Tak tohle píšu ještě pozdě :P Pro mě pozdě :D Ale snad se vám to bude líbit i tak, je to o něco kratší, než by jste třeba chtěla, ale bohužel....brzo bude další část, tak si to čtení užijte a já budu doufat, že až ráno zapnu mobil, tak zjistím, že se vám čtení líbilo.

Asi po minutě zběsilého mrkání a nezřetelného lapání po dechu s nepravidelným tepem jsem byla schopná věnovat Ethanovi dostatek pozornosti, aniž by se mi chtělo zvracet. Jak divné je tady sedět a bavit se o Camovi?...extra divná. A jak se ukázalo Ethan jde rovnou k věci.

„Co je mezi tebou a Camem?"

Mé pravé obočí povyletělo vzhůru. Vžijte se do mojí situace. Sedím tu s Ethanem, klukem, který pohřešuje sestru a ptá se mě zrovna na tohle. Konečně se, ale ukázal můj první instinkt.....utéct. Postavila jsem se na nohy a můj plán by i vyšel, kdyby mě Ethan nezastavil.

„Ne-e, ani na to nemysli. Odpověz mi."

Nějakým zázrakem s emůj zadek usadil zpátky na místo a Ethan mi bránil utéct. Zúžila jsem na něj pohled. Jeho aura byla dostatečně čitelná. Jemné úponky zlatého odhodlání se klikatily po jeho pažích.

„Poslal tě Cam?"

Moje otázka byla jasná a já si přísahala, že pokud mi Ethan odpoví „ano", tak to rozhodně nedopadne dobře.

„Ne, neposlal mě, ale jsem tu už pár dní a jsem s ním v jednom pokoji. Chci ti pomoct. jak tobě, tak jemu. Co je mezi vámi dvěma?"

Dlouhý povzdech byl vypuštěn z mých plic. Pokud bych potřebovala psychologickou poradnu, tak bych rozhodně vyhledala profesionála. Doufala jsem, že někdo vpadne do místnosti nebo vyprší celý čas, jak se ale ukázalo osud byl proti mně.

„Hele, Ethane s Camem jsme přátelé. Dobře se známe.To je prostě celé."

S každým slovem mi přišlo, jako bych měla v žaludku kameny. Zvláštní pocit mě rozechvíval po celém těle a nehodlal ustoupit. Ethan nevypadal, že by mi věřil.

„Přátelé?....pouze přátelé?"

Rozčiloval mě ten jeho tón hlasu, teda spíš to, co za tím bylo schované.

„Ano, pouze přátelé, co chceš ještě slyšet?!"

Uklidňovala jsem v tu chvíli samu sebe, protože kdybych odešla dala bych Ethanovi jen potvrzení a to nebylo v plánu. Ethan se v křesle posunul na samý kraj a propletl si prsty.

„Nemyslím si to...vy dva jste spolu sehraní. Cam jako by vždy věděl na co myslíš a respektuje tě. Ty zase jeho.....vlastně si myslím, že ty to nevidíš."

Kroutila jsem zběsile hlavou. Moc dobře jsem si vzpomínala na Camovi pocity a na jeho slova.Teď jsem je ale musela dostat z hlavy.

„Nevidím, co, Ethane?! Jak dlouho jsi tu?!...pár dní. Nic o nás nevíš. Uznávám, že jsme ti odhalili víc než dost, ale tohle...."

„Hej, já to nemyslím, tak abych tě rozčílil."

V tom momentu byl Ethan vedle mě. Posadil se do blízké a přitom pohodlné vzdálenosti ode mě. Utěšoval mě a já cítila, že mě v očích štvou slzy. Draly se ven, ale já to nechtěla dovolit.

„Mám tě rád, Stopařko.....my jsme přátelé, ne? A jako tvůj přítel ti chci pomoct. Něco ti řeknu."

S posledními slovy Ethan dlouze vydechl a vyhledal můj pohled, skoro vypadal nejistý.

„Když jsem sem přišel, bláznil jsem. Všichni mi říkali, že musím počkat na Stopařku. Nechápal jsem to jméno a vyšiloval jsem kvůli tomu, že tu nejsi a když jsi tenkrát otevřela dveře auta, bylo to ještě divnější. Nemyslel jsem si o tobě moc dobrého..."

Ethan se v obličeji začervenal a podle mě to bylo zatraceně roztomilé. Pokračoval.

„Doufal jsem, že když si získám tvojí náklonost, tak tím rychleji najdeš Britt."

„Takže proto ta úžasná snídaně?"

Vzpomínka na jedinou snídani do postele, co jsem tady měla mi na tvář hodila úsměv a já pozorovala jak se cukání koutků plíží i na ethanovu tvář.

„Jo, tak trochu...moc to nezabralo, co? Ale, když jsem tě pak poznával bylo to jiný. Ukázala jsi mi svoje místo, došlo mi, že jsou i důležitější věci. Hledání těch dětí bylo....nevím, povznášející. Ty na to máš talent. Dnes mi to všechno do sebe zaklaplo. Pozoruju tě a ať si to přiznáš nebo ne...máš je všechny ráda. Vím, že bys udělala cokoliv, kdyby se Audrey, Meghan, Tylerovi nebo Camovi něco stalo."

Můj pohled byl zafixován na skvrně na koberci. Ethan měl pravdu, ale moc jsem nechápala, co se mi snaží říct.

„Věc se má tak, že se víc staráš o sebe, než o ostatní. Nejsem expert, ale myslím si, že Cam žárlí. Žárlí na mě, myslím, že na nás dva."

Šokem jsem se málem svezla k zemi. Cam a žárlit?....na nás dva?! Ethan se rozesmál při pohledu na mě a poplácal místo vedle sebe.

„Měla by ses vidět. Myslím si to, dokonce jsem mu to i řekl. Mám tě rád. Opravdu rád, ale ne tak, jako tě má rád on. Vlastně to mohlo vypadat, že jsme k sobě....no, ty víš. Když to vezmeš kolem a kolem, prakticky jsi mě políbila."

Teď byla řada na mě, abych zčervenala ve tváři a abych skryla své ponížení praštila Ethana do ramene.

„Hele to bylo...já zpanikařila, okey?!"

Skrývala jsem svou tvář v dlaních a smála se. Ethan mě dokázal rozesmát. Opravdu se stal mým přítelem.

„Rozumím, ale to mě dostává k další otázce. Proč?....proč jsi je sledovala?. Pamatuju si, že to byla ta žena z dneška a její syn. Tys věděla, kdo to je. Ten kluk tě dokonce znal, mával na tebe. Omlouvám se, že to říkám, ale připomínáš mi Britt. Je podobná jako ty. Stejně tvrdohlavá, stejně temperamentní. Můžeš se mi svěřit."

Smutně jsem se usmála. Mohla bych říct Ethanovi pravdu. Mohla bych to udělat, ale nechtěla jsem. Až příliš brzo by pravda vyšla najevo a já doufala, že bych to třeba ani nemusela udělat. Alex je v bezpečí a doma s milujícími rodiči. Věřím, že teď už bude spokojený. Vzhlédla jsem nahoru k Ethanovi.

„Já vím, Ethane, ale mám tajemství, které nikdy nikomu neříkám. Jednou se je třeba dozvíš."

Nastala trapná odmlka u nás obou. Pohled mi těkal po kanceláři. Kam dal Sebastien všechny věci?....

„Tajemná do poslední chvíle. Máš tajné jméno, tajné místo na střeše a jsi plná tajemství. Ty jsi opravdu záhadná holka."

Kdybys jen tušil... Unikl mi lehký smích a já se cítila pobaveně.Tajemství jsou jako kameny, které buď zkrášlí okrasnou zahradu, nebo stáhnou ke dnu. Je na osobnosti, jak s nimi naloží.

„Dáš Camovi alespoň šanci?"

Myslím, že tato otázka zcela zničila atmosféru. Před očima jsem viděla Camovu tvář a tvrdě všechno potlačila, když jsem vstala.

„Ne."

To jediné jsem dokázala říct, když jsem oprašovala neviditelné nečistoty z mých věcí. Ethan vystřelil do stoje za mnou.

„Řekni proč?....nelíbí se ti?"

Převrátila jsem očima a cítila, jak mi emoce vibrují pod kůží. Ethan chtěl vysvětlení, já byla už unavená z toho všeho. Dělí mě možná jen pár dní od mého dosavadního odchodu. Co víc bych mohla zkazit?...

„Dívej Ethane. Víš, kdo jsem, co dělám. každý dotek je pro mne, jako zrcadlo. Já jsem to zrcadlo. Nerozeznám svoje pocity od toho druhého. A Cam si zaslouží někoho jiného, než jsem já. Nehodíme se k sobě! Cam a já máme stejný problém. Dotek. Rozumím, že to nepochopíš a já oceňuji, že se snažíš, ale nech to být. Já už tady skončila."

Všechno uvnitř mě křičelo, abych odsud vypadla a to hodně rychle. Nebylo už co říct. Karty byly vyložené a hra stanovená. Ethan mlčel. Posuzoval mne, ale neřekl nic. Skoro jakoby pochopil mojí situaci, ale já z jeho aury viděla, že ne. Podle odtikávajících hodin na zdi, už stejně nebyl čas. Deset minut bylo dávno pryč.

„Měly bychom jít. Ostatní už budou čekat. Je čas najít tvou sestru."

Použila jsem sílu, abych otevřela těžké dveře od pracovny s malou myšlenkou, že je to možná naposledy, co to taky dělám. Bylo zvláštní a těžký pocit uvnitř mojí hrudi, který mě s tím provázel a nenechal mě jít. Ethan mě následoval. Na chvíli nahradil můj stín cestou zpět do „Zašívárny". Tam jsem se zastavila a vědomá si jeho pohledu sáhla za lem trička a vytáhla na tenkém řetízku známý přívěsek. Jednala jsem víc, než opatrně aby Ethan věděl, že já svůj slib neporušila. Jemně mé prsty odepnuly zapínání a celý řetízek se mi svezl do dlaně. Zvedla jsem ho. Stříbrný kříž se koupal v paprscích světla a odrážel jej do všech stran. Zkontrolovala jsem Ethana.

„Připraven?"

Letmo přikývl s vážným výrazem. Já vzala za kliku od obou stran dveří. V tom případě jdeme na to... Prudce a se vší vervou se dveře rozletěly.

Tak se mějte a do

Dobrou noc :-*