Maius - květen

,,Nejdůležitější je koncentrace! Musíš se soustředit na správný postoj a postavení rukou," mluvil Ricko, zatímco já stála s boxerskými rukavicemi proti boxovacímu pytli.

,,Jo, dobře," přikývla jsem, aniž bych ho nějak víc poslouchala. Zrovna soustředění nebylo dnes na pořadu dne. Provedla jsem to, co po mně chtěl, ale on měl zase výhrady.

,,Tess, ty mě vůbec neposloucháš, děláš si to zbytečně složitější," dolehl ke mně Rickův hlas jakoby s ozvěnou.

,,Ale jo, vždyť se snažím. Koukej," řeknu a provedu pár dalších úderů.

,,Jo a co to zápěstí?" utrhl se na mně zničehonic, pak mě odstrčí a začne se předvádět sám. Zdvihnu oči v sloup. Pravda, toto nebylo jednoduché a já s boxem začala docela nedávno.

,,Dobře a teď to zkus znovu ty," postaví mě znovu k pytli.

Začala jsem teda znovu a musím říct, že když se tomu člověk fakt věnuje a naprosto se na to soustředí, přidává to dynamičnost. Celá tahle činnost trvala asi půl hodiny, i když mi to přišlo jako celá věčnost. Zdá se vám, že je to málo? Věřte, stačí to. Stejně je potom ještě posilování a tak. Popravdě měla jsem pocit, že je Ricko vyčerpaný víc ze mě než já z boxu.

***

Z pohledu Sama

,,Samozřejmě, že má vypnutý mobil. Nebo se mě zkrátka rozhodla ignorovat," zanadával jsem nahlas, až se po mně okolo jdoucí lidi ohlíželi.

,,Tak za ní prostě dojdi domů, ne? Co řešíš?" poradil mi Lucas a já si povzdechnul.

,,Tak na to můžeš rovnou zapomenout, tam už mě nikdy nikdo neuvidí," odfrkl jsem si a zahnal hořkosmutné vzpomínky na místo, které kdysi bývalo mým domovem. Když jsme se ocitli opět poblíž, jediné, na co jsem myslel, bylo potkat se se ségrou. Tolik jsem se na Tess těšil.

,,Well, nemusíš přece vyšilovat. Tak co nějaké jiné místo? Neříkala ti, kam ráda chodí? Holky furt chodí po nákupech, nebo se pletu?" začal znovu Lucas a já se rozesmál:

,,Tess je jiná, není v pravém slova smyslu holka. Teda jako je, ale dost netypická," zamotal jsem se do toho.

Lucas se pitomě rozchechtal a já ho dloubl do žeber aby toho nechal.

,,Ale vyprávěla mi o posilce, třeba bych ji mohl najít," zamumlám a vytáhnu mobil, abych to našel aspoň na mapě.

,,Tohle město není zase tak velký, vlastně je celkem malý a divím se, že tu neznáš každej šutr, když jsi odsud, ale i tak good luck, já jdu za jinou zábavou. Uvidíme se pak," mávl mi a rázem byl ten tam.

,,Fajn, čau," rozloučili jsme se a já se vydal hledat gym nebo jak se to jmenovalo.

***

Štěstí nebo spíš Google mapy mi přály, bo jsem tu budovu našel celkem rychle. Chvíli jsem si ji prohlížel, ale nepřišla mi v ničem zvláštní. Hlavní vchod mi přišel až příliš okázalý na to, abych tam chodil, a tak jsem to obešel a narazil na boční vchod, který vypadal, že je používaný těmi správnými lidmi.

Když jsem vešel dovnitř, ihned mi bylo jasné, že jsem na správném místě. Tak tady teda Tei tráví většinu volného času? Inu jsou i lepší místa, nedivím se, že o tom neřekla matce. Ji by z toho kleplo.

