Myslela jsem si, že spánek mě pohltí při prvním kontaktu s polštářem, ale nestalo se tak. Velká ručička na nástěnných hodinách už opsala dvě kola a já stále zírala do stropu pohlcená myšlenkami. Dnes byl úplněk. Měsíční světlo pronikalo do pokoje a odráželo se od zvonkohry zavěšené u stropu. Uklidňoval mě pohled na to, jak se stříbrné světlo odráží od barevných úlomků a tancuje na stěnách kolem mě. Jeden z paprsků dopadl přímo na papír přilepený na stěně vedle mě. Nalepila jsem jej tam krátce předtím, než jsem šla spát. Šlo o sérii několika poznámek s otázkami. Hledala jsem vodítka, která by mě dovedla ke Camovi. 

Možná proto jsem se přikryla dekou z Camova pokoje v domnění, že to vyvolá moje schopnosti. Zatím se nic nedělo. No tak, usni... V zoufalé snaze jsem zavřela oči, představovala si jak se propadám do temnoty, ale nefungovalo to. Ve stavu, kdy se mi hlavou honilo tolik nezodpovězených otázek, se spánek ukázal jako nemožným. 

Deka spadla na zem, když jsem se posadila. Rukama jsem přejela po látce džínsů. Nebyli moc pohodlné, ale pokud by můj pokus vyšel a já se znovu vydala najít Cama, tak pyžamo nepůsobilo jako dobrý nápad.  Vstala jsem, podlaha pod mojí vahou zavrzala. Alespoň to mi vykouzlilo úsměv na rtech. Ve staré ubytovně neexistovala možnost udělat jediný krok bez doprovodu podobných zvuků. Natáhla jsem se po vypínači lampy, ale ztuhla v polovině pohybu. 

Na chodbě někdo byl. Slyšela jsem tiché klapnutí dveří a o chvíli později uviděla světlo prosvítající mezerou pode dveřmi. Kdo byl v tuhle noční hodinu vzhůru?...  Tiše jsem se přikradla ke dveřím a přiložila ucho ke dřevu. Žádné zvuky z druhé strany nevycházely. Počkala jsem pár vteřin a pak otevřela dveře. Musela jsem vylekat osobu na chodbě, protože rázem mi kužel světla svítil do tváře. 

„Zatraceně, vylekala jsi mě!" zasyčel na mě známý hlas a světlo z mé tváře zmizelo. Musela jsem zamrkat, abych konečně začala vidět normálně a nechápala, co se děje. Tyler stál na chodbě oblečený v teniskách, džínách a bundě. V ruce svíral baterku, kterou teď mířil na zem. Oklepala jsem se ze šoku. 

„Tylere?! Co tady děláš?!" řekla jsem a Tyler rychle naznačil gesto tichá. Ještě více jsem ztišila hlas, ale svoje rozhořčení a zvědavost jsem krotit nedokázala. 

„Kam to jdeš takhle pozdě?" 

Tyler mě ignoroval. Alespoň to tak vypadalo, když si ještě navíc z kapsy vytáhl jakési zařízení a zamračil se na displej. Vypadal duchem nepřítomně, když na mě mluvil.

„Vrať se do postele, Stopařko. O nic nejde."

Zamračila jsem se a nehodlala to nechat jen tak plavat. Něco se dělo. Ani omylem mi to „něco" neproklouzne mezi prsty. Rychle jsem se natáhla pro mikinu, kterou jsem odhodila na stolek u dveří.  

„Počkej na mě. Jdu taky." Ať je to kamkoliv... Tyler se nadechoval k vyslovení odmítnutí, zatímco já si přetahovala látku mikiny přes hlavu. S čím, ale ani jeden z nás nepočítal byla skutečnost, že se rozletěly dveře od pokoje vedle mého. Tyler zaklel a já si konečně oblékla mikinu.

„Co se tu sakra děje?!" Meghan stála v otevřených dveří jako nějaká bohyně pomsty. Měla na sobě jen noční košili a vlasy jí trčely na všechny strany. Za jejím ramenem nakukovala Audrey v dlouhých kalhotách a tílku na spaní. Překvapeně zvedla obočí. 

