Lopata, kebab, mozek, hrob, mrtvola
Jdu si parkem a dívám se jak se příroda na jaře mění. V jedné ruce mám mobil, v druhé kebab.
Píšu si s kamarádkou a občas se začnu dusit kebabem, když napíše něco vtipného.
Jsem do psaní tak zabraná, že si nevsimnu že z parku vyjdu. Kebab už mám snězený a soustředím se už jenom na psaní.
Najednou se zastavím a všimnou si že jsem před hřbitovem. Když už jsem tady, zapálím tu svíčku mému zesnulému kamarádovi.
Projdu bránou na hřbitov, schovám mobil do kabelky a procházím mezi hroby. Nikdo tady nebyl. Bylo to strašidelnější než obvykle.
Zrovna procházím kolem hrobu Marta Novotná, když na mě někdo promluví.
,,Ahoj holčičko" řekne někdo za mými zády skřípavým hlasem.
Otočím se a uvidím starého, hodně starého dědu s lopatou a slamákem na hlavě. Působí strašně strašidelně.
,,Dobrý den" řeknu po chvilce potichu.
,,Co tady děláš?" zeptá se rádoby sladce a blíží se ke mně.
,,Jdu zapálit svíčku" řeknu skoro neslysně, ale i přesto že je děda starý, tak mě slyší.
,,Mám tě doprovodit?" udělá krok dopředu.
,,To nebude třeba, děkuji" začnu couvat.
,,Neboj se mě, holčičko. Já ti neublížím" v očích se mu objeví jiskra a ďábelsky se usměje.
Otočím se a začnu utíkat pryč.
,,Neutíkej mi!" zavolá za mnou.
Zakopnu o kořen stromu a spadnu. To už se nade mnou sklání děda. Na to, že je starý a skoro už plesnivý, je hodně rychlý.
,,Podej mi ruku, pomůžu ti vstát" natáhne ke mě pravou ruku, ale já se začnu sunout dozadu.
,,Tak ty mi chceš utýct, jo? To tě bude mrzet"
Namíří na mě lopatou, já se sunu dál a dál a-
Narazím zády o hrob. On ke mně přiskočí a dá mi lopatu pod bradu.
,,To je tvůj konec" ďábelsky se zasměje a zvedne lopatu nad hlavu.
Schoulím se do klubíčka, pevně zavřu oči vyrovnaná s tím, že je to můj konec a čekám až mě praští. Ale to se nestane.
Otevřu oči a vidím mrtvolu jak dědovi bere lopatu. Pak šlo všechno rychle. Mrtvola švihla dědu po hlavě, tomu z hlavy vyletěl mozek uchem a sesunul se k zemi.
,,To máš za to, dědku. Aspoň už nikdy nebudeš strašit lidi" odplivne si a zaleze do země u hrobu Jan Smýkal.
Sedím tam ještě patnáct minut s otevřenou pusou. Pak se zvednu a co nejrychleji odejdu.
---
Slova jsou od happy_drama_queen
Tak, první příběh je tu.
Pište co si o něm myslíte a nějaká ta slova...
Mějte se!
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top