,,Hej ty! Co tady děláš? Neznám tě," přihnal se ke mně nějaký dost nabušený chlapík a tvářil se nerudně, jakože dost.

,,Ehm, hledám tu sestru," odpověděl jsem prostě, ale ten týpek si mě prohlížel s krajní nedůvěřivostí.

,,Sestru? V tuhle dobu? Teď tu mají tréninky akorát děcka. Jak se ta sestra jmenuje?"

,,Teresa, teda ...Tess, nebo jak, že je ta její přezdívka. Je taková dost svéhlavá," začal jsem mlít páté před deváté a on mi zrovna dvakrát nepomáhal.

,,Dobře, takže vám to řeknu po dobrým, vypadněte! Nemáte tu co pohledávat, akorát tu děláte rozruch."

,,Ale ne, vy mě nechápete, já jen chci vědět, jestli je tu Tess, Tess Holdensová, vím, že sem chodí," zopakuju, ale ten borec na mně začne řvát:

,,Vypadněte, nebo dojdu pro šéfa," měl celkem dobrej ječák, asi jako plukovník Smith na cvičení s bažantama.

,,Okey, dobře, tak jí aspoň řeknete, že jsem tu byl?" zkusím to znovu, ale on vypadá neoblomně. Otočím se, že teda odejdu s nepořízenou. To už se však za ním objeví postava ve sportovním. Byla to Tei, díky Bohu.

,,No sláva, záchrana. Hele, Tei, můžeš tomuhle týpkovi říct, aby na mě přestal řvát. Jen jsem se na tebe zeptal a on hned, že mám vypadnout," dovolávám se spravedlnosti. Tei se usměje.

,,Mike je náš nový vrátný? Proč jsi chtěl vyhodit bratra? Neví, jak to tu chodí," řekla a borec sklapl naprázdno a začal cosi žblebtat, že nevěděl a kdesi cosi. To se mi líbilo, jak ho usadila. Jestli tohle je její trenér, tak to je dost máčka.

,,Nevěděl jsem, a vypadal nedůvěryhodně a tak. To ses nikdy nemohla slovíčkem zmínit, že máš staršího bratra, který rád chodí nepozván na soukromá místa?" Upřel jsem na něj nenávistný pohled, jako takového vola ze mě dělat nemusí.

,,Ehm, já se zmiňovala, ale asi si to nepamatuješ. Tak můžeme dojít ke smíření, ne? Sami, tohle je Mike, můj kamarád a trenér. Miky, tohle je Sam, můj úžasný starší brácha," usmála se Tei a donutila nás, abychom si podali ruce.

,,Těší mě," odfrknul jsem si a on se zašklebil v podobné grimase. Pak jsem si všimnul Teiných rukavic.

,,Ty boxuješ?" zeptal jsem se překvapeně a obdivně zároveň.

,,No, ale jsem jen začátečník," prohodila a pak si zuby rozepla pásek na jedné rukavici a následně si rozepla i tu druhou.

***

Z pohledu Tess

,,Hej dobrý, věřím, že když budeš takhle trénovat, tak se jednou někam dostaneš. Mezi elitu třeba," řekl mi Ricko a já se proti své vůli začervenala, bohužel ne námahou.

,,No díky, ale myslím, že nemám tak vysoké cíle. Základní úroveň postačí bohatě," odvětila jsem a vtom mě upoutal nějaký ruch u dveří. Byl to přirozený zlozvyk, vždy se podívat, když se otvíraly, nebo zavíraly dveře. Určitě někdo vešel.

,,Člověk by si měl klást vysoké cíle, aby se měl v životě kam posouvat, protože nikdy není konečná," řekne mi ještě Ricko a pak odejde zkontrolovat nějaké další lidi. Já svou pozornost nezaměřím na pytel, nýbrž na to, co se to tam u vchodu sakra děje. Nevidím to příliš ostře, ale vzápětí uznám, že to není potřeba.

,,Vypadněte nebo dojdu pro šéfa," ten křik poznám, je to Miky. Obvykle neřve, jen když ho něco opravdu rozčílí. Zvědavost mi nedá se jít podívat blíž. Vtom mi srdce poskočí a udělá kotrmelec. Buď mám další fatu morgánu nebo vedle Mikeho stojí Sam. Opravdu vedle něj stojí můj bratr. Kde ten se tu bere?

,,Same?" vrhnula jsem se k němu.

,,No sláva, záchrana. Hele Tei, můžeš tomuhle týpkovi říct, aby na mě přestal řvát. Jen jsem se na tebe zeptal a on hned, že mám vypadnout," řekne Sam a zní to až moc vyčítavě.

,,Mike je náš nový vrátný? Proč jsi chtěl vyhodit bratra? Neví, jak to tu chodí," podívala jsem se zpříma na Mikeho. Ten jako by maličko zbledl a pak začal o poznání tišším, ne však klidnějším hlasem.

,,Nevěděl jsem, a vypadal nedůvěryhodně a tak. To ses nikdy nemohla slovíčkem zmínit, že máš staršího bratra, který rád chodí nepozván na soukromá místa?" Povzdechla jsem si, ne fakt nemohla.

,,Ehm, já se zmiňovala, ale asi si to nepamatuješ. Tak můžeme dojít ke smíření, ne? Sami, tohle je Miky, můj kamarád a trenér. Miky, tohle je Sam, můj úžasný starší brácha," snažila jsem se nějak zachránit situaci, ale bylo jasné, že si každý o tom druhém myslí svoje. Aspoň si podali ruce. Sam zničehonic, obrátil pozornost úplně jinam,

,,Ty boxuješ?" já se podívám na své ruce a dojde mi, že jsem si nesundala rukavice, ale to vzápětí udělám.

,,No, ale jsem jen začátečník," prohodila jsem a ušklíbla se.

,,Myslím, že bys měla dokončit trénink, bez nějakého vyrušování," ozval se ještě Miky na odchodu.

,,Myšlení je nebezpečná činnost," zazubím se vesele, a vůbec ne záludně.

,,Ale to se podívejme, ono je to nějaké drzé, to pískle," hrál překvapeného Miky

,,Ti dám takový pískle, až ti bude špatně. Jen počkej, já ti to jednou natřu v ringu, a to se uvidí, kdo je tu pískle."

,,Tak jo, tu sázku beru. Teď už fakt musím a ty jdi dokončit ten trénink," odvětí Miky a teprve když odejde, mi docvakne, co jsem mu to vlastně slíbila.

,,Tak abych šel, že?" ozve se Sam. Úplně jsem za chvilku špičkování s Mikem zapomněla, že tu je a konečně ho obejmu. Sevře mě v náruči. Hrozně hezky voněl, peprmintem a nějakou asi tuze dobrou kolínskou nebo čím. Proboha, na co zas myslím?

,,Nee, už mi zbývá jen silový cvičení a statický strečink. To bude chvilička. Můžeš tu zůstat se mnou. A když bude někdo něco namítat tak ať si namítá," nahodím výraz odkopnutého štěněte.

,,No dobře," souhlasí Sam a vydáváme se na druhý konec haly. Jenže trenéři nás evidentně nemohli nechat na pokoji, protože jakmile jsem začala s činkami, tak se objevil už zase Ricko.

,,Co tenhle tady zase dělá?" Bože, za co, tohle? Co mají všichni proti mému bratrovi ?

,,To je Sam, můj brácha, jen za mnou přišel. Dokončím tohle cvičení a půjdem," dám se do vysvětlování a doufám, že to postačí. Položím činky a pustím se do statického strečinku.

,,Tess, nemá tu co dělat. Musíme ctít pravidla, není člen," zaprská Ricko a tváří se jako bůh pomsty. Je nad slunce jasnější, komu si Miky stěžoval.

,,Žiši, vždyť tady jen chvilku počká, než to dodělám! To je takový problém? Nikomu tu nepřekáží," vybuchnu jak papiňák, protože už toho mám plné zuby.

,,Klid, Tei, jestli to tady někomu vadí, tak já klidně můžu počkat venku," položí mi Sam ruku na rameno, jako by mě chtěl uklidnit, ale příliš pozdě.

,,Nikam nepůjdeš," opáčím vzdorovitě. A aby té karmy nebylo málo, objeví se ještě Mia.

,,Richarde, všude tě hledám! Jack nemůže najít ty záznamy ze schůze minulého čtvrtletí, že si potřebuje cosi ověřit bo co,"

,,Ehm a u ostatních věcí nejsou? Já mu administrativu neprohlížel," pokrčí rameny Ricko. To už je celkem evidentní znamení neklidu, když mu někdo řekne Richard.

,,Ne? To nevadí, tak to asi někde uklidil on," mávne rukou Mia, vypadalo to, že odejde, ale pak nás přelétne pohledem a u Sama se zastaví. Když vytřeští oči, přestanu s protahováním a dám se zas do zbytečného ospravedlňování.

,,Já vím, Sam by tu neměl být, ale už jen chviličku," zafuním, jelikož, už mě ta situace fakt nebaví.

U Mii však Samova přítomnost vyvolala úplně jinou reakci, než jsem čekala. Úplně jinou, než všechny ostatní předtím.

,,Silver?" uniklo jí ze rtů tiše a Sam zpozorněl.

,,Bronx?" a vykročí k ní. Koukám z jednoho na druhého, jako spadlá z višně.

,,To není možné! Co ty tady děláš?!" vyhrknou oba unisono. Vzápětí si padnou do náruče. Obočí mi vyjede vzhůru. Vypadalo to, jako by se snad znali. Shit co se to dneska děje? Projede mi zase hlavou. Oba se rozesmáli, jako dva blázni. Tohle jsem teda nečekala.

,,Já přišel za ségrou, ale tvoji kolegové s tím měli šíleně velký problém. A ty? Děláš tu trenérku?" zeptal se Sam a Mia se podivila ještě více.

,,Za T? Ty vole, to co? T je ta tvoje malá sestřička?" vysype ze sebe nakonec a udiveně na mě civí.

,,Já nejsem malá!" ohradím se, ale pak mi docvakne, že to myslela jinak.

Pak spustí tím jejím dobře známým tónem:

,,Tess! Jakto, že jsi mi neřekla, že máš staršího bratra. A ještě k tomu, že je to ten nejlepší člověk z Deweyovky," zůstanu na ni zírat, když vysloví přezdívku mojí současné školy.

,,Já... Nevěděla jsem, že bys ho mohla znát." Ona však nečeká na mou odpověď a pokračuje tišším hlasem:

,,Přece jsi mohla jít se vším, co tě kdy trápilo za bratrem, ne?" Já zavrtěla hlavou.

,,Ne nemohla, když zdrhnul a před půlrokem jsem ho viděla poprvé po sedmi letech," odpověděla jsem nesmírně kousavě a doufala, že se Sam aspoň zastydí. Ale on nic.

,,Takže on o těch tvých životních peripetiích nic neví?" zatváří se nechápavě Mia.

,,Hmm, jakých peri...co? No, já toho asi nevím hodně, ale myslím, že to seš ty, kdo trpí silnou amnézií, že si nepamatuješ Tei," vloží se do toho Sam a já se plácnu do čela, zatímco v Mie to zabublá smíchy.

,,Já si mám pamatovat malýho špunta? Jako sorry, ale to ona by si měla pamatovat mě."

,,Já vás dva silně nechápu," prohlásím a opravdu jsem z toho zmatená jak paprika.

,,Chodili jsme spolu do školy, byli jsme kámoši. Často byla u nás doma přece," řekne bratr a mně se začíná vyjasňovat. Pokial se znali, už na střední, to znamená, že bych si ji opravdu měla pamatovat, jestli se tak moc bavili. Jenže mně bylo tak devět. Moc si toho nepamatuju.

,,Nemůžeš po mně chtít, abych si ji pamatovala. Byla jsem moc malá," odvětím kategoricky, ale v hlavě si to furt přemílám, že je sakra divný, proč mi Mia nikdy nepřišla ani trošičku povědomá. A pak kdo tu trpí silnou amnézií.

Z pohledu Sama

Zatímco Tei šla dokončit ten strečink a relaxaci, bo, co to bylo, Mia mě odtáhla někam do klidnějšího kouta, abychom si pokecali.

,,Nemůžu uvěřit, že staré přezdívky si pamatuješ, ale u Teina příjmení jsi se vůbec nepídila po detailech," podotknu trefně a mám opět chuť se rozesmát.

,,Nojo pořád, tak už s tím přestaň. Ani ve snu by mě tohle nenapadlo. Tak ráda tě vidím Silver," ušklíbne se na mně Mia a sedneme si na zem.

,,Taky tě rád vidím Bronx, byla to celá věčnost. A omlouvám se. Za všechno. Hlavně jak jsem zmizel," řeknu ale věta vyzní do ztracena. Hryže mě to dál.

,,Neřeš. To už teď nikdo nevrátí. A já tě za to nesoudím. Dokážu si představit, jaký to pro tebe tehdy bylo," mávne nad tím rukou a pokračuje dál už s lepší náladou.

,,Na přezdívky nelze zapomenout, stejně, jako na ty báječné časy, kdy jedinou starostí bylo, jak si vystřelit z co nejvíc učitelů. Chudáci z nás musejí mít pocuchaný nervy, doteď," zasní se Mia a rázem mi to oživí spoustu zapomenutých vzpomínek. Chápejte, takový ten středoškolský vibe.

,,Samozřejmě, a taky vymýšlet originální výmluvy, proč jsme neodevzdali domácí úkol, nebo jsme přišli pozdě na hodinu," přispěl jsem se svojí troškou do mlýna. Už dlouho jsem tyhle zasunuté vzpomínky na školská léta a kamarády nevyvětral. Pozlátko starých časů.

***

,,Takže tady pracuješ jako trenérka?" opíšu kruh okolo místnosti

,,A taky zdravotník, kdyby se někomu něco stalo. A co děláš ty? Beztak nějaká dobrá pozice, byl jsi vždycky tak trochu vůdčí osobnost. A myslím, že i celkem ambiciózní," Mia si sedla do tureckého sedu, a tak jsem plácl na zem vedle ní a opřel se zády o zeď. Vzápětí vyprskl smíchy.

,,Já? Ambiciózní? Nikdy," ta představa zní prostě neuvěřitelně vtipně.

,,Co si pamatuju, chtěl jsi do armády," nakousne a já přikývnu.

,,Neee, no to snad?! Ty si blázen!" vyhrkne a začne se smát jako šílená.

,,Ne, vážně, já skončil u vojáků! A ano byl, teda jsem tam, celých těch skoro osm let. Ne není to armáda spásy," dodal jsem, když jsem viděl, jak se nadechuje.

,,Hej! Jak to děláš, že ještě pořád umíš číst myšlenky?!" uštědří mi štulec do zad.

,,Nooo víš, vůbec ses nezměnila," udělal jsem gesto takříkajíc všechno.

,,Zato, ty ses změnil až moc. Neumím si tě vůbec představit, jako vojáka. Vždyť si takový pacifista," rýpne si a já vyvrátím oči vsloup.

,,Lidi se mění a pacifista jsem pořád. Kdyby mi na životě aspoň trochu záleželo, tak s tím seknu," vyhrknu první myšlenku, co se drala na povrch.

