Pár dní uplynulo. Vlastně se to všechno ztratilo v bezvýznamném toku času. Každopádně nastal březen a s ním i jaro v plném rozpuku. A když už jsme u toho jara, zrovna když jsem byla nastartovaná jít do školy, nastaly jarní prázdniny. Aneb tady má někdo kliku. Mamka bohužel neměla volno celý týden, takže jsem polovinu prázdnin strávila hlídáním bratra. Jedna malá otravná blecha, ale asi bych o něm tak neměla mluvit.

Přece jen je to můj malý bráška, kterého mám i přes všechny naše peripetie ráda. No rozhodně s ním mám lepší vztah než s mamkou. Nebo o tom možná jen moc přemýšlím. Jenže přemýšlet o tom, jak změnit nezdravé rodinné vztahy a skutečně to udělat je velký rozdíl.

Zkrátka jak očistit houbu o které víte, že má čisté leda podhoubí. Zkrátka se nemůžu smířit s myšlenkou, že by Mark, to nafoukané a slizké individuum, se stal součástí naší rodiny. Prostě je tam trhlina a tu nezalepíte sebelepším lepidlem. Moje pochmurné úvahy už však byly na ústupu, ostatně jako ta dlouhá a studená zima.

***

Na konci týdne se přiblížily moje narozeniny, naprosto hrozná věc, která se každý rok opakuje. Letos to bylo aspoň trochu dobré v tom, že to jsou osmnáctiny, tedy přechod do dospělosti. Jo jasně, řeknete si, velká událost, ale on je to pravý opak. Tak nicotné v pomíjivém toku života, takových narozenin ještě bude. Asi budu pořádně slavit až ty jednadvacáté, jako v Americe.

Jediné, co mě opravdu potěšilo byl telefonát od Sama. Ano, já vím, už zase, ale já ho mám tak ráda. Vzpomněl si na vteřinu přesně. Já se totiž údajně narodila v jedenáct večer. A dokonce mi napsal i Mike z Triogymu, to bylo taaak hezký.

Jelikož nejsem slavící člověk, chtěla jsem si udělat alco-párty alone, ale další den jsem měla jít po dlouhý (strašně dlouhý) době do školy. Takže tam nemůžu přijít opilá. Tím neříkám, že bych si tu jednu flašku, co jsem dostala, neotevřela a neochutnala. Celkem dobrý to bylo. Ale na alkohol mě asi od plánu zapomenutí neužije.

Místo toho jsem si však, když jsem nemohla usnout, dala narozeninový sklíčko. Navštívila jsem totiž zase Diega a čirou náhodou se zmínila o narozeninách. Oopsík. A po tom se tak dobře spí.

***

,,Tyvole nesnáším vstávání," zaúpím, když ráno vypínám budík s tím debilním Counting Stars. Rozumějte, miluju tu songu, ale dávat si ji na budík bylo příšerné rozhodnutí. Nakonec se mi povedlo vyhrabat se z postele a obléct. I s tou ,,nefunkční" levou rukou už mi to celkem šlo a moje pohyby nepůsobily tak neohrabaně. Už za chvilku se té sádry stejně zbavím a pak jen rehabky a bude to v suchu.

Sama sebe se leknu v koupelně. Zaprvé vlasy ve stylu rozcuchaného vrabčího hnízda vypadaly opravdu uboze, s tím je potřeba něco udělat. O těch kruzích pod očima, jsem raději ani nevěděla – důsledek téměř každodenního nočního ponocování.

***

,,Proboha, Tereso, to si na sebe nemůžeš vzít něco normálního? Vypadáš jak strašidlo!" usápla se na mě mamka po snídani, na kterou jsem stejně neměla ani hlad ani chuť.

,,Co je to vlastně normální?" prohodím filozoficky. Ano, hádáte správně, byla jsem zase celá v černé, bo černátým.

,,Něco, co nosí děvčata tvého věku," odpoví mamka, načež vyhání Fergieho od pohádky, ať nepřijdou pozdě do školky. Stejně tam chodí pozdě, pokial vím.

,,Hmmm, jakože výstřih, sukně a kilo šminek?" popichuju ji. Stejně nosím binder, takže nemám co ukazovat. I když, to bych neměla i bez toho.

,,Ne, zkrátka normální oblečení, přece jen už jsi dospělá a měla bys o sebe trošku dbát," namítne zase nějaký kec.

,,Kdo ti stojí o to bejt normální," odseknu. A Fergie se do toho ještě připojí tím, že začne vykřikovat:

,,Šminky, šminky," jako by si myslel, že je to nějaké nové super slovo. Občas nám, mně nebo mamce, ujede nějaké echt slovo, a to on pak opakuje půl dne. Vůbec vlastně nechápu, proč děti sbírají sprostá slova. Možná aby je pak v pubertě mohly hojně užívat.

***

Tyhle konverzace s mamkou nemají smysl. Ne, to opravdu ne, přemítám, když vyrážím z domu. Taková pohoda chodit do školy pěšky. To se jen tak někomu nepoštěstí. Čirou náhodou však přijdu do školy pozdě, protože to ranní sklíčko byla absolutní nutnost a povede se mi naprostý opak toho, co jsem chtěla, totiž vyvolat rozruch. Způsobit pozdvižení. Říkejte si tomu, jak chcete.

,,William Shakespeare is the most famous playwright in history. He was born in Stratford upon Avon in 23th April 1564," četla jedna holka zrovna, když jsem zaklepala a vešla do třídy. Nastalo zničehonic takové ticho, že byste slyšeli i špendlík spadnout.

,,Dobrý den, paní učitelko," pozdravím ajinářku, jako by nic a chci si jít sednout na své místo, ve druhé řadě u dveří. Jenže ouha, vedle Beáty, která tady merlinžel furt straší, sedí Tim. Ano, ten Gibson, se kterým jsem se onehdy poprala. Zaškaredila jsem se na něj a očima hledala jiné volné místo. I když spíš bych mu měla být vděčná, že mě zbavil té fúrie.

,,Slečno Holdensová, smím znát důvod vašeho pozdního příchodu? Škola není holubník," zamračila se na mě učitelka. Bože, jako bych nepřišla pomalu po třech týdnech. A navíc, teď to bylo jen 15 minut, akademická čtvrthodinka přece.

,,Byla jsem u doktorky," zamumlám omluvu a jdu si sednout dozadu, kde je u party kluků volné místo. Ne, fakt nechci sedět v první lavici. Takový šprt nejsem. Ještě se mi podaří do jednoho stolku vrazit, zatraceně.

Proč musí ti oslové tak čumět, když si sedám. Co je na mně zase divného?! Přestanu se tím však zabývat, protože hodina se Shakespearem pokračuje, a to mě donutí vytáhnout si učebnici a sledovat text. Velmi těžké, řeknu vám. Pak dostaneme za úkol si ve dvojicích převyprávět notoricky známý příběh, Romea a Julii. Chvíli jsem hleděla, jestli třeba začne ale David nic. Teda myslím, že se tak jmenoval, upe jsem si tím jistá nebyla.

,,Mám začít?" zeptám se ho po chvilce.

,,Klidně, já na tyhle věci moc nejsem," odvětil, což mě podnítilo k trochu výbušnější reakci.

,,A já snad jsem?!"

,,No jo, jsi holka, vy máte rády také ty kraviny, co se týče nešťastné lásky a tak. Ještě řekni, že to tak není," pronese, jako by to vše vysvětlovalo. To je takový debil. Měla jsem chuť ho praštit tou učebnicí do hlavy. 

____________________________________________________________________________
Možná zní tahle kapitola nudně, ale věřte mi, že to ještě bude zajímavé a ke konci nám to hezky vygraduje.

Hlavně tady nám začíná Tessino přátelství s Davidem. ❤❤❤

Andy❤