Ubyli už dva týdny co je Měsíční klan zabydlený. Na té mýtině kde spali už byl dávno udělaný tábor. Tábor byl opatřen keři s trny, kameny a nějakými ostrými klacíky.
Uvnitř tábora byli po stranách doupata v kterých se ještě dodělávály střechy. Uprostřed mýtiny byla hromada kořisti a za ní vysoká skála jenž v sobě měla puklinu kde bylo doupě pro velitele.

Úplněk si tam právě dával liány a nějaké listí jako záclony.
Vzal si větev s listy do tlamy, zvedl se na zadní a drápy tam listy zasouval, aby viseli dolů.

Když už byl hotový vyšel ven aby se na to podíval.
Pomalu si pro sebe kývl hlavou a otočil se a sedl si. Podíval se na slunce. Pořád přemýšlel na ten sen o Hnědounce.
Jsem pitomec. Jsem já to kus liščího lejna. Když mám čas, jdu za ní. Chci vědět jak se má.
Pomyslel si Úplněk, zvedl se a svižně odcházel z tábora aniž by o tom řekl Flamovi. Najednou vedle sebe ucítil něčí srst. Ihned se zadíval na Cream.
"Ahoj Úplň! -.. Co se děje?" začala ale když videla Úplňkův výraz.
Úplněk hluboce zavrčel. Teď na Cream neměl čas.
"Jdu pryč." mňoukl podrážděně a šel dál. Cream mu tentokrát skočila do cesty. "Pryč? Kam?" tázala se Cream pořád.
"NENÍ TO JEDNO?!" rozprskal se Úplněk. Cream o sklonila uši dozadu. "Do večera jsem zpět!!!" dodal.
Cream už si jenom něco tlumeně zasyčela a odešla do tábora. Úplněk se poté rozhlédl a obešel tábor.

Běžel do malého lesíka k Skalnímu teritoriu. Vyběhl nahoru po kamenech a drápal se po větvích.

Už se dostal tam kde byl minule. Viděl tady hranici Útesových s Lučními. Vzádu zahlédl Lesní klan. Neváhal a hned šel po skalách tím směrem. Šel hodně rychle. Chvátal jak nejrychleji mohl. Přemýšlel nad jeho koťati.

Jak se mají? Jak už jsou stará? Umí už mluvit?

Přemýšlel a zároveň běhal po skalách tal rychle, že se pod ním najednou zřítila hromada kamenů. Úplněk v překvapení honem uskočil, ale na tom místě se to taky drolilo. Úplněk panikařil. Všude kde měl tlapky se to bořilo. Utíkal dál a dál až ho lavina kamenů setřásla. Kameny ho svalily dolů a zasypali...

Úplněk najednou otevřel oči. Kašlal hrozně moc prachu a kýchal. Hrabal tlapkami v kamenech a hrabal se ven.
Byl celý zasypaný. Nic neviděl. Jenom přední tlapky měl venku.

"Tady se to zřítilo. Hele, Hele tady!" slyšel z dály nějaký hlas.
"To snad ne... Hele! Je tam uvězněná kočka!" mňoukl jiný hlas a přibližovali se. Úplněk pod kameny tlumeně a varovně zasyčel.

Kočky toho však nenechali.
"Je dokonce živá! Honem pomos mi!" mňoukl hlas a začal se hrabat v kamenech. Jiná kočka taky. Úplněk už začínal vidět světlo slunce. Najednou uviděl dvě kočky. Uviděl jen siluety, slunce ho oslepovalo.

Kočky... Jakoby... Ho... však poznali...

"T-to snad ne..." mňoukla jedna kočka.
"Co?" mňoukl zvědavě druhý hlas.
"Uhlíku, zpátky!!!" ozval se křik a Úplněk v tu chvíli z posledních sil, vyskočil ven.
Otevřel oči a prskal prach.
Potom se podíval na kočky...

