Ema je vydeprimovaná. Chtěla to. Tak moc. A ono nic. Cítí svůj puls a rychle zabouchne dveře. Haistopheho krátce políbí.

"Promiň."pohladí ho po čelisti.
"V pohodě."na oplátku jí dá taky krátký polibek a zastrčí jí pramen vlasů za ucho.
"Je teď vše jasné?"usměje se Ema.
Haistophe přikývne, oblékne se a když vyráží ke dveřím, Ema ho zarazí.

"Je tam otec, nešlo by to třeba oknem?"nesměle ukazuje na okno. Je v přízemí, o nic nejde.
Haistophe hbitě jde k oknu, otevírá jo a vylézá ven. Utíká pryč.

Ema si navléká šedé tepláky. Bojí se vycházet a přicházet do styku s rodiči. Proto zhasíná a dělá že spí. Ale pořád na svých rtech cítí Haistopheho. Haistophe je úžasný. Haistopheho miluje. Je jí to jasné.

Ráno se Ema probouzí časně na sedmou. Nechce se jí vylézt z postele, ale přemůže se a odkráčí si to do koupelny. Všichni spí. Asi. Rozčesává si své dlouhé kaštanové kadeře. Není na tu barvu příliš zvyklá.

Najednou se z kuchyně ozve rána.

"Emo!"zařve otec. Ema se skrčí do rohu koupelny.

Otec rozevírá několikery dveře, než se dostane do koupelny. V ruce má pasek.

"Claviha mi vše řekla!"křičí a napřahune se.
"Ty svině hnusná! Kdyby jsi tu nebyla, bylo by všechno lepší!"Ema dostává bolestivou ránu a pláče.
"Chováš se jako malá kurva!"Ema dostává další ránu.

Její otec je dobrý člověk. Ale Haistopheho nesnese. Je to dlouhý příběh.