Celá naše cesta nabrala nový směr. Atmosféra zůstala napjatá. Vedl nás Jeremy a Meghan byla tou, která mu neustále doslova šlapala na paty.  Pár kroků za ní jsem kráčela já, Audrey po mém boku, zatímco Tyler naši prapodivnou skupinu uzavíral. 

„Jak je to ještě daleko?" ozvala se Meghan a nadhodila si na zádech batoh, který nesla jako válečnou kořist. Jeremy se jen letmo otočil, a to na tak dlouho, aby ukázal křivý úsměv. 

„Bolí tě snad nohy, Megs?"

Při té provokativní narážce jsem prudce zvedla hlavu a podívala se na Audrey ve stejnou chvíli, jako ona na mě. Meghan neměla dnes úplně dobrý den, a provokovat ji, rozhodně nebyl nejlepší nápad. 

„Varoval jsem tě, abys jí tak neříkal." Tentokrát to byl Tyler, kdo se přihlásil ke slovu, a podle krvavě rudých úponků, co se natahovaly vpřed z jeho těla, vztek nabíral na síle. Zrovna jsem se chystala zakročit dříve, než dojde k další rvačce a nebo k tomu, že Meghan použije svoje telekinetické schopnosti, když mě zastavila Audreyina ruka a letmo kývla bradou Meghaniným směrem. 

„Ještě jednou mi řekneš Megs a neskončí to pro tebe dobře, jasné? Přísahám, že tu blbou růží roztrhám na trilion malých kousíčků, rozuměl jsi mi?"

Všichni jsme zastavili a sledovali, jak se Meghan během mrknutí oka, dostala před Jeremyho. Zatarasila mu cestu a její ukazováček s růžově nalakovaným nehtem, výhružně směřoval vpřed doprostřed Jeremyho hrudníku. Procházející lidé však ničemu z toho nevěnovali pozornost.

„Fajn," prohlásil Jeremy, ale stále se usmíval. Zvedl ruce na znamení míru. „Už je to jen pár bloků." 

Opět jsme se dali do pohybu. Tyler nasupeně kráčel mezi mnou a Audrey. Střídavě se mračil na hodinky a na Jeremyho v čele, občas také na Meghan, která musela vycítit jeho pohled, protože zakřičela: „Tylere, přestaň mi propalovat díru do zad!," pokaždé, když se o to Tyler pokoušel. 

„Nechápu, co na něm mohla vidět," zamumlal Tyler po chvíli,a to natolik tiše, že to bylo skoro nezřetelné, ale Audrey i já jsme jej slyšely. 

„On je totiž normální," uslyšela jsem v odpověď ve své hlavě Audreyin hlas a věděla jsem, že to samé slyšel i Tyler, protože jeho tvář se ještě více zachmuřila. V tu chvíli jsme si všimla, že městský ruch kolem nás začíná řídnout. Ubývalo procházejících lidí a aut křižujících město. Jeremy odbočil do vedlejší uličky a bylo jasné, že jsme u cíle. Zavedl nás přímo k železnému oplocení, za nímž se rýsoval rozkopaný pozemek s hromadami sutin a v jeho středu polo-rozestavěná budova, jejíž střechu tvořili jen trámy. 

„Tady to je. Majiteli došli finance, takže to tu už několik měsíců zůstává v tomhle stavu." 
„Kde je nějaká záruka, že mu můžeme věřit?" namítl Tyler a sledoval, jak Jeremy odkrývá otvor v pletivu. Podržel jej tak, abychom měli volný průchod, ale zatarasil cestu Meghan, která se hrnula vpřed. 

„Ne tak rychle. Dovedl jsem vás sem, chci svoji část dohody," ukázal na batoh, který Meghan nesla. 
„Prosím, řekněte mi, že ho můžu prostě přehodit přes ten plot," zavrčela Meghan, ale pomalu sundala batoh z ramen a pohodila ho k zemi. Tyler ji obešel zvedl batoh a sám přidržel pletivo, zatímco batoh hodil k Jeremymu. Pohotově jej zachytil a s velkou pečlivostí, zkontroloval obsah. 