,,A navíc od nějakých devatenácti jsem se prostě rozhodl, a od té doby se moje rozhodnutí nezměnilo, i když válečné konflikty, fakt nejsou můj šálek čaje," prozradím jí.

,,Ty jsi prazvláštní, víš to?" pronese to jako nějaké moudro, tak zadumaně.

,,Tohle slovo, už jsem tak kurevsky dlouho neslyšel," rozesměju se.

,,Ale kdo ne? V dnešní době," podotknu, když zas můžu mluvit.

***

Z pohledu Tess

Než jsem ty dva našla, zabralo mi to nějakou chvilku. I když podle zvuků, by si jeden myslel, že je najdu do pěti vteřin. Bylo hezké, je takhle vidět. A bylo mi i celkem líto, jim vyrušit tu jejich uvolněnou a happy atmosféru.

,,Ahaaa tak tady jste, nemohla jsem vás najít. Tak můžeme jít?" řekla jsem něco tak neuvěřitelně klišoidního a stejně jsem si pořád připadala, jako narušitel dobré zábavy.

,,Jasně, můžeme," řekl Sam, ale nespouštěl oči z Mii.

,,Tak díky za pokec Silver, ani nevíš jaký bylo tě znovu vidět,"

,,Jasně, někdy se zas zastavím."

,,Tak se mějte, musím běžet," rozloučila se Mia a my se vydali ven.

***

,,Chodili jste spolu?" vypálím na něj sotvaže jsme vypadli ven.

,,Co? Ne! NE! NIKDY! Byli jsme JEN kamarádi. Vždycky jsme byli jen kamarádi. Ona měla spoustu jiných kluků," vyhrkne rychle, ale já si stejně myslím svoje.

,,Byl jsi z ní úplně hotovej, jak ses, tak na ni díval a tak," řeknu jako by se nechumelilo a on si mě změří pohledem.

,,Co ti mám vykládat? Záleželo mi na ní. Neviděli jsme se pomalu osm let. Tak mi nevyčítej, že jsem z toho byl na měkko," odsekne a chvíli jdeme mlčky.

,,Promiň, takhle jsem to nemyslela," omluvím se.

,,To je v pohodě," zamumlá.

,,No, tak co podnikneme? Kolik máš vlastně času?" zeptám se, když mi dojde, že vlastně jdeme jen tak nazdařbůh.

,,No, já mám času dost, co takhle zajít někde na jídlo?" navrhl Sam a chytl mě za ruku. Ušklíbla jsem, a přikývla.

,,Pizzu?" zeptá se mě a já vyhrknu:

,,Pamatuješ si takový to útulný místečko, tu ristorante jak jsme chodili s našima když jsme byla malá? Byla tam tak skvělá domácká atmosféra, mockrát jsem tam od té doby nebyla."

,,Hej! Zrovna jsem myslel na to samé," odvětil a rozchechtali jsme se jak dvě paka. Pak jsme si povídali a bylo to fajn. Jeden z nejlepších dní za tenhle rok. Úplně doko. Zdálo se, že se mi život obrací dlouhodobě k lepšímu.

Však když chcete, aby to šlo nahoru, musí to jít nejdřív dolů. A já se teď, doufám, nacházím v té lepší fázi. Pokud ovšem nejste na horský dráze, co jede jenom nahoru, jak řekl Augustus Waters.

______________________________________
Zdravím od kapitolky v novém roce 2023. Dneska byla fakt dlouhá, po nějaké době krátkých kapitol je to příjemná změna 💥❤
A dokonce i moje beta to stihla opravit v termínu, takže zázraky se dějí 🤣 (sorry Nath_Lupin já si musela rýpnout). Dneska se nám otevírá nová dějová linka nebo něco na ten způsob. Sam s Miou mají rozhodně co vyprávět...
A jak nám děj graduje, už zbývají jen 4 kapitoly do konce, což je neuvěřitelný.

Andy❤