Sedněte si, 48.
,,Jsem hlavní ošetřovatel," prohodí zakrslý muž s krátkými prsty a kapkou potu stékající mu zpod brýlí.
,,Byla jsi dlouho na útěku, Emo. Jistě jsi vyčerpaná. Jen si to s tebou musíme ujasnit. Doprovodím tě do tvého pokoje. Tam budeš mít čas na rozmyšlenou." Usměje se.
Ema musí sledovat ty jeho nechutné popraskane rty.
On ji chytne za ramena a jeho dotyk je nepříjemně teplý. Vyvlekne se mu. Při vstávání se Emě rozostří zrak. "Tss," unikne jí přes zuby. Sakramentsky jí bolí pánev.
Všimne si,.že má vlhké vlasy. Jako po koupeli. Pokožka jí páchne nějakou dezinfekcí.
Ema nedokáže na nic myslet. Ikdyz... co to.
Před svými dveřmi ji zasáhne křeč a pozvrací se. Obsah jejího žaludku je zažloutlý. Taky smrdí po dezinfekčním přípravku. Odhrne se jí rukáv a odhalí kanylu. Necítí ji. Je zmatená.
"Haistophe...kde jsi..
Kde je Haistophe? "
Muž jen otevře dveře, postaví a zatahne ji do místnosti.
Mumlá si, že to nechce uklízet. Zamkne za ní a je na chodbě sám. Za dveřmi uslyší hlasitý zvuk. Je to křik Emy po Haistophem.