Je mnoho legend, které pojednávají o nechutném jídle v jídelně střední školy a o tom, co všechno se do jídla dostane během přípravy. Většina lidí nepozře ani sousto ale co si myslím já? Strávila jsem přes tři roky na pravidelné stravě ve formě donáškových služeb, rychlých snídaní a občasných svačin a trvalo to několik měsíců než si můj žaludek zvykl na teplé pravidelné porce jídla, nemluvě o tom, že mě chtěli rodiče dotáhnout k výživovému poradci. Takže proto tvrdím, že obědy ve školní jídelně jsou dobré...no, alespoň většina.

„Zase máš migrénu?"

Jason seděl naproti mě a energicky se cpal jídlem. Stále byl při chuti, na začátku roku, kdy můj žaludek dokázal pozřít jen dvě sousta za mě dokonce dojídal moje porce. Bylo to lepší, než abych jí vyhodila a co se týkalo mojí migrény, tak to bylo jednoduché. Studenti jsou jako krabičky neuspořádaných hormonů. Střední škola víří pocity a barvami. Mění se ve vteřině a s obrovskou intenzitou. Už to skoro nevnímám, ale začátky byly šílené. Jen dnes nebyla k jídlu žádná chuť.

„Ne, jsem v pohodě. Přešlo mě to."

Očekávala jsem nějakou jasonovu poznámku, která by následovala. Něco starostlivého, ale nic nepřišlo. Zvedla jsem pohled od plastového stolu, který byl pokryt rýhami od příborů jen proto, abych našla Jasona s očima upřenýma ke dveřím a jídlo držel v půli cesty k jeho ústům.

„Jasone?"

Ani sebou nehnul, jen stále zíral a nebyl jediný. Atmosféra v celé jídelně se změnila. O něco utichla a do uší se mi dostal přes šepot a řeč ostatních zvuk. Trhla jsem celým tělem, protože mi ten smích přišel známý až příliš mi připomínal minulost a na malý okamžik jsem byla zpátky. Na místě, kde mě obklopovaly staré kusy nábytku, aura jistoty a bezpečí společně s všudypřítomným chladem, který vyžadoval navléci si nový svetr, ale všechno pominulo, jakmile moje oči zaregistrovaly zdroj celého tohohle humbuku. Vysoká hnědovláska stála u dveří do jídelny. Lehce se smála a upoutávala na sebe spoustu pozornosti. Vypadala skoro exoticky a křehce s jejím kulatým obličejem, ebenovými vlasy do pasu a jiskřivýma očima. Musela být nová, protože jsem jí tady ještě neviděla, nebo respektive její auru. Byla nafialovělá a hrála modrými odlesky. Dívala jsem se na ní až příliš dlouho, ale něco na ní bylo zvláštní. Její aura neodrážela smích, který byl vidět na povrchu a fialová barva nebyl odstín, který se často viděl u studenta. Naopak fialová byla znakem vědomostí a vědění. Nic, co by příliš pasovalo k teenagerovi.

„Jasone, kdo to je?"

Bylo nutno podotknout, že noví příchozí na tuto školu byli dobře zařazeni do správné kategorie. pamatuji si na první dny, kdy jsem měla projít testem a skončila jako „podivínka" Byl to perfektní stav, kdy se o mě nikdo nezajímal. A pokud šlo o Jasona měl vykulené oči obdivem. Nedalo se mu to vyčítat. Byl kluk a vlny červené barvy touhy a chtíče byly nemožné zamaskovat. Prakticky byl jako v transu jako polovina jídelny. Štouchla jsem do něj a konečně dostala pořádnou reakci.

„Co?! Jo, jasně promiň. To je April Wiliamsová. Je tu nová, dneska k nám nastoupila."

To vysvětlovalo důvod proč jí neznám tedy přesněji nepoznávám. Úkryt mojí mikiny mě uměl dost dobře skrýt před zraky ostatních. Jason mě stáhl zpátky ke stolu jakmile se dala hnědovláska do pohybu. Vrátil se k jídlu jakoby se nic nestalo, ale jeho aura mluvila o opaku.

„Tobě se líbí."

Jason by mě nejradši připlácl k zemi. Nedokázala jsem držet pusu zavřenou a pár lidí se k našemu stolu otočilo. Jason drtil krevní oběh v mém zápěstí.

„Pssst! Ne, tak nahlas Čtyřlístku!"

Jeho zpanikařený tón mě nutil se smát. Nebylo příliš holek, které by Jasona zaujaly nemluvě o tom, že většina dívek nevzalo v potaz ani jeho existenci. Tiše jsem se smála a užívala si svojí chvilku triumfu, kdy se Jason snažil nevyčnívat z davu a soustředil se na svůj oběd.

„Ale no tak, je hezká. Proč jí nejdeš pozdravit?"

Dostalo se mi ošklivého pohledu, který by mě poslal k zemi, pokud by to bylo možné. Chtělo se mi smát, ale okamžitě mě smích přešel, když se Jasonova aura změnila. Povadla, ztratila sílu a zkroutila se do tenkých šlahounů v temných a studených barvách. Nimral se příborem v jídle.

„Ty se ještě ptáš? Možná proto že ona je, jak je vidět oblíbená."

