Bylo to dávno. Oprvdu Liny pomoc potřebovali. Ale obešli se bez ní. I když těžko. Bylo to náročné. Ale spoilo je to. Ema si obarvila vlasy. Bylo to v období krize. Ema to věděla. Věděla, že měl Haistophe ten načervenalý odstín rád. A to jí právě štvalo. Štvalo jí, že jí měl rád. Chtěla mu dát o důvod měně. A tak se obarvila. Její aktuální odstín není nijak originální. Prostá kaštanová. Ale líbí se jí. Její vlasy, kdysi sahaly po prsa. Nyní jsou u prvního bederního obratle. Kdysi poslušně splývaly ve vlnách. Nyní se vlny nedrží, vlasy jsou na to příliš dlouhé a těžké. Haistophe věděl proč to udělala. Znal jí. Štvalo ho to. Ale přešel přes to. Nějak se to naučil. A začal mít rád i ten obyčejný kaštanový odstín.

Haistophemu se o Emě zdálo. Často. Ale měla ve snech výhradně červené vlasy. Možná je to znak.

Haistophemu přinesla Emado života barvu. Svojí černou mikinu spálil i se svojí černou minulostí. Místo té si koupil šedou. Jeho součastost pořád nepůsobí barevně, ale je světlejší než kdysi. Proto ta šedá.

Urovnali to. Možná to nebude jako dřív. Ale možná je to lepší. Jenom jinak. Je to mezi nimi zmatené.

Ulice je zasněžená. Stará červená garsonka má novou fasádu. Zelenou. Haistophemu starý červený odstín chybí,jako Emy odstín vlasů.

Ale oni v té ulici nejsou. Nechali Linu plavat. Zrádkyni.