Cori s Asaphem.
"Emo, jsi Ema, že? Už je to dávno. Možná si na to ani nevzpomínáš. Možná s tím nemáš ani nic společného. Ale určitě ano. Czusanne, naše sestřička nám o tom kdysi řekla. O tobě, že to o nás víš, žes jí vyhrožovala. V podstatě nám. "

Haistophe se lehce nechápavě podívá na Emu. Ta ho pohledem ujistí, že mu to později vysvětlí.

"A možná bychom na to vážně zapomněli..ale ty fotky, které sis nechala, se objevily. Přesněji řečeno jsme dnes ráno přišli do školy. A jak jistě víš, chodíme až přesně na zvonění první hodiny. Takže později. Ty fotky byly na docela dosti místech vylepené. Ve skříňkách jsme oba měli nepříjemné dopisy od lidí, co se nám rozhodli to okomentovat. Asi nevíš, jaké to je. Ale když to stejně všichni ví, můžeme to říct... třeba řediteli. A třeba tě vyloučí."

Asaph má vážně nevymáchanou pusu. Cori na druhou stranu nic neříká. Asi to bude z nich dvou slabší článek. Lehce se schovává za svého bratra, ale vzdorně kouká na Emu. Nesnášenlivě. Až nenávistně.

"To neuděláš... "

"Jo. Protože to uděláme my. A ty půjdeš s námi, abychom viděli všichni ten tvůj nechutnej výraz tváře. Víš. Jak je náš ředitel strašně příjemnej."

"Milý Asaphe, možná bych ti měla říct, že ikdyz to vypadá na mě a vše nasvědčuje tomu, že jsem to udělala já, možná by ses měl podívat blíž k sobě. Třeba na tvoji drahou Czussane. Nenapadlo, že jí to začalo štvát?"
"To nemůžu potvrdit ani zapřít. Ale udělám to. Jí náš vztah nevadí. A udělat něco takového by byl skandál především pro ni. Navíc neměla žádný materiál, který by mohla vylepit. Že? "
"Pleteš se. Fotografie jsem jí hodila k nohám. Už žádné nemám. Ani v elektronické podobě. Vše jsem vymazala při čištění paměti. Zdálo se mi to nezáživné. A nakonec jste nudní, jen nechutní. Je mi z vás blbě, ale je to už dávno. Nemám s tím nic společného. Ani nemáte důkaz, že jsem to byla já. Ikdyz nás ředitel, jak říkáš, je opravdu "příjemný" člověk, komu bude věřit víc? Dvoum gayům, kteří jsou ještě ke všemu sourozenci a jejich sestře, které to přijde super, nebo mně. "
Emě se vaří mozek. Ale slova přicházejí..A je tu Haistophe. To ona má přesilu.
"Haistophe, jdeme. Není co řešit. Vysvětlím ti to."
Chvěje se jí narušený ret. A ruce. Hlas drží, ale je rozrušená.

Za rohem
Chytí ho za ruku. "Máš je studené."
"Oč jde, Emo? Co se děje? Co to znamenalo. A co známená ta podlitina na tvem levém zápěstí, kterou jsi odhalila svým machnutim ke vzdoru?"
"Je to z dávna. Před rokem asi tak. Bylo ti špatně. Nešel jsi do školy. A já jsem je vyfotila, když se muchlovali ve skrinkach a odchytila jsem jejich sestru, ukázala pár fotek a., ne úplně vydírala, chápeš? Jen upozornila...ty fotky pořád mám. Ale neudělala jsem to. Podle všeho oni nevěděli, že.je má i ona. Ták proč? Proč jim to neřekla? Je to určitě děsná perverzačka a teď je to hozené na mě. Celé. Řekli si, že už nic ztratit nemůžou. Tak proti mně s tím vyrukovali. Ale stejně si to zasloužili. Tupci. Určitě to udělala ona..."
"Řekni mi o té modřině."

Ema ho obejme. Zhluboka se nadechne a pustí ho. "Pojď se mnou."

Zavede ho na záchody. Nikdo sem nechodí. Někdy snad někdo...ale to je jedno.

V kabince. "Nejdřív slib, že se budeš držet od mého otce dál. Jen ti to ukážu."
"Ne."
"Okay.. Tak nic."
Ale nedá jí to. Má ho tak dlouho. Sdílí s ním vše. Potřebuje mu to říct. Ukázat. Nesnáší to. Ale nechce z toho další problémy. Nechce, aby zabil jejího otce. Jen to byla špatná chvíle a špatné místo. Bylo to kvůli ní. Kvůli němu. Totálně. Jinak je její otec ten nejlepší otec, kterého by si mohla přát. Ale jak by vlastně mohl, když nesnáší Haistopheho???! Na tom nezáleží. Udělá to.
Ema si svlékne mikinu trochu tmavšího a nafialovějšího odstínů růžové než minulá.
Haistophe přijde o dech.
"To není nic, co mužu nechat být, Emo. Je mi to líto. Buď v pořádku. Ale já jdu za tou sviní, které říkáš otec."
"Ne."