Oči mi nepatrně zalétly k výdejnímu pultu. Stála zády, vlasy jí splývaly ve vlnách dolů ale její aura se nezměnila. Bavila se s dalšími dívkami, které byly kolem. Znala jsem je obě. Patřily o ročník výše a řekněme, že z jejich pomluv a intrik se mi dělalo špatně. Nepochybně chtěli nováčka zasvětit do nového světa. Z části mi bylo té nové dívky líto. Sežerou tě zaživa...

Nechávala jsem svůj pohled v ústraní, ale sledovala jak se i s tácem v rukách otáčí a prohledává jídelnu zkoumavým pohledem. Postupně si prohlédla všechny stoly, mile se usmívala a přísahala bych, že vypadala příliš nevinně. jako někdo, komu se bojíte ušpinit šaty jako někdo, komu nezničíte žádnou věc, protože by vám to bylo líto. Skoro jsme mohla vidět jak se chamtivá aura těch dvou slepic natahuje a snaží se pohltit auru nové příchozí.

„Nedívej se tam, všimne si tě!"

Jasona přešla chuť k jídlu a syčel na mě přímo nenávistně. Sklopila jsem pohled zpátky ke stolu a mému obědu. Mezi mnou a Jasonem zavládlo ticho. Téměř mechanicky jsme do sebe házeli porce, co nám zbývali. Bez vnímání a jen s přáním aby byl další oběd za námi, alespoň do chvíle, než se ne místě vedle Jasona neodtáhla židle. Tác s obědem dopadl na desku stolu a o chvíli později se i v židli usadila exotická kráska. Měla jemné rysy v obličeji, oči jí zářily modře a bez obav se posadila sem.

„Nevadí, když si sem sednu?"

Jen z principu bezpečnosti jsem prohlédla okolí. Bylo tu dalších desítky volných míst a vypadalo to, že náš stůl se stal zajímavým exemplářem. Hnědovláska si natáčela pramen vlasů na prst, jak si nervozitou kousala spodní ret. Jason se ani nepohnul na svém místě. Tryskaly z něj vlny strachu, překvapení a ještě další záchvěvy zájmu. pod stolem jsem nakopla jeho nohu, aby se pohnul. S potlačeným bolestným úpěním začal vnímat.

„Jo, jasně. Jsem Jason a tohle je Katie."

Semkla jsem rty k sobě jakmile mě Jason zmínil. Tady nešlo o zdvořilost jen se nerada seznamuji. Brunetka s milým úsměvem natáhla ruku jasonovým směrem, který si s ní letmo potřásl a přitom jeho aura zazářila jako reflektor.

„Já jsem April. Zrovna jsem nastoupila, tak je to tady pro mě nové."

Jemná ruka s upravenými nehty byla natažená přes stůl mým směrem,a le já se jí ani nedotkla. Nejen, že se mlhavé úponky natahovaly ke mně víc, než bylo zdrávo, ale z jednoduchého důvodu jsem nikomu ruku nepodávala. Bylo lehčí se dívat do země a čekat, dokud ruku nestáhne. Vydržela dlouho, než jí se zklamáním odtáhla.

„Aha, tak nic."

Jason nebyl jediný, kdo byl nervózní. Ve mně nervozita přímo překypovala. Vadil mi narušený osobní prostor a vadila mi divná aura nováčka April. Měla jsem zvláštní pocit. Opatrně jela očima od loktů položených na stole, přes ramena, po krku k obličeji a očím. Zdálo se mi jako bych tu dívku měla znát, ale moje hlava jí nedokázala zařadit. Spolu s její aurou nic nesedělo. Odkud tě znám?...

„Co máš s rukama?"

Hlas mě vytrhl ze zkoumání a já stáhla ruce ze stolu. Měla jsem své oblíbené, zakrývaly pokožku přesně kus nad zápěstí. Zbytek zvládla schovat mikina nebo bunda. Neodpovídala jsem na zvědavé otázky i když jsem na sobě cítila pár očí, co se mi snažil dostat do hlavy. Proč jí říkat něco,co se dřív nebo později dozví.

„Nic s nima nemá. Jen vyvádí kvůli vyrážce."

Již podruhé moje noha nakopla Jasona pod stolem. Nepříjemně se zkroutil nad deskou, ale už nevydal ani hlásku.

„Vyrážku?"

Ne, dar a prokletí v jednom, když to chceš vědět... To opravdu nemusela vědět. Já jen cítila, že toho mám dost. Byl čas skončit tenhle oběd, přežít další hodiny zavřená v učebně spolu s hormony ovládanými spolužáky. Nestála jsem o pozornost. Té se mi dostalo až až. Popadla jsem tác spolu se svým batohem.

„Už půjdu. Ještě mám hodiny. Ráda jsem tě poznala April. Snad sem zapadneš."

Bez jediného pohledu jsem rychlým krokem proběhla nepozorovaně jídelnou. Vlastně ne, až natolik nepozorovaně. Dala bych krk za to, že vím čí pohledy se mi propalovali do zad, ale na tom nezáleželo. April si mohla vybrat, ale zvolila špatně. Už jen pro její dobro by se ode mě, měla držet dál.

Budu ráda za to, co vždycky xD Doufám, že se vám kapitola líbila :) Mimochodem v médiích je přiložená hrubá představa April a taky můžete napsat první dojmy z nové postavy ;)