,,A..,"Ema se zajíká..:,,Asapah?"
,,Já jsem snad neviditelný?" dá se slyšet Cori.

,,Ano, jsme to my, Emo. Asi jsi si sem pomohla sama i jinak než vraždou svého otce a útěkem, ndostatečnou rychlostí při úniku..."

   Ema se mu zprudka a vzpurně dívá do očí. Rá ny jí pálí a krvácejí na bradě a pod levým okem. Zebe ji vzduch na té dolní zaťaté čelisti. Dech se dere jen nosem, skoro nemá sílu uniknout jím, ale když už se muto povede, stoupá, jak je teplejší než vzduch okolí.

,,Jsme tu, protože jsi nám moc chyběla. Z lásky jsme tě přišli navštívit. To proto, že na tebe máme tak skvělé vzpomínky." Asaph každé slovo jakoby přežvykoval a pak vyplinvul Emě k nohám. Na koncích vět vždy ohrne horní ret přes zuby znechucením.

   Ema si ale nenechala ujít, že i přes to, jak Coriho výrok na začátku znl sebejistě, se teď Cori zas chová submisivně a nechává mluvit svého bratra s kýženým respektem a pokorou. Svého bratra miluje a zbožňuje, chce jím být ochraňován. Hlavou se mu míhají obrazy z jejich spočné minulosti, kdy se stávali jedním a v agonii šeptali k uchům své....co jen chtěli šeptat přeci! Cori rád vzpomínal na společné chvíle, ale už je to pryč. Asaph rozhodl konec, bylo to správné.
  ...Tedy Corimu se třásly ruce, k tomu jsme se chtěli dostat.  Ema zřejmě neprobouzela v něm dobré pocity, navíc je nedokázal příznačně skrýt a uschovat, jak to na něj začalo postupně doléhat. Myslím to, co jim Ema provedla i to, co jim ona neprovedla.
  ,,Nechci vás vidět, vy gejovský bratři," Ema špatně volí slova. Špatné prostředí jí leze na mozek.

,,My tebe také ne, tedy to by nebyla pravda, protože tě chceme vidět, Emo, ty jedna strigo, ale jen než ti vyložíme to, kvůli čemu jsme vlastně přišli. A to je to, co to je."
  Cori se uchechtne (Che..).
,,A to, co to je, je to, že ses sem tedy dostala, protože jsi nás přinutila tě nenávidět."

"Jak, dyť víš kulový, Asaphe...
Nemáš nějaké informace o Haistophem?"
,,Jo, ale hlava mi domyslí, děvče. Copak jsi omámená, Emo? Co to máš za pohled? Chtěl jsem ti to naložit v celé kráse a ty vypadáš, že mě skoro neslyšíš. Snaž se prosím trochu...A ne, o tvém příteli vím kulový." Asaph ví, že mezilidským vztahům patří úcta.
,,Trhni si."

Ema odejde z místnosti a zabouchne za sebou. Málem se zadrhne o rám dveří kanylu v ruce. Pan dozorce, který s dráždivým "chacha" ji nechá projít, se s dalším "cha cha" podíbá na chlapse, zavrtí hlavou a "cha cha" odejde. Asi to nemá nějaký smysl.

Dveře ubíhají a nebývalá situace se zdá čím dál víc absurdní a iracionální, není na ní smyslu. Jak jen bylo cokoliv z toho možné? A oděšla. Prostě jen odešla. Jak mohla? Protože měla chuť a dalších devadesát devět naplivat těm idiotům do jejich teplejch tváří. Vždyť jsou proti přírodě. Ale na tom nezáleží.
  Mohla uvěřit tomu,co říkali. Uvěřila tomu? začlenila to do soustavy sítě její konstrukce chronologie skutečných událostí?
  Těžko říct. Na chvíli doufala, že je to odradilo, ať to bylo cokoliv, řekli si, že to nemá smysl  a už se nevrátí. Ale pak se hned začala obracet k tomu, aby ji ještě věovali návštěvu. MOhla by toho využít. Ale co Haistophe? pokusí se oni jemu taky něco nakukat? Snad je v pořádku..snad je v pořádku...