Od samotného rána jsem nepocítila sebemenší záchvěv únavy, jak jsem očekávala po ubohých několika hodinách lehkého spánku. Vlastně se na první pohled mohlo zdát, že včerejší noc nikdo neopustil prostory svých pokojů.

Společná snídaně se nijak nelišila od těch jiných. Jako kdyby se neschylovalo k něčemu tak důležitému jako je vystopování Cama. Nervozita a záchvěvy nadšení stavěly chloupky na mém krku do pozoru každým mým krokem. S příjemnou váhou křišťálového přívěsku pod mikinou jsem usedla na místo u stolu ve velké zasedací místnosti. Všechno jídlo již bylo na stole a každý si mohl brát, co chtěl.

Posadila jsem se na volné místo vedle Brittany. Věnovala mi poněkud překvapený, ale přátelský úsměv.

„Dobré ráno. Spala jsi dobře?"

Její tichá a poněkud nesmělá slova mi připomněla uvítání mé matky. Uvítání, za kterým se skrývaly obavy a ukrytá přetvářka. Jako kdybych měla být křehké sklo, které se může kdykoliv rozbít.

Také mi to připomnělo, že hlasová schránka v mém mobilu již musela být plná a to jak od hovorů od mé matky a otce, ale i několika zpráv od Ethana.

Odmávla jsem všechny myšlenky na rodinu stranou a pokrčila rameny k napjaté Brittany.

„Spala jsem skvěle, a ty?" optala jsem se zdvořile ve smyslu rozvést konverzaci, ale věděla jsem, že můj krok byl špatný. Brittany klesla pohledem ke stolu a tehdy jsem si všimla temných kruhů pod jejíma očima. Její dlaň překryla náramek na jejím zápěstí s lítostivým úsměvem.

„No, řekněme, že už jsem spala lépe. Dojdu si ještě pro čaj, když dovolíš..."

Mlčela jsem, když Britt vstala od stolu a skoro odběhla za roh na chodbu. Věděla jsem, že lže. Její hrnek s čajem byl až po okraj plný a ještě z něj stoupala pára. Cítila jsem se hrozně nedbale a hloupě.

Zatímco jsem si nevědomě prohlížela rýhy ve dřevě stolu, kdosi přede mne postavil talíř obložený jídlem. Můj ničím nenaplněný žaludek dal najevo svůj souhlas, když jsem se pustila do jídla a naproti mně usedl Tyler. Hned vedle něj se ke stolu posadil i rozzářený Ollie. Oplatila jsem mu úsměv a poté vyhledala Tylera.

„Myslel jsem, že ti snídaně přijde vhod" promluvil a přitom si ukousl velký kus ze své snídaně. Přikývla jsem a každý z nás v jídle pokračoval v tichosti. Mezi ukusováním z jídla jsem měla šanci porozhlédnout se po zbytku místnosti. Překvapilo mě, ževidím Sarah. Úbor, který měla včera v noci zmizel a byl nahrazen její typickou černou sukní a stejně laděným topem a líčením. Neposadila se ke společnému stolu, ale zvolila osamocené místo v rohu. Vypadala spokojeně.

Skoro, když byla má snídaně pryč, přišla Meghan s Audrey. Meghan určitě nezamhouřila oka celou noc. I já poznala, že se snažila skrýt únavu ráznými kroky a sklopenýma očima k zemi. Audrey k nám vyslala tiché dobré ráno a sama následovala Meghan, aby si vzala snídani.

Odsunula jsem talíř a nachytala Tylera, jak Meghan pozoruje. Možná to bylo jen slabé slovo. Tyler přímo hypnotizoval Meghanina záda kamkoliv se pohnula. Nereagoval ani na vyslovení svého jména. Nakonec jsem jej nakopla pod stolem. Tentokrát jsem úspěšné získala Tylerovu pozornost, i když on nadšeně nevypadal. Opřela jsem se lokty o stůl a koutkem oka sledovala i malého Ollieho. Bylo na něm cosi zvláštního, radostného. Ani jsem si nevšimla, kdy z kapsy vytáhl bílou myš a nechal ji, aby zlikvidovala všechny drobky na jeho talíři.

„Měl by sis s ní promluvit, Tylere" poznamenala jsem Tylerovým směrem a přistrčila si k sobě Brittanin hrnek s čajem. Čaj pomalu chladnul a já silně pochybovala, že se Brittany vrátí.

„Nebude mě poslouchat" zamumlal Tyler na mojí poznámku a dlaní si vjel do vlasů. Věděla jsem, že jej vše kolem Meghan trápí. Sledovala jsem to už roky, ale tehdy mě nikdy nenapadlo o tom mluvit. Chtěla jsem Tylerovi něco říct, ale on změnil téma mrknutím oka.

„Takže, co uděláš se Sebastianem? Řekneš mu to, nebo budeme jednat na vlastní pěst?"

Zamračila jsem se do hrnku a pohlédla na Ollieho. Ten nevypadal, že se stará. Ani nevypadal, že poslouchá. Dlouze jsem vydechla.

„Stále si to rozmýšlím. Věřím Sebastianovi, ale nevěřím Tornerové. Je mi jedno, co všechno udělala a dělá teď. Já jí prostě..."

„Nevěříš jí a zpochybňuješ i víru v Sebastiana, protože se k sobě mají" dokončil za mě Tyler a já jeho domněnku jen potvrdila. Ano, Tornerová mohla patřit k těm „dobrým", ale co to znamenalo? Zatím se mi ještě nepovedlo zjistit jak moc je Tornerová ve velení, kdo je jejím nadřízeným a také, jak moc jí Sebastian věří.

Jako na zavolanou vešli do dveří - oba. Nejprve Sebastian v klasickém obleku s povolenou kravatou na krku. Jeho oči proskenovaly celý prostor, zastavily se na každém z nás. Kontrolovaly, hodnotily a sdělovaly. Přikývla jsem na jednoduchý pozdrav.

Tornerová byla úplný opak. Do místnosti nakráčela plná sebevědomí s hlasitým „Dobré ráno", které jí oplatila jen jediná osoba a to Ollie. Zastavila se jen u našeho stolu, jen pár metrů ode mě a Tylera a já věděla, co přijde. Její aura mi to napověděla už dávno předtím.

„Je nějaký pokrok v pátrání?"

S Tylerem jsme se střetly očima. Vedly jsme mezi sebou bleskovou tichou konverzaci. Stejně tak jsem mrkla i k místu, kde se před chvíli posadila Meghan a Audrey. Ani jedna z nich nepromluvila a já cítila, že je to tedy na mně. Hlasitě jsem usrkla čaje a podívala se bývalé šéfce městské policie do očí.

„Bohužel, ne."

V pokoji zavládlo ticho. Tušila jsem, že v mých očí může vidět Tornerová vzdor, možná trochu provokace, ale v těch jejích panovalo napětí. Za jejími zády se vynořil Sebastian a jeho uvědomělé a tak známé oči se lehce usmívaly. On mě znal. Tornerová položila dlaně na stůl, jako kdyby hledala oporu a klid pro svá nadcházející slova.

„Katie..."

„Říkejte mi Stopařko, prosím" ucedila jsem skrz zuby.

„Dobrá, tedy Stopařko. Jak jsem tě již seznámila před několika dny se mnou, mou prací - naší prací, tak to také znamená, že se mi máš zodpovídat za veškeré nálezy a stopy, které by mohly vést k dopadení nezvěstného pachatele. Já tě žádám, spolupracuj."

Nevím, co mě vytočilo více. Zda-li skutečnost, že nazvala Cama pachatelem a nebo ten její zdánlivě vyrovnaný hlas. Nasadila jsem svojí vlastní laťku kuráže a vyrovnanosti.

„Za prvé, nepracuji pro vás. Jsem tady kvůli Cameronovi, abych ho našla a přivedla ho domů, v pořádku a za druhé..." vstala jsem a tím čelila ženě v tváří v tvář „...jediný člověk, kterému se budu zodpovídat je Sebastian."

Tornerová mě propalovala pohledem, nehodlala ustoupit. Ženy jako ona, neustupují, ale nakonec povolila, když jí mužská dlaň dopadla na rameno. Mohla jsem jen hádat, zda Sebastian použil svojí schopnost, aby ji uklidnil, ale fungovalo to.

„Stopařko, co si takhle promluvit o samotě v jiném pokoji?"

Usmála jsem se na Sebastiana a věděla, že to pro Tornerovou bude šok smíšený s porážkou.

„Kde je Brittany?" optala se, když vychladlo její pobouření. Ocenila jsem, když to byl Tyler, kdo odpověděl.

„Nasnídala se a odešla před pár minutami. Myslím, že říkala něco o školní práci."

Tahle odpověď Tornerovou uspokojila. Podle slabého záchvěvu citu mi bylo jasné, že má k Brittany, a snad i k Ethanovi jakési pouto. V téhle věci si Tornerová zasluhovala můj obdiv, ale obdiv neznamenal bezmeznou důvěru.

Sebastian udělal rychlé kolečko kolem stolu s jídlem a nakonec pokynul mně, abych jej následovala. Cítila jsem zvláštní mrazení kolem páteře jak jsem postupovala chodbou a tušila, že musím vymyslet, co udělat. Rozhodovala jsem nejen za sebe, ale i za Tylera, Meghan, Audrey a dost možná i Sarah, u kterých jsem doufala, že za mnou víceméně stojí. Má volba se však nezdála ani tak důležitá pro mě, ani pro ostatní jako pro Cama. Jeho nalezení stálo na prvním místě. 

Ne, není to dlouhé a dost možná ani nijak akční nebo zajímavé, ALE... právě proto, mám dotaz. 

Vadilo by vám, kdyby se objevovaly takto kratší kapitoly ale třeba s tím, že to zvládnu dvakrát do týdne? No, jednou minimálně 100%. 

Jak jsem psala, mám školu a tohle mi trvalo napsat slabou hodinu, což je docela fajn. Nějaká ta chvíle času se najde vždycky. No, dejte mi vědět. 

A schválně... myslíte, že se Stopařka Sebastianovi svěří a nebo vymyslí něco jiného a vymámí snad nějaké nové informace s tím, že „parta" odejde na vlastní pěst? :D

Jinak okrajově... bylo by to jen u Stopařky. U příběhu Prokletí modrých růžích ,(zda někdo čte), kapitoly trhat nehodlám, tam je budu dávat v celku, jak mám připraveno. :)