Bílé zdi. A blede modré podlahy. Bledě modre dveře.  Bledě modré mříže. Bleděmodrá je všude. Prý uklidňuje. Jenže neuklidňuje.

Co se to stalo? Proč se to. Stalo.
Haistophe tahá za lem své bledě modré košile a hledí prazdne vpřed.
Do pokoje vpadne Ellis. Rozprostře své vypracované tělo po tvrdém modře povlečenem lůžku naproti Haistophemu.
"Huhuuu..." zivne Ellis znuděně a zaboří hlavu do polštáře.
H. mu nevěnuje velkou pozornost. "Zabil jsem mámu, psa a zkouším zabít i sebe."  řekl mu Ellis, jakmile se s ním Haistophe setkal."ale prý jsem psychicky zdravý, takže jsem tady."
Jinak je Ellis milý. Docela, rozhodně patří k těm slušnějším tady.
Ale tenhle mladík obarvený na modročerno není pro Haistophého pranic podstatný. Pro něj je podstatná Ema. A Ema tu není.