Ethan Fox Torner. Kdo by byl řekl, že bývalá šéfka městské policie bude taková samaritánka. To ona se ujala Ethana i jeho sestry. Oba studovali a věděli o existenci lidí jako jsem já. Jen vstřebat tenhle šok byl trochu oříšek. Právě teď jsem seděla na své posteli v mém novém pokoji v čistém oblečení. Tepláková souprava byla pohodlná a také teplá. Pozorovala jsem Ethana z bezpečné vzdálenosti když opatrně věšel mojí skleněnou zvonkohru ke stropu.

„Bohužel tu netrávím příliš času. Musím se vrátit na internát ale dnes jsem přijel abych tě viděl a Britt je rozhodnutá tě poznat. Určitě se tady dřív nebo později také objeví."

Ethan seskočil ze židle a oba jsme si prohlédli jeho práci. Při pohledu na zvonkohru jsem měla okamžitý pocit domova. Na druhou stranu jsem byla maličko nervózní ze setkání s Brittany. Nesedělo mi to. Jako Stopařka, jsem pomohