Decembris

***

Když jsem po velké přestávce vešla do šatny, kde se převlékáme na tělák, bylo tam hrozně rušno a převoněno deodorantama. Okamžitě jsem měla chuť vzít roha, aspoň do druhý šatny. Bohužel však byla zamčená. Nasrat! Zašla jsem si alespoň do koutečka a snažila se je nevnímat. Absolutně jsem ignorovala svou husí kůži a převlékla se do černýho trika s malou kopretinkou vepředu a černých legín.

Nešlo však přeslechnout, o čem se bavily. O šatech a o plese, samozřejmě. I když do něj zbývá skoro dva měsíce.

,,No já už se tam byla dívat v září a hned přesvědčila mamku, aby mi rezervovala ty vínový."

,,Tyhle jsou božský, v modré mi to bude ladit s Ericem, kterej má sako barvy půlnoční modři."

,,Tohle bych mohla mít, kdyby to bylo v krémový."

***

V tělocvičně jsme zjistili, že nás supluje učitel od kluků celou třídu dohromady. To bylo super, protože by to teoreticky znamenalo volnou zábavu. Po nástupu, rozběhání a rozvičce jsem se dočkala.

,,Vzhledem k tomu, že tu jen supluji tak si můžete vybrat, co budete dělat. Holky můžou jít do malé tělocvičny na pinec nebo na badminton, pokud tam nikdo není," řekl učitel a zalezl do kabinetu. Já si pospíšila za Davem, abych se vmísila k nim.

,,Můžu s vámi na fotbal, že jo? Budu hodná," zaprosila jsem a Jared se rozesmál nad mými grimasami rádoby psích očí.

,,Jasňačka."

Holky si pobraly pálky na beďas a zmizely. Takže jsme pro sebe měli plochu celé tělocvičny. Rozdělili jsme se do týmů a já chválabohu skončila s Davem a Jaredem a pár dalšími kluky. Poslali mě do branky a já přímo odtančila hájit své posvátné brankoviště.

První gól od Maxe jsem ubránila jen tak tak. Pak se hrálo dál a bylo to zrovna remíza 3:3, když nás přišel učitel zkontrolovat.

,,Co tam dělá ta holka? Jasně jsem řek, že holky půjdou hrát beďas vedle," zakřičel a já díky tomu vypadla z koncentrace a nechytila střelu od Tommyho, která se zakutálela do zadního rohu branky.

,,Zatraceně," ulevila jsem si tiše.

,,Hraje s námi, protože chtěla. A navíc je celkem dobrá," bránil mě Jared a já mu přizvukovala:

,,Ano prosím, tohle mě baví mnohem víc." Učitel se jen zatvářil nechápavě, sedl si a mlčky nás pozoroval.

Pak mě vystřídali v brance a já se konečně víc zapojila do hry. Později se o mně vyjadřovali jako o neřízené střele, co lítá z jednoho konce na druhý. No co, ráda jsem si kradla balón. Takhle se člověk nikde jinde nenalítá. Nakonec jsem měla zpocené snad i vlasy, které už byly zas kapánek delší. Chtělo by je zase seznámit s holicím strojkem. Do plesu je daleko, to zas naroste.

Vyhráli jsme dvě hry ze tří. Úspěch. To byla jedna z mála úžasných hodin.

______________________________________