,,Tak mám jizvu na rtu, když při mně stál...," prozpěvovala jsem si společně s hrající písničkou. Bylo to nesmírně uklidňující. Protože jsem zas byla nesmírně vytočená. Jak já miluju tyhle hádky s mamkou, fakt. A zas upe hovadina.

*

Nu, šla jsem si jen normálně udělat dolů do kuchyně čaj, bo mě nějak škrábalo v krku (aneb když je ráno teplo a večer začne jen tak for fun sněžit, a to máme duben. Jo přesně, uhádli jste...jak jsem trefně poznamenala jednou u večeře, nečekala jsem, že by ještě mohlo v dubnu sněžit.

,,Děláme kostým elfa na jarní slavnost do školky," pochlubil se Fergie a já se na něj jen letmo usmála. Jo, a kvůli tomu zaneřádili celou kuchyň látkami a všelijakým haraburdím. A jak znám mamku, tak to dělali na poslední chvíli.

Mamka ani Mark (který tady už zase oxidoval) jako by si vůbec nevšimli dalšího člověka v místnosti a diskutovali o jakési části kostýmu, jenže Fergie se furt motal kolem mě a cosi mi vykládal. Nemějte mi to za zlé, ale ty jeho řeči mi šly jedním uchem dovnitř a druhým ven, je to neuvěřitelně otravné, když na vás čtyřleté dítě furt cosi mluví a zvyšuje na intenzitě, když mu nevěnujete dost pozornosti.

No, a tak se přihodil ten incident s konvicí. Možná byl hloupý nápad vůbec chodit dolů, bo by se jinak nic nestalo a moje ztracená existence by byla ještě víc ztracená a oni by mohli tu jejich iluzi dokonalé rodinky hrát vesele dál. Koho normálního by napadlo sahat na horkou konvici? No samozřejmě, že zvědavé dítě, upoutávající na sebe veškerou pozornost.

,,Pozor! Pálí to!" zaječela jsem, ale zřejmě příliš pozdě, bo do mě narazil a horká voda mu vyšplíchla na prsty. A v tu chvíli klidně mohl nahradit sirénu, bo ječák na to má. No a v tu chvíli jsem udělala osudovou chybu já, zaječela jsem na miláčka Fergieho.

,,Co na něho křičíš, vždyť nic neudělal. To ty si máš dávat pozor," vyletěla mamka a hned mu šla zchladit popálené prsty. Začala jsem panicky vysvětlovat, jak se to přihodilo, ale to jí bylo upe u prdele. Holt jsem blbý den neměla jen já, ale i mamka, a ta když má špatný den, tak je jak citový vyděrač či spíš sedmihlavá saň chrlící plameny. Zbytek dopadl tak, že jsem se zase vypařila ven. Zdrhací sklony be like.

Toulat se ve večerním chladu po venku, hrát si se zapíkem a přemýšlet o smyslu života. Jo něco takovýho jsem si v poslední době oblíbila. Být daleko od všech, při cárání ulicemi našeho městečka. Zmocnil se mě ošklivý kašel. Dílem toho, že mě škrábalo v krku ze studeného vzduchu a díky zelenině.

***
Domů jsem se vrátila krátce po půlnoci, celý dům se halil do nočního ticha a já v pomatení smyslů ani netrefila k sobě do pokoje. Jednoduše jsem si lehla na gauč a usnula jako nemluvně. Ráno jsem se marně snažila přijít na to, o čem se mi zdálo, když jsem si ve spánku dost silně prokousla ret.

______________________________________
Zdravíčko
Tak vydávám ještě jednu kapitolku před koncem tohohle frasnýho roku. Moje nálada a existenční krize se odráží v Tess někdy až moc 🤣✌ ale pokračovat to bude zajímavě. Věřte mi.
Andy❤