"Ú-... Ú... ÚPLŇKU!!!???" Mňoukla udiveně kočka. Úplněk se zadíval na její srst.
"Větvinko..?" mňoukl matně Úplněk.
Vedle Větvinky stál malý černý kocourek. Zřejmě učedník.
"Ano! Ano, jsem to já! Větvinka!" zasmála se. "Ale už se jmenuji Větev. Jsem válečnice." dodala a pyšně zvedla hlavu. Úplněk se usmál.
"Tak.. Větev. A kdo je tohle?" podíval se na učedníka.
"Tohle je Uhlík. Můj učedník a zároveň..." mňoukla a přišla blíž k Úplňkovi.
"Zároveň jeden z kradených koťat, od Lučních." řekla mu tiše do ucha. Úplněk kývl a Větev popošla dál. Kocourek na ně nechápavě koukal.

"Co tu vůbec děláš?" mňoukla Větev na Úplňka. Úplněk pokrčil ramena.
"Jak vidíš, topím se v kamenech."
Větev se zasmála. Úplněk mrskal ocasem. "Proč tě Lví vyhnal? Kočky se ho ptají ale on neodpovídá. Vlastně je teď celou dobu zabedněný v jeho doupěti. Vychází jen málokdy." mňoukla Větev. Úplněk o tom nechtěl mluvit. Zároveň přemýšlel nad tím co řekla o Lvím.
"Mám na spěch, řeknu ti to jindy." řekl rychle a otočil se. Větev se na něj jen nepochopitelně dívala ale pak přišla blíž.
"Dobře, tak se měj..." mňoukla a podívala se jinam...
Pak se ale honem otočila k němu a zabořila mu čumáček do srsti.
"Jsem ráda že jsi naživu." mňoukla tiše a pak poodešla. Úplněk se se na ni podíval. Větev kývla a než s Uhlíkem odešla, mávla ocasem na rozloučenou. Úplněk udělal to samé a otočil se.
"Nikomu neříkej že žiju! Uhlíkovi to nějak domluv." mňoukl tiše přes rameno a pak než by čekal na odpověď, se rozběhl směrem k skalám a utíkal podél nich, k hranici s Lesním klanem.

Když už prošel kolem Zlomeného Útesu, byl skoro u řeky a skrze ní u mostu dvounožců, které dělilo území Útesových od Lesních. Úplněk se šel skrčit k řece a otevřel tlamičku. Radostně se napil. Nemohl se dočkat až uvidí Hnědounku a Koťata.
Vydal se dal na jejich území...

Už byl skoro u jejich tábora, cítil to! Tlapky se mu máčely v blátě. Lesní tu měli pro tentokrát vlhko. Lesy tu měli však pořád. Nádherně voněly.
Úplněk najednou znovu zbystřil. Uslyšel hlasy a do nosu ho udeřil silný pach Lesního klanu. Ihned skočil do keře, trochu vystrčil oči, a pozoroval.

Okolo něj prošli dva na chlup stejní šedí kocouři, a žlutá kočka.
Povídali si ale bohužel šli teď strašně pomalu. Úplněk jenom naštvaně hodil hlavou.
"Počkat." mňoukl jeden kocour a podezřele se zastavil a zavětřil. "Něco cítím."
Rozhlížel se. Druhý kocour taky zavětřil. Taky se mu něco nezdálo.
Jediná kočka na ně znuděně koukala.
"Pojďte už! To nic není!" prskla ale nikoli nepřátelsky. Kocouři se zamračily ale potom pokrčily rameny.

Hlídka konečně odešla.
Úplněk vyšel ven z keře a rozběhl se k táboru Lesních. Běhal a stromy a keři se mu míjeli před očima.
Najednou prudce zastavil. Přímo před ním dole, byl tábor Lesních.
Úplněk přemýšlel kde je asi školka.
Závětřil. Cítil pach bylinek. Přímo pod ním je zřejmě léčitelské doupě.
Najednou uviděl nějaká koťata. Hrála si před doupětem kde leželi kočky a s úsměvem se koukali na koťata.
To bude určitě doupě matek. Pomyslel si Úplněk.
Teď je jenom dostat trochu dál, aby mohl nenápadně projít za Hnědounkou. Seděl tam a přemýšlel. Po chvíli však dostal nápad.
Vzal klacík který vedle něj ležel a zvedl se. Zaměřil někam dál od školky, ale zase tak blízko aby to koťata zaujala.
Poté Úplněk škubl hlavou ze strany do strany a klacík už letěl dolů.
Přistál vedle nějakého doupěte které bylo u školky.
Zřejmě doupě starších. Páchnulo to tak.

