Cuzsanne May a její bezmezná oddanost a věrnost svým bratrům byla pochroumána jejich čím dál častějším odmítáním. Potřebovala se od těch negativních pocitů z toho proudících nějak odpoutat, distancovat. Přestat je mít. Zaměřit se na někoho jiného a zkusit odpoutat svojí pozornost od nich.

Nyní tedy, když zjistila, že zcela přirozeně chová sympatie k onomu již zmíněnému chlapci, je  nejsnazší se té příležitosti chytit. Svedla ho, pomalu a jistě. Všimla si, že už po ní déle pokukuje. 

Chodí do o rok vyššího ročníku než ona. Možná k němu tak trochu přilnula právě pro to, že byl starší než ona, stejně jako Cori a Asaph. Má v sobě něco velmi milého a přitažlivého.

Rozpráví tedy spolu téměř každý den od té doby, co se poznali. Poznali se vysluněném místě nedaleko jejího domu, kde on šel z nákupu a ona se v myšlenkách zadumaná vířila ulicemi pořád dokola. Narazila do lampy, když sledovala špičky svých bot, před očima se jí zatmělo a posadila se od dřepu s rukama na bolavém čele.
Otevřela oči a k ní už se řítil Eros s ustaraným pohledem a dvěma papírovými taškami v rukách, ze kterých koukaly bagety a cukety. To ještě nevěděla, že se jmenuje Eros.
"Jsi v pořádku, Zsann?"

"Emph, jo, asi ano. Jsem v pořádku... tedy, bolí to jako by mě přejel bagr, ale, "podívá se mu hluboce do očí, "za chvíli to přejde. Asi. Nejspíš. Uf."

Chlapec jí odkryje vlasy spadlé do čela přes ruce a zhodnotí stav hlavy jejího vlastnictví.
"Budeš mít bouli, Zsann"
"To vím i bez tebe."
"Asi to víš i líp než já, když jsi to ty nabourala do lampy, dávej příště větší pozor, i když se někde touláš mimo naší realitu, zadumaná, přemýšlivá, se zamračeným výrazem. Nebo si místo chůze k tomu sedni. Doprovodím tě domů a dám ti na to studený obklad."

"Co tě to napadá? Jsem fakt vděčná, že mi dáváš takoý úžasný rady ohledně toho, jak mám přemýšlet, ale teď už běž. Nedělej si starosti a měj se. Čau."

Ale kluk neodchází. Vlastně se už zvedá a odchází.

"Promiň, že jsme si o tebe dělal starosti, jestli ti to vadí, ale byla to fakt rána uslyšitelná až za druhý roh, kde jsem byl. A zněla přesně, jako kdyby Cuzsanne may narazila od lampy, tak jsme ti přiběhl na pomoc, jak nejrychleji jsem dokázal, přestože s sebou vláčím tyhle dvě zatraceně těžký chabý tašky."

Je naštvaný. Odchází.
Cuzsanne je vlastně divné, že odchází, že jí tu nehcal, čekala, že jí bude přemlouvat, ať mu dovolí jí pomoci, ale tak to se nekoná, nu dobrá. A jakto, že mě zná? Nu to je jiná. Ale v pořádku, nic divného. Je mi to jedno.

"A jmenuju se Eros," otočí se chlapec ještě.

A teď už věděla že se jmenuje Eros.