„No, ne? Že bychom tu měly nějaké romantické dostaveníčko při Měsíci?"  

Prohlédla jsem si Meghan od hlavy až k patě. Během dvou vteřin přešla z překvapení na pozici mrchy. Opřela se o rám dveří a dlouhé lokny si hodila přes rameno. Audrey jí stiskla rameno ve varovném gestu, ale Meghan se o to nestarala. Propalovala mě i Tylera očima. 

„Nebuď směšná, Megs." V Tylerově hlase bylo zřetelné podráždění a zlost. Namířil baterku přímo Meghan do očí. Umlčel tak, její nadcházející kousavou poznámku. Tím jsem si byla jistá. 

„Jděte do postele, všichni!" 

Nikdo z nás nevypadal, že Tylera poslechne. I tak mě ale Tyler znovu překvapil. Nebýval tak rázný a prudký. Napjatou atmosféru rozbilo červené světlo, co začalo blikat v Tylerově kapse. Předpokládala jsem, že jde o přístroj, který jsem před chvíli viděla v jeho ruce.  A měla jsem pravdu. Bohužel, Tyler nebyl tím, kdo jej vyndal. Ta věc se do vzduchu vznesla sama a skončila přímo v Meghaniných rukou. Tentokrát vřel v Tylerovi vztek. Pokusil se Meghan přístroj vzít. 

„Co to je?" Meghan se i s Audrey za zády zadívala na malou obrazovku. Také jsem chtěla vidět, co tam je.
„Moment, je to snad? To je..."

„Hlavní brána a tohle je východní zeď." dokončila překvapeně Audrey. Všechny jsme se na Tylera podívaly. On využil příležitosti a prudce sebral Meghan přístroj z rukou. 

„Kamery zachytily nějaký pohyb. Na pozemku někdo je."

Nepochybovala jsem o tom, že Tyler má pravdu. Jeho výraz mluvil vážně, o něčem takovém by nežertoval. Vlastně jsem došla k závěru, že Tylerovo vtipkování je navždy pryč. 

„No, jasně.. stejně jako minule, že? Nevyšiluj, zbloudila sem jenom kočka, možná lesní zvěř." 

Tyler svěsil hlavu a polohlasně mumlal nadávky. Na jeho místě bych tak klidná nebyla. 

„No, takže tak. Já jdu spát... užijte si lov na krysy. Audrey?"

Překvapený a ukřivděný tón se u Meghan nedal přeslechnout.  Dala jsem Audrey povzbudivý úsměv, když se protáhla kolem zkoprnělé Meghan. Stále měla kalhoty na spaní, ale na sebe si vzala teplý svetr. 

„Já půjdu s vámi." 

Tyler v tu chvíli kapituloval. Posunul kužel světla do chodby před námi.

„Fajn, tak pojďme."

Společně jsme udělaly jen pár kroků vpřed, než se ozval dutý zvuk cvaknutí a poté ozvěna kroků.

„Hej, to by jste mě tam chtěly, jen tak nechat? Co když na vás ta zvířata zaútočí? Budu se vám pak hodit."

Meghan si pospíšila, aby srovnala krok po Tylerově boku. Ten udával jasné tempo a světlem uhnul jen na okamžik, aby si Meghan prohlédl.

„Proboha, Megs! Tam venku není ani pět stupňů a ty máš jen noční košili. Zmrzneš, vrať se do pokoje! To je moje poslední slovo!"

„Nebudeš mi dávat žádné rozkazy, jasný? Jestli něco nesnáším, tak je to, když mi někdo říká, co mám dělat!"

„Fajn, jak si přeješ!"

Připadala jsem si jako při pozorování dvou rozlobených hadů v teráriu. Tyler i Meghan na sebe nenávistně vrhaly slova. Nakonec zmlkli, ale stejně z nich obou sálalo napětí. Poznávala jsem točité schodiště, kterým jsme se dostali do přízemí. Audrey sledovala každý můj krok.

„Povedlo se ti spojit s Camem?" 