„Víte, jednou by bylo fajn dostat se i na nějaká pěkná místa, nemyslíte?" podotkla Meghan a měřila si budovu před námi. Pozemek byl soukromý, se zákazem vstupu, ale nevypadalo to, že by jej někdo hlídal. Musela jsem s Meghan napůl souhlasit, ale nahlas jsem nic neřekla. 
„Říkal jsem vám, že se vám to nebude líbit."
„Veř mi, už jsme byli na mnohem horších místech," odrazila Jeremyho poznámku Meghan a skrčila se natolik, aby se protáhla mezerou v pletivu. Za ní následovala Audrey a pak já. Tyler se trochu nemotorně dostal na druhou stranu, jako poslední.  

„Stejně si dejte majzla. Nikdy tam nebyl sám, vždycky se tam s někým scházel." Jeremyho varování nás všechny poněkud překvapilo, ale nevystrašilo. 
„Poradíme si, a teď už vypadni." Meghan se opět ujala vedení. Odhodlání se zračilo v jejích očích i v držení těla. 
„Vy jste vážně divný." To, bylo tím posledním, co nám Jeremy vzkázal, než i s batohem odkráčel stejným směrem, kudy jsme předtím přišli. 

„Musíme se i tak snažit být nenápadní. Pokud nás na tomhle pozemku někdo uvidí, může zavolat policii." Na Tylerově poznámce jsme se všichni shodli. Dostat se přes pozemek, co nejrychleji, byl náš plán. Společně jsme překračovali sutiny, vyhýbali se vykopaným jámám, které byly pravděpodobně pro kanalizaci, až dokud jsme se neocitli u jedné z dokončených zdí. 

„Tak, kudy se tam dostaneme?" zeptala se Audrey a rozhlížela se po okolí. Budova, která měla být pravděpodobně menším obchodním domem, možná neměla dokončená vrchní patra, ale to přízemní ano. Vše bylo uzavřeno.
„Mohly bychom prostě rozbít okno, ne?," namítla Meghan a zaklonila hlavu, aby lépe viděla. 
„Někde tu musí být nějaký vchod, který jsme přehlédli. Cam se tam nějak dostat musel..." podotkla jsem já a položila dlaň na cihlovou zeď. Nemohla jsem však vycítit nic, než jen chlad. 
„To by nám mohlo zabrat příliš času, a ten nemáme," řekl Tyler a začal se přehrabovat ve svém batohu. Po krátkém pátrání vytáhl pouzdro a odtud vzal několik dlouhých předmětů, co připomínaly jehly a jiné s plochými konci. Pak přeběhl mezi nahromaděným nepořádkem ze stavby ke dveřím, které se tísnily pod římsou. Podle lokality muselo jít o jeden z jakýchsi budoucích služebních vchodů. Zatímco veškeré ostatní vchody byly opatřeny mnohdy elektronickými zámky, tyto nikoliv. 

Za pár okamžiků na nás Tyler mávnul, cesta byla volná. Meghan neváhala ani vteřinu, aby se přímo rozeběhla za Tylerem, ani se nerozhlédla. Když jsem se ji chystala následovat, Audrey mě najednou popadla za rameno. Strhla mě zpátky tak rychle, až mě vyděsila. Její vyděšený pohled ve tváři mě ale zastavil před tím, abych jí cokoliv vyčítala. 

„Audrey, co se děje?" zeptala jsem se a čekala. Audrey zavrtěla hlavou na jednu, pak na druhou stranu, prsty se držela za spánky, až otevřela oči a čelo se jí stáhlo obavami. 

