Možná byl rozvrzaný červený gauč a na něm seděla šedá mourovatá kočka. S hlavou u jejích pacek ležela Ema s nohama z pohovky dolů. Byla tmavě modrá aura. Bylo lehce šero. Ve vzduchu pach chloru a nějakého čisticího prostředků ještě spolu s nějakou velmi těžkou voňavkou.
Ema spala.
Někdo se vkrádá do těžkých dubových, jinanem vyzpravených, dveří. Klika je z pravé mosazi. Kulatá. Jen otočná. Ema možná nedýchá. Někdo se na to celé dívá seshora. Poněkud. Jakoby stropem jenže ne stropem. Na stropě jsou přilepené hvězdy. Některé opadané, po nich jen zbytky loupajícího se lepidla se světlými skvrnami.
Ema je jen symbol ve snu.
Jaký symbol v jeho snu, to nemá Haitophe ani zdání.