Zavrávorala jsem šokem. Audrey mě svým hlasem v hlavě znovu překvapila. Na znamení ne, jsem zavrtěla hlavou i když to musela tušit hned, jak jsem na to pomyslela. Zabrala jsem se do úvah o Camovi znovu tak moc, že jsem nevnímala kudy nás Tyler vede. Netušila jsem, kde se nacházíme ale po chvíli mi do zorného pole vstoupily předměty jako byl nábytek a dlouhý stůl. Tohle musela být kuchyně. Skrze malé okno prosvítalo světlo na podlahu.

„Ššš, Tylere!"

Meghan zatajila dech, když jsme stanuli před dveřmi ven. Dveře byly moderní. Vůbec neseděly k tomuto místu. Tyler podal světlo Meghan a sám sáhl pod rohožku před dveřmi. Ve světle se zaleskl klíč. Do zámku padl perfektně. Následný zvuk otočení klíče se zdál v naprostém tichu až příliš hlasitý. S otevřením dveří vnikl do místnosti ledový vzduch. Látka kolem Meghaniných nohou se zavlnila a bylo jasné, že jí je zima. Samotná Meghan ale zaťala zuby a nedala nic najevo. Vykradli jsme se ven, kde Tyler znovu vytáhl jeho vynález. Tentokrát jsem se mu přes rameno dívala já a druhou stranu obsadila Audrey. Obrazy se postupně měnily. Nakonec se ukázal snímek se zachyceným pohybem. Tyler stiskl tlačítko a obraz už se nepřepínal. Více jsem se naklonila. Postava celá v černém na chvíli zmizela, ale jen o moment později se vrátila. Podle rozložení těla muselo jít o muže. Široká ramena a velká síla v rukou. Nesl dlouhý žebřík, který právě opíral o zeď.  Bohužel, nikdo z nás neviděl do jeho tváře díky mikině s kapucí. Stín zakryl jeho obličej. 

„Uhněte, taky chci vidět. " vecpala se Meghan mezi nás.  Objímala se pažemi kolem těla. Skoro jí drkotaly zuby a měla husí kůži. Nikdy by to neřekla nahlas. Meghan byla z nás všech ta nejtvrdohlavější. Porážku přiznávala nerada.  S Audrey jsme si vyměnily pohledy. Naše myšlenky byly stejné a ani jedna z nás nekomentovala chvíli, kdy si Tyler sundal bundu a hodil ji přes ramena Meghan. Ta neprotestovala. Naopak protáhla ruce do dlouhých rukávů a zabořila nos do límce. Tyler si tiše odkašlal a ujal se slova.

„Fajn, jsem si jistý, že jde o nějakého špeha. Tohle není poprvé, co ho tady vidím."

„Co třeba zloděj?"

Audreyina poznámka se zdála logická, ale Tyler ji mrknutím oka vyvrátil. 

„Rozhlédni se. Tady není, co ukrást. Ve starém kostele? Co by mělo takovou cenu, aby se sem vracel. Chce snad odnést kostelní lavice?"

Po tomhle Audrey ztichla. Tyler nás zavedl dál. Tiskli jsme se podél zdi. Když dal Tyler znamení, všichni jsme se skrčily do křoví. Ani Meghan si nedovolila protestovat. Nikdo z nás se ani nepohnul. Naše skupina vyčkávala schována za keři. Netrvalo dlouho a u okraje zdi se ukázal žebřík. Zahalená postava přelezla na druhou stranu. Stanula na samém vrcholu zdi a balancovala na okraji. Potom skočila. Zatajila jsem dech a v tu chvíli mě za loket uchopila Audrey. 

„Tyler chce, aby jsme tu zůstaly a nehýbaly se, vyřídí to." 

Moc jsem nechápala, co má Tyler v plánu. Chtělo to rozumnější plán. Ten muž mohl být ozbrojený a Tyler se k němu vydal beze zbraně. Vyplížil se podél křoví, kde jsme byly schované. Místo Tylera jsem pozornost upřela na zahaleného cizince. Jeho aura vypovídala o nervozitě a strachu. Rozhlížel se kolem sebe, jako kdyby tu byl poprvé. Co zde pohledával?... Najednou celé křoví zašustilo a Meghan se objevila po mém boku. Zvuk přilákal i nechtěnou pozornost. Nezahlédla jsem ani jeho tvář, protože náš zloděj se dal na bleskový útěk. 

Nepočítal ale s Tylerem, který se vynořil ze stínu a strhl protivníka vahou k zemi. Dopadli na trávník. Tyler udeřil ležícího soupeře pěstí do obličeje. Vypadalo to, že má navrch. Situace se, ale rychle obrátil. Tyler dostal úder do hrudníku a svalil se na bok. Rychle se postavil a boj pokračoval ve stoje. Všimla jsem si, že zloděj je podobně vysoký jako Tyler. Skoro si hleděly do očí. Zadržovala jsem dech v plicích, v uších mi hučela krev a došlo mi, že se mi třesou ruce při pohledu na tu scénu. Bolest se mi zaryla do zápěstí. Shlédla jsem dolů a zamžourala do tmy se zvuky boje v pozadí. Cítila jsem dotek. Až teď jsem si uvědomila, že Meghan celou dobu svírá moje zápěstí jako o život. Cukla jsem sebou a všechny vlivy odezněly. Znovu jsem se podívala na scénu před sebou. Tyler ležel na zemi a dostával rány do oblasti hrudníku a tváře. To byla chvíle, kdy Meghan unikl z úst vzlyk a vrhla se vpřed. 

„Meghan!"zvolaly jsme s Audrey najednou, ale to už byla Meghan dávno pryč. 

Neváhala jsem a vyběhla z úkrytu za ní. Tyler si musel Meghan všimnout jako první. Nemohl jí, ale zastavit když se na zloděje vrhla zezadu. Začala tlouct protivníka do zad a krku. Teď byl protivník natolik překvapen, že skončil na zemi. Meghan mu zasazovala, co nejtvrdší rány. Škrábala a kopala kolem sebe. Její vztek měl za následek, že kameny kolem začaly létat. Chtěla jsem Meghan odtrhnout, ale při pohledu na mé holé dlaně jsem se stáhla zpátky. Meghanin vztek by mě bez rukavic nebo přívěsku mohl ovládnout. Tyler se vyškrábal na nohy a sám Meghan odtáhl pryč. Zloděj ležel na zemi a k mému údivu se nehýbal. Jen si kryl tvář. Mohla jsem vidět jen tmavé nakrátko ostříhané vlasy. Podle těla nemohlo jít ani o dospělého muže, ale jen o kluka. Přistoupila jsem na krok k němu.

„Ukaž tvář. Cos tady dělal? Kradeš?"

Audrey se tiše postavila k mému pravému boku. Podívala jsem se na ni. Doufala jsem, že už se tomu cizinci přehrabuje v myšlenkách. 

„Audrey, víš kdo to je?" vyslala jsem tichou myšlenku a Audrey zvedla oči. Vůbec se mi její pohled nelíbil.

„Bohužel, vím... a znamená to velké problémy."

Meghan se plně věnovala Tylerovi po mé druhé straně i když Tyle vysílal smrtící pohled k zemi. Cizinec konečně odkryl tvář. Uviděla jsem pár modrých očí, co mi opětoval pohled. Jeho tvář mi vůbec nebyla povědomá. Nalevo ode mě se ovšem ozvalo zalapání po dechu. 

Můj pohled zabloudil k Meghan. Oči měla doširoka otevřené jako kdyby se dívala na ducha. 

„Co tu sakra děláš?!" 

„Megs, promiň, já..." koktal kluk na zemi. Tyler se ještě víc napnul a já věděla, že je to kvůli tomu, jak Meghan řekl. Nikdo neříkal Meghan „Megs", nikdo. 

„Odkud ho znáš?"

Tyler se drsně podíval na Meghan a držel jí za předloktí. Meghan samotná, ale nevypadala, že by se chystala k odpovědi a to samé platilo o tom klukovi, stále na zemi. Proto jsem se obrátila k jedinému člověku, který vypadal, že je schopen mi dát odpověď. Audrey pokrčila rameny.

„To je Jeremy, Meghanin přítel."