Jsem na táboře a moc si to tu užívám. Nebydlíme v baráku, ale ve stanech s podsadou. Já mám stan s kamarádkou a je jsem za to strašně ráda.

Vyběhneme ze stanu a běžíme si umýt ruce, protože za chvíli bude jídlo.

Dneska by měly být špagety, mňam!

Jsme v umývárce a umývame si ruce mýdlem. ,,Do háje! Ty mydlinky nechcou jít dolů! Ony mě snad mají rády!" nadává Terka a snaží se dostat mýdlo z dlaní.

Mohla bych ji naštvat ještě víc...

Na ruku si dám mýdlo z pumpičky, přijdu k ní a napatlám jí obsah mé ruky na tvář.

,,Ses posrala! To tady celou dobu umývam a když si myslím, že bych to mohla mít, tak mi to napatláš na ksicht?! Si ze mě děláš kozy, ne?!"

Se smíchem chci opustit umývárku, ale nemůžu, protože ke mně Terka přijde a najednou mám mýdlo snad všude.

,,Válka!" zakřičím a beru do ruky celou pumpičku s mýdlem.

Po menší válce a řádném umytí se vydáváme jíst.

,,No konečně, kde jste byly?" zeptá se Roman.

,,Umývaly jsme si ruce" pokrčím rameny a sednu si.

,,To určitě" řekne si Roman spíše pro sebe a já s Terkou si zajdeme pro jídlo.

,,Neeee!" uslyším a následně nato i výbuch smíchu. Podívám se co se stalo a uvidím Mozka jak je celý od špaget. (pozn. autorky - Mozek s velkým 'M', protože lepší přezdívka mě nenapadla :D)

Všichni se smějeme a hazíme po sobě špagety. Po jídle uklidíme a jdeme se převléknout do čistého oblečení.

Pak se ještě rozdává pošta, protože tohle byla večeře a vždycky po večeři se rozdává pošta, jestli nějaká je.

,,Aneta Novotná" zazní mé jméno a já si jdu pro balík. Za sebou uslyším Terčino obnivné hvízdnutí, nad kterýmu jsem se musela pousmát.

Odnesla jsem si balík do stanu a sedla si na "postel". ,,Otevři to už" řekne netrpělivě Terka a já se smíchem otevřu krabici.

,,Bábovka!" zařvu a dílek si vezmu. Nabídnu i Terce, které ani chvilku neváhá.

Zakousnu se a skoro si vylomím zub. Terka na tom není o moc líp.

,,Co to je za bábovku?" řeknu a nakrčím nos.

,,To není bábovka" řekne mi Terka do očí a já nechápavě nakloním hlavu na stranu. ,,To je beton" dopoví a já se rozesměju na celý kolo.

Všimnu si ještě nějakého papíru. Vezmu ho do ruky a rozložím. ,,Co to je?" zeptá se Terka, která se snaží sníst svůj kousek bábovky. ,,Nevím, nějaká báseň" řeknu a začnu si v duchu číst...

---
Slova jsou od Knihomolka_11

Ugh, vždycky než označím nejakýho člověka, tak to trvá strašně dlouho a naštvu se u toho.

Povídka je inspirovaná z vlastní zkušenosti. (Ne celé, ale konkrétně špagetová bytka a mýdlo, které nejde smýt je...)

Omlouvám se za sprostší slova, ale za prvé si myslím, že jste zvyklí a za druhé kdyby jste byli v Terčiné situaci, taky byste nebyli nejslušnější. A taky za to, že další kapča vyšla celkem pozdě...

Děkuji za podporu jak téhle knihy, tak celkově mého profilu. Nevěřila jsem, že bych toho byla schopná.

Mám dotaz. Chtěli byste táborouvou povídku? Byla by podle pravdy s pár změnami a možná s mým vlastním dokončením, aby to nebylo takové moc otevřené. Takže jestli máte zájem, víte co máte udělat. (Napsat do komentářů, pro ty co neví)

Jestli chcete, napište mi do komentářů nějaká další slova, protože teď nemám žádná slova.
Naštěstí Knihomolka_11 je tak hodná, že mi pořád píše...

Tak a teď ještě poslední věc - jestli máte nějaké otázky na tuhle knížku nebo dokonce na mě, tak napište do komentářů a já ráda odpovím, pokud to nebude moc osobní.

Prostě jestli máte cokoliv, tak pište do komentářů. :D

Si připadám jako nějaký YouTuber.

Mějte se!