„Já nevím. Na krátký moment jsem měla pocit, že jsem slyšela něčí myšlenky... vlastně ten hlas, myslím, že to byl Cam," dokončila s výdechem a naše oči se střetly. Je tady... Vzplálo ve mně nadšení, ale i obavy. Popadla jsem Audrey za obě ruce a pevně je sevřela.

„Dokážeš ho lokalizovat?" Audrey zavřela oči, soustředila se, a za mými zády se ozvalo Tylerovo volání našich jmen. Ignorovala jsem jej a vyčkávala, dokud Audrey znovu neotevřela oči. Nemusela však nic říkat, už jen podle toho, jak se tvářila jsem věděla, že jej nenašla.

„Omlouvám se, najednou je to pryč. Pravděpodobně si uzamkl veškeré myšlenky." 
Ucítila jsem malé bodnutí zklamání, které bylo rychle nahrazeno dávnou nového odhodlání. S Audrey jsme se připojili k čekající Meghan a Tylerovi. Audrey jim řekla to samé, co řekla mně. 

„Skvělé, takže je někde tady. Nemůžu se dočkat, až mu pěkně pečlivě vylíčím, co si o něm a jeho útěku myslím," prohlásila vehementně Meghan a rozhodila rukama, aby obkreslila okolní prostory. Přestože tady vládl o něco větší pořádek, stále jsme míjeli nedokončené stěny, dráty, které trčely ze zdí, chybělo osvětlení, po zemi se povalovaly kusy betonu a s horními patry bylo vše akorát horší. 

Klouzala jsem holými dlaněmi po hrubém povrchu stěn, ale nezachytila jsem nic. Žádné větší emoce, které by mě navedly dál. Žádné stopy.

„Vážně musíme jít ještě výš?" protestovala Meghan, když jsme prošly celé první patro bez jakékoliv známky po Camovi. 
„Máš snad jiný nápad?"
Meghan hodila po Tylerovi otrávený pohled, a to bylo to jediné předtím, než se dala do křiku.
„Hej, Came! Vylez, jestli jsi tady!"
„Zbláznila ses! Někdo tě může slyšet!" vykřikl Tyler a pokusil se Meghan utišit, ale ta neposlouchala. 
„Nikdo jiný tu není, a mě už tohle nebaví. Tak Came!.. Tylere,pusť mě!"
S očima rozšířenýma šokem jsem sledovala, jak se Tyler dostal k Meghan natolik blízko, že jí dlaní zacpal ústa.Mezitím, co se mu snažila ze sevření vyprostit jí cosi říkal do ucha, čemu jsme já ani Audrey nerozuměly, ale zabralo to, protože Meghan zmlkla, vytrhla se z jeho sevření a obrátila oči v sloup. 

„Fajn, jak myslíš. Vy si dělejte, co chcete. Já jdu napřed," prohlásila a vydala se po schodišti nahoru. Tyler se sehnul pro svůj batoh, který musel upustit před jeho zákrokem a vyhnul se jakémukoliv dalšímu pohledu. Udělala jsem krok vpřed, když se ozval zvláštní zvuk. Znělo to jako tříštění skla v dolním patře pod námi. Tyler byl okamžitě v pohotovosti. „Nejsme sami, musíme odsud vypadnout." Ve stejném okamžiku Audrey vedle mě ztuhla a znovu mě chytila za ruku. 

„Co je? Slyšíš ho?" Audrey otevřela oči a zračila se v nich hrůza. Přikývla.
„Rozhodně to byl on. Je tady..."
„Fajn, tak ho najdeme a vypadneme odsud." Rozhodnutý Tyler byl ale zastaven, když Audrey zachytila i jeho předloktí.
„Ne, on mi poslal zprávu. Řekl ať odsud utečeme, že tu není bezpečno. Myslím, že se nás snažil varovat."

Ticho mezi námi trvalo tak tři vteřiny. Najít Cama byla jedna věc, ale nevěřím, že by se nás snažil takto odradit. Střetla jsem se s Tylerovýma očima a to přesně ve chvíli, kdy jsme zaslechli tlumené hlasy, blížily se. 

„Meghan..."zašeptal Tyler a všichni jsme se jako jeden vrhli ke schodišti, kde zmizela Meghan. Podařilo se nám zdolat sérii schodů, než jsme vstoupili do velké a zcela prosvětlené místnosti, která byla skoro halou. Meghan na nás zamávala z druhého konce. 

„Dívejte, co jsem našla," zvolala vítězně a usmívala se od ucha k uchu. Tyler jí znakoval jasné znamení pro ticho, ale přesto pokračovala. 
„Dělej, dotkni se něčeho z toho. Jsem si jistá, že to zabere."
Došli jsme k Meghan a tehdy zjistili, na co se dívá. V rohu ležela poněkud stará matrace a pokroucená deka. Vedle obrácená bedna, co mohla dobře posloužit jako provizorní stůl. Někdo tu přespával. Největší nápovědou, a tudíž stopou, byla potrhaná košile, která byla zastrčená v kožené brašně, kterou jsem moc dobře poznala.
„Vezmeme to s sebou, někdo je tady." 
Tyler se sehnul a vzal brašnu do rukou, nebyla šance, aby ji dostal do svého batohu.
„Nebudeme riskovat, že bys upadla do toho divného stavu."
„To má být jako všechno? Našli jsme kde se celou dobu schovává a ty chceš jen tak odejít? Může být pořád tady, Tylere!" rozčilovala se Meghan, ale nic jí to nebylo platné.
Nadechla jsem se, abych utnula nadcházející hádku, když se mi po páteři prohnal mráz. Z toho pocitu jsem se otřásla. 

„Říkal jsem ti, abys je odvedla pryč." Při zvuku toho hlasu nikdo z nás neztuhl, možná jen na krátký okamžik. Otočila jsem se, abych čelila tomu, pro koho jsme přišli. Vynořil se odnikud, prostě tam stál, několik metrů od nás. Tyčil se ve své výšce, ruce držel v kapsách džínů a volná mikina kryla zbytek jeho těla. Sluneční světlo vytvářelo zvláštní odlesky v jeho očích. Vypadal stejně jako v tom mém snu, v tom vidění. jen teď byl reálný, a přeci jen jsem mu nestála ani za pohled. Naopak věnoval veškerou pozornost Audrey, veškerý hněv v jeho obvinění, patřil jí. Viděla jsem,jak Audrey sklopila hlavu a působila vzdáleně. Rozhodně spolu museli vést rozhovor v myšlenkách. Záměrně jsem vstoupila před Audrey a teprve tehdy získala jeho pozornost. Doufala jsem v jakoukoliv reakci, alespoň malou vřelost, záblesk poznání v jeho očích, ale nic tam nebylo. Stál tam a nepohnul jediným svalem. 

„Musíte odejít." Camova slova byla tichá, rozléhala se však celou místností. Tyler udělal krok směrem vpřed, chystal se něco namítnout, ale Cam ho zastavil.

„Myslím to vážně, není to tady bezpečný. Ani pro jednoho z vás. Tylere, dostaň je odsud."
Věděla jsem proč Cam apeluje na Tylera a taky jsem věděla proč se Tyler stáhnul a váhal. Cam byl vždy pomyslným vůdcem týmu, Tylerův starší bratr, jeho vzor a teď byl v rozepři, zda uposlechnout Cama a nebo se mu postavit na odpor. Rozhodla jsem se do toho vložit ale nevystoupila jsem z řady, neopustila místo. 

„Říkala jsem, že tě najdu." Hlas se mi maličko třásl, protože jsem dosáhla toho, co jsem chtěla. Cam mi věnoval pozornost a konečně se v jeho tváři ukázaly nějaké emoce. Záměrně jsem vyzdvihla větu z našeho posledního setkání. Nicméně pokračování už neprobíhalo podle plánu. Cam pokrčil rameny. 

„Já o tom nepochyboval, ale potřebuju ještě trochu času." 
Času k čemu? Pokoušela jsem se číst jeho auru, ale zůstával tak klidný, že bylo těžké cokoliv přečíst, vlastně to bylo úplně nemožné. Mračila jsem se na něj více a více, než znovu zopakoval žádost našeho odchodu, a tentokrát mnohem naléhavěji. 

„Jděte tudy, vede tam únikové schodiště, východ má vypáčený zámek," instruoval nás Cam a odstoupil stranou. Jako by uvolňoval cestu, ale nikdo z nás se k odchodu nechystal. 

„Co to s tebou sakra je?! Už toho mám vážně dost!" Byla to Meghan, která se zcela rozohnila a síla jejích emocí byla natolik silná, že jsem cítila, jak i mně olizují rudé plameny hněvu. Nutily mě cítit vztek. „Už jsem unavená z toho všeho! Udělali jsme toho dost kvůli tomu, abychom tě našli!" V souladu s Meghaninými slovy se matrace i bedna vnesla ke stropu a obě věci udeřily do nejbližší zdi s takovou silou, že se bedna roztříštila a matrace s hromovou ranou dopadla na zem. K mému údivu zůstal Cam i přesto klidný.

„A víš ty co, Came?! Mám po krk toho, jak si ty a Katie hrajete na ty stejné hrdiny, kteří si myslí, že to oni musí řešit veškeré problémy, protože přesně tak to je, že ano?! Nehodláš se nikomu svěřit, všechno chceš vyřešit sám, ale nejsi toho schopný! Máš strach!"
„Meghan," vyřkli jsme tiše unisono, ale bylo jasné, že se nezastaví.
„Teď nám řekneš,o co tady jde, nebo přísahám bohu, že tě prostě něčím praštím po hlavě a pak tě odtáhnu domů!"
Meghanin vztek dosáhl obrovských rozměrů, třásly se i okenní tabule, a pravděpodobně byla ona jediná, kdo neslyšel hlasy, které se ozývaly zezdola. Mužské hlasy, které se blížily. Cam si toho také všiml, a pohnul se, dost možná aby utekl.
„Ne, nikam nepůjdeš!" zakřičela Meghan, která se ocitla v blízkosti na krok Camovi a natáhla ruku, aby jej zachytila. Vše jsem vnímala,jako ve zpomalénem záběru. Slyšela jsem, jak všichni křičíme Meghanino jméno, viděla, jak se v Camově tváři objevuje šok, když se jej Meghan dotkla, a pak to jak její tělo dopadlo na podlahu. Hluk najednou ustal, okna se přestala třást a zavládla panika. 

„Megs!" zakřičel Tyler a během okamžiku poklekl vedle nehybného těla Meghan. Zvedl jí hlavu, zkontroloval tep a dýchání, zatímco Cam stál opodál. Sledovala jsem jej. Jeho vyděšený, frustrovaný výraz. Gesto, kterým si vjel do vlasů a s hrůzou se podíval na své ruce. 

„Cos jí to zatraceně udělal?!" Tylera ovládala bezmoc a vztek. Ani já vlastně netušila, co udělat. Před očima mi vytanula jen fotka mrtvé dívky. 

„Klid, ona dýchá! Dýchá!" Byla to Audrey, která se snažila nastolit pořádek a sama se krčila u Meghan, zatímco já seděla na zemi a konečně vpustila zadržovaný dech z plic. Meghan byla naživu. Nicméně pak se po schodišti do haly dostala trojice mužů. Každý z nich měl nabitou zbraň a vypadalo to, že my jsme jejich cílem. Stačil mi jediný pohled Camovým směrem, abych věděla, že tohle je to nebezpečí, před kterým nás chtěl uchránit a teď bylo pozdě.