Haistophe se posunul o kousek blíž ke stěně tak, až se nosem dotýkal omítky. Byla vlhká a páchla. Komplex byl celý na vlhkém místě, kde předtím fungoval soukromý špitál. Bolela ho pánev a klouby pravé ruky. Taky monokl, který mu rozthla další rána, tentokrát kolenem jednoho sadistického dozorce, který vyprovokoval Haistopheho a pak ho sám brutálně zmlátil.

   Haistophe myslí na každou nyní se regenerující část jeho těla, která nezvládla střet s pěstmi, lokty, koleny, tvrdými špačkami bot i podpatky dozorců, kdy byl bolestí svého těla přinucen zůstat ležet a ten hajzl mu jím drtil ohryzek. Nemohl dýchat. Teď se mu špatně mluvilo. Na druhou strau si vše lépe promýšlel  v hlavě. Nyní počká ve své hlavě a s Emou v ní, dokud se nevyléčí, a bude zkoumat a chystat.
  Zavírá oči a bílá zeď mizí za víčky. Největší strach má o Emu. Jistě na tom byla hůře než on. Její stav, už když utíkali-posledních pár dnů, nebyl nejlepší. Byl hrozný, nevěděli, co jí je. Ema vykazující známky slabosti, nevolnosti, nerovnováhy, dezorientace, bolesti, horečky, bludů, nočních můr a své vlastní tvrdohlavosti jít dál, že to zvládne, se zhoršovaly. Co teď s ní asi udělali? Zjistili, co se s ní děje? Když ji viděl, nevypadala vůbec dobře, měl by si s někým promluvit, musí ji vidět nebo o ní aspoň slyšet nějakou pravdu. Zatím na něj jeho spoluvězni..hah.. tak by jim mohl říkat.. pokřikovali na něj po tom incidentu v jídelně, co s tou jeho malou kurvou, že by jim ji mohl vypůjčit, pár se jich ohlíželo s pochopením, byli šikanováni stejně jako další a on, stejně to vypadalo mezi dozorci. Byli rozděleni na dominantní a submisivní. To nevykládá nic o tom, že Haistophe je submisivní. On je jen zraněný a byla odhalena jeho slabina, slabina bez Emy. A taky se nedokázal adaptovat na tohle strašné prostředí. Bylo mu to proti srsti.
   Venku za dveřmi jsou slyšet zas kroky. Každých sedm minut. Těžké, rázné. Je mu zima a studí ho i oči a slabá kůže překrývající je. Nechce se ponořit do očních můr. Usilovně myslí na Emin úsměv. Tak hrozně usilovně.
   Nedokáže myslet na nic jiného než na Emu a hrůzu, kterou s sebou přináší tohle hrozné temné místo, zřízené pro problematickou mládež. Nebo jak to s výsměchem řekl Jann, muž, který byl příliš vysoký a příliš pohroužený do strašení Haistopheho jeho minulostí a účelem. Blbec. Neodpustil si ani říct to, že: ,,Žádná dívka se vlastně nevrátila. Cha cha...Všechny až na jednu byly prohlášené za nenapravitené. Ta jedna pocházela z dobře zajištěné rodiny, bylo to milé, ale vzpurné děvče. Ale byla ve špatném místě a špatném čase najednou, smůla. Tak se dostala sem. Cha cha. Kvůli její další smůle měla to neštěstí, že se jí už nkdo ani nezeptal, jak to ve skutečnosti bylo, a poslal jí sem, taky hajzl z našich kruhů. Její rodiče neměli proti zdejšímu systému šanci. Ikdyž se moooc snažili. Cha cha. Skoro se jim to povedlo, naštěstí ta růžička ještě dřív posloužila a pak včas umřela. Cha cha....
Co se týče chlapců, ti to nemají taky moc snadné, viď, Murururumurururu.. cha cha.."