Stojím na louce, kde je plno květin. Obloha je úplně bez mraků a fouká mírný vítr.

Jdu květinami dál a dál, ale kam jdu, nevím. Nakonec dojdu do malé vesnice, která má neobvyklé obyvatele - jsou to prasata!

I tak se nezastavuji a zkouším nevnímat všechny pohledy, které mě upřeně sledují.

Projdu vesnicí a přede mnou se objeví les. Vypadá temně, ale přesto tam vejdu.

Obloha není přes koruny stromů vidět a je tu chladno. Ruce si obtočím kolem těla a jdu dál.

Dojdu až k potoku. Jeho voda je bažinově zelená a bublá. Rozhlédnu se kolem a uvidím most. Velmi starý most.

Když před ním stojím, přemýšlím jestli jít, nebo ne.

Nakonec vkročím a most nepěkně zavrže. Jenomže v polovině mostu dvě prkna spadnou do toho bublajícího sajrajtu.

Chvíli se dívám dírou dolů. Potom se odrázím, skočím a utíkám.
Zpátky na lesní cestě se otočím a vidím že most už tam není.

Nejistě se vydám dál.

Po chvilce si všimnou, že tu někdo zpívá. Zastavím se a zaposlouchám.

Zvuk je přede mnou. Rozběhnu se za ním. Běžím dál a dál. Zpěv zesiluje.

Dobehnu k trsu trávy, kde je sedm kytek, které medovým hlasem zpívají.

Usměju se a rozhlednu se kolem sebe. Jsem na kraji útesu. Les je asi šest kroků za mými zády.

Kytky přestanou zpívat a zašklebí se na mě. Ozve se hlasité rup a já s křikem padám.

,,Aaaaa" otevřu oči a rychle dýchám.

Sedím na židli v kuchyni u stolu, na kterém je tužka a papír.

Byl to jenom divný sen.

---
Slova jsou od mamky, která nemá Wattpad.

Další krátký příběh je na světě.
Pište do komentářů další slova.

Mějte se!