Na kopci blízko školy se dva tiché stíny prolínají a obmotávájí. Někdy se dívají na oblohu a při tom na zem.Haistophe posléze vyleze na jediný strom na kopvi, starou jabloň. Snad se pod ním nepodlomí. Dívá se do dálky a zjišťuje, že na obloze není mraku. Úplně se ze sakury listí a květ padá a je to krásné. Ema staví z kamení chrám. Do vchodové brány z malých dřívek vede cestičku vysypanou jemnou hlínou. Haistophe se dál dívá na mraky a vdechuje vůni jara.