vyndám si z vaku tílko a kraťasy. Jakože na jednu stranu chápu ty užaslý pohledy, většinou se holek straním a zaberu si místo ve vedlejší šatně, pokial tam nejsou kluci, což není často. Holky mezi sebou normálně tlachají, doslova jak slípky v kurníku, a mě z toho jde hlava kolem.

Zas pro jednou si rozpustím šumák do flašky s vodou a pozoruju šumící bublinky, abych se nemusela zajímat o své okolí.

,,Hezký tetování Tereso, to asi muselo být drahý, že?" ozve se za mnou zničehonic a já zkamením v úleku. Polije mě ledový pot. Ona. Zase ona. To mě bude její hlas strašit do konce života nebo co? A hlavně co tu dělá? Vždyť má věčně omluvenky, že necvičí. Otočím se a opravdu tam stojí. Z jejího značkového trička a legín se mi dělá na nic. Nesmím jí dát ani najevo jak mě neustále děsí. Nesmím.

,,Dík a nebylo to drahý, tvořil to jeden můj známý," procedím mezi zuby první, co mě napadne. Vždyť zpoza tílka vykukují jen konce křídel. Dál ji zabíjím pohledem, až se konečně odvrátí. Si myslí, že mě doběhla, když mi říká jménem, nebo co. Pravda, že je asi jediná, většina lidí mi říká jen příjmením, pokud už na mě vůbec mluví.

Ostatní si našich nepatrných ,,konfliktních" střetů zřejmě všímají, ale ona naštěstí nikomu nic nevykládala. Zatím. Tedy aspoň v to doufám. Pořád nechápu, co ji napadlo sem vůbec lozit. A kecy, že se jí slepičárna omrzela, jí nežeru. Věděla, že tady chodím já, takže pravý důvod má zřejmě jiné opodstatnění. A navíc, ona přece není z našeho města, tak co jí stojí za to sem dojíždět.

Když zazvoní na hodinu, přesuneme se do tělocvičny. Škoda, že už je zima, venku mě to baví víc než nějaké míčové hry.

Čím dál víc se mi totiž vybavují vzpomínky na prvák, zase s ní a zase na těláku. A ty gymnastické sestavy, bože to bylo něco neskutečnýho. Nikdy mi to nešlo, vsadím se, že jsem byla nejhorší z celé skupiny. Minimálně u míčku jsem všem byla pro smích. U švihadla ve druháku to bylo nepatrně lepší a na ty další už jsem tam naštěstí nebyla.

***

,,Holdensová! Nástup!" křikne na mně učitel, když mě spatří stát kousek od chumlu, duchem vzdálená. Ušklíbla jsem se a jinak se nechala slyšet chrapláčkem. Jestli jsem se tady něco naučila, tak jak se mají dělat nástupy. Holt náš učitel je stará škola.

,,Ale pane učitel, já ho měla minule, ať ho má Bea, ta ho ještě neměla," vyslovit její jméno mi stále dělalo problém. Ona stála za mnou a nezarytě mi čuměla na záda. Co na tom tetování furt zkoumá proboha.

Jelikož ona začala dělat, že neví, o čem je řeč a že neví, co má říkat, že to na její škole nebylo, jednoduše si hrála na chudinku, učitel to vzdal. Úplně jsem měla chuť vykřiknout, že ať přestane hrát divadlo, protože na slepičárně jsme se ty nástupy až moc dobře naučily a tady to nebylo jinak.

Pak jsme si dali asi dvě kolečka na rozběhání a rozcvičku, která stála za ho***.

,,Dáme si překážkový běh a pak volejbal, tak se rovnou rozhoďte do dvou týmů," instruuje učitel. Překážkový běh byl celkem gut, někdo by se mohl podivovat nad tím, že to se přece dělá na základní škole, ale byla to celkem zábava. I když podle některých chytrých hlav byly ty tělocviky stále blbě koncipované, protože vyučovací jednotka je přece o něčem jiném.

,,To je děsný toto," pronese škrobeně Bea, načež se jí Alice teda milostivě zeptá, co se dělo u ní na škole a ona začne vykládat.

,,My se zaměřovaly hlavně na gymnastriku. Na podzim moderní gymnastická sestava s náčiním a na jaře sportovní gymnastická sestava bez náčiní," rozvykládá se a mně se zase začne dělat nanic.

,,V prváku míček, ten byl asi nejlepší, v druháku švihadlo a ve třeťáku obruč."

,,Co kecáš! Vždyť míček byl ze všeho nejdebilnější!" křiknu a nestihnu se včas zarazit.

,,A co ty o tom proboha víš, Holdensová?" opře se do mě bloncka a ta blbá nána se sladce usměje.

,,Vůbec nic, radši," odseknu. To bylo teda o chlup, měla bych si dávat větší pozor. I když oni se stejně všichni jednou dozví. Jak praví staré latinské přísloví Tempus omnia revelat, čas odhalí pořádek věcí.

,,A s váma v týmu teda fakt nebudu," začneme se hádat. Nakonec však s nimi v týmu jsem, bo učitel prý nemá náladu na vtipy. Že se musím socializovat i s těmi, s kterými mi to není zrovna po vůli.

Když už být s tou šikanátorkou, to radši budu čistit ucpané záchody v druhém patře chce se mi zakřičet, ale málo platné. Proklínám svou minulost. 

____________________________________________________________________________
Zdravím od další kapitolky
Prázdniny se nám pomaličku krátí a mě to nedalo, nezavzpomínat na tělocvik, protože na střední fakt nemám dobrý vzpomínky 🤣 už jen při slově gymnastika se mi zvedá žaludek 🤣 ovšem chápu, že někoho to baví a věnuje se tomu.

Užívejte zbytek prázdnin
Andy💛