Jeho plán fungoval. Koťata se rozběhla k klacíku a začala si sním nemotorně hrát. Ven vyšli starší a nadávali že je probudily. Koťata se zděšeně podívala a přiběhli jejich matky. Všichni začali povídat že to oni neudělali. Starší však pořád nadávali a přišli další matky které zajímalo co se děje. Toho Úplněk využil.
Ihned přeskočil tábor na druhou stranu, čili teď byl nad školkou.
Potichoučku ve stínech sklouzal dolů do tábora po stěnách. Jeho černá srst nebyla v stínech vůbec vidět a to bylo teď jedné štěstí. Když byl dole obešel školku a šel do ní vchodem. Rychle vyskočil na její stěnu a drápal se dozadu.

Cítil Hnědounku!!! Byl tak šťastný!

Najednou ji zahlédl. Ležela v pelechu a její koťata si hrála vedle něj.
Úplňka ten pohled na jeho rodinu rozveselil jako nikdy.
"Podívej mami!" mňouklo hnědé kotě s tmavšími pruhy které skákalo po listu který držela pavučina.
"Výborně Kůráčku." mňoukla s úsměvem Hnědounka.
Úplněk to už nevydržel a šťastně skočil z stěny a byl teď vidět.
Koťata se toho zvuku lekla a skočila k Hnědounce. Hnědounka vstala a výhrůžně syčela.
Úplněk vyšel ze stínů a čekal.
Hnědounka do široka rozevřela oči a v těch se objevily slzy.
"U-Úplňku!!!" vzdychla šťastně a přitulila se. Úplněk ji šťastně zabořil čumák do srsti. Nasál její vábnou vůni, a podíval se na koťata. Hnědounka si sedla k koťatům a obtočila si ocas kolem tlapek.
"M-mami?.. Kdo t-to je?" mňoukla vyděšeně Dřevinka. Měsíček se taky bál a krčil se u Dřevinky, jediný Kůráček se zaujatě díval na Úplňka.
"Tohle, je váš otec.." zapředla Hnědounka. Měsíček se podíval Úplňkovi do očí.
"O-otec..?" mňoukla Dřevinka.
Kůráček vyskočil z pelíšku a šel před Úplňka.
"Hurá! Otec! Máme tátu!" smál se Kůráček a hrabal se Úplňkovi v srsti na ocasu. Úplněk se uchechtl.
Dřevinka taky vylezla. Skočila hravě na Úplňka a drápky se držela na jeho zádech.
Hnědounka se přitom pohledu musela šťastně usmát.
Měsíček vylezl taky ale pořád se trochu bál.
Úplněk se zasmál. "Ale notak, přeci se nebojíš vlastního táty, no ne?" mňoukl na Měsíčka a podíval se na Kůráčka.

"Joo!" křikl Kůráček.
"Notak Měsíčku!" mňoukla i Dřevinka na Úplňkovo zádech.
Měsíček se zamračil a řekl :"Ja-... Jasně že ne!" Zařval.
"lžeš! Bojíš se, ha!" provokoval ho dál Kůráček.
"Nebojím!" vrčel Měsíček.
"Dokaž to!" sykl Kůráček a ocáskem mávl na Úplňka.
Měsíček se zamračil ale potom znejistěl. Šel k Úplňkovi ale nechtěl jít úplně k němu.
"Bojí se! Haha! Bojí!" zasmál se Kůráček.
Měsíček vytáhl drápky a zavrčel.
Kůráček slezl z Úplňka a vytáhl drápky taky.
"Chceš se prát?! Semnou? Ha!" sykl Kůráček.

Má kuráž. Přemýšlel Úplněk o Kůráčkovi.

"Tebe přeperu raz, dva!" prskl Měsíček. Kůráček provokativně mrskal ocasem a pořád měl v očích smích jak se Měsíček bojí.
To už Měsíček nevydržel a skočil po Kůráčkovi. Kůráček se skrčil, a Měsíček dopadl do prachu.
"Jsi slabý! Slabý srab!" sykl s úsměvem Kůráček.
"Kůráčku! Jak se to chováš ke svému bratrovi!" zamračila se Hnědounka ale Úplněk ji přerušil a dal před ní tlapku když se Hnědounka chystala jít k Kůráčkovi.
"Jen je nech.. Chci to vidět." zašeptal.
Hnědounka byla podivně překvapená ale udělala jak Úplněk řekl.

Kůráček provokativně vrčel na Měsíčka který si čistil prach z kožichu.
"Tak co?!" sykl na něj pohrdavě.
Měsíček ho probodl naštvaným a agresivním pohledem ale jinak nehnul ani brvou.
"Heh. Srabe." ušklíbl se na něj ještě, ale potom se otočil a podíval se na Úplňka.

"Proč nejsi s námi v Lesním klanu?" mňoukla Dřevinka.
Kůráček i Měsíček se na něj podívali.
Úplněk se podíval na Hnědounku.
"Neřekla jsem jim to." zašeptala.
"ale ještě jim to nechci prozrazovat. Mohli by to někomu říct a.. Bylo by okolo toho velké haló." mňoukla tiše.
Úplněk kývl a usmál se zpět na koťata.

Najednou uslyšeli zvuk tlapek. Úplněk zpozornil.
"Úplňku! Honem pryč! Ostatní matky už se vracejí!" varovala ho Hnědounka.
Úplněk ji nechtěl opustit tak rychle ale musel. Olízl ji za ouškem a mňoukl :" Vrátím se brzy.."
Hnědounka zapředla a potom si vzala koťata do pelechu.
"Sbohem Hnědounko." mňoukl Úplněk a šel k východu.
"Sbohem.. Úplňku." zapředla Hnědounka a poté Úplněk vyšel z Školky. Rychle vyskočil na zeď a vydrápal se nahoru z tábora.
Podíval se na Lesní tábor. Kočky se nechovali nějak znepokojeně takže ho zřejmě neviděli.
Úplněk se otočil k lesu a utekl.

Už se blížila noc. Úplněk už byl za skalním teritoriem a vracel se k svému klanu.

Obešel tábor a vlezl vchodem dovnitř.
Kočky se na něj otočily a Flame se na něj rychle podíval.
"Ahoj Úplňku. Kde jsi byl?" zeptal se ho když k němu přišel.
"Byl jsem... Na výpravě." mňoukl.
Flame vypadal že to pochopil a dál už to neřešil.
Úplněk šel k jeho doupěti a sedl si před něj.
Ještě než Flame odešel si ho Úplněk zavolal.
"Flame, svolej Embera, Bluea, Oaka a Acorna. Něco mě napadlo." sykl na Flama tiše.
Flame kývl a odešel všechny svolat.

Úplněk se podíval na oblohu. Už se ukazovala Stříbrná Kožešina a první Hvězdy. Úplněk se ušklíbl a poté se podíval na měsíc. Měsíc byl v půli což znamená že dnes se všichni léčitele sejdou u měsíčního kamene.
To je úžasná situace. Úplněk měl plán.
Měl plán jak získat léčitele.
Než všichni léčitelé přijdou Úplněk s ostatníma seberou Severinku. Je to ještě učednice ale zato vzdělaná. Bylinek zná dost a mohou ji mít jako zajatkyni a hlavně Léčitelku. Její znalosti předáme na někoho z nás kdo je špatný lovec či bojovník.

Úplněk se rozhlédl po jeho kočkách.
Hmm... Uvidíme později. Pomyslel si.
Už k němu šel Flame s Emberem, Oakem, Bluem a Acornem v patách.
Úplněk kývl a máchl ocasem aby ho sledovali ven z tábora.

Ještě než vyšli, Úplněk řekl Sandovi že má s Cream tábor na starost. Sand řekl že to Cream vzkáže. Ta jen nečinně z daleka přihlížela. Probodávala Úplňka nenávistným pohledem. Jakoby něco tušila...

Úplněk se tím nezabýval a odešel ven z tábora s jeho skupinou.
Vyšli ven a Úplněk vysvětlil o co jde...

2075 slov.
Ahuuj kulíšci! Rozhodla jsem se že budu pokračovat. Stopy Krve nejsou pozastavené. Už zase půjdou ❤️
Doufám že tahle kapitola vás trochu upoutala 😂❤️
No nic Toť vše a ahuuj u další kapitoly! Kulíšci! 😂❤️💎