Jednoho dne se Cuzsanne zamilovala do chlapce. Do té doby ji nezajímal žádný mladý muž, kromě jejích bratrů, což je samozřejmě jiné. Je to hezké děvče, možná se jim líbila, ale nevěděla  o tom a nezajímalo jí to.

Ale potom se zamilovala. ÁCH 

Její bratr Asaph kdysi prohlásil, že je jedno, koho milujete, jen když ho milujete. Nebylo to určeno pro uši tehdy malé a nevědomé Cuzsanne May, avšak utkvělo jí to v paměti. 

Není to pravda. Zsann to teď vidí. A Asaph by taky řekl, že to není pravda, kdyby věděl o všem. 

Cuzsanne si neví úplně rady. On ji taky má rád. Povídají si a hledí si do očí, je jasné, co k sobě cítí, když spolu ještě půl hodiny po skončení vyučování postávají před školní branou a odkládají odchod domů. Ale nic  se mezi nimi nestalo, zatím. 

Zsann nezažila krásnější momenty. Je to čisté a nádherné. 

Chtěla by mu říkat všechno. Což nemůže. On ví, že má dva bratry. Cuzsanne s nimi zažila mnoho příhod, které by ráda vyprávěla. Jenomže by bylo podezřelé vyprávět stále o jen svých bratrech. Tak musí všechny historky, kterými ho chce okouzlit, upravovat a překrucovat. 

Má starosti, co by se stalo, kdyby se on dozvěděl o tom, co je skutečně mezi  Corim a Asaphem. Samozřejmě ji děsí, že se to dozví kdokoliv, ale teď víc, než kdy dřív. A někdy by mu to zase nejraději řekla sama.

A Asaph s Corim jsou spolu v jalovcovém křoví a je jim jedno, proč jejich sestra začala chodit domů později a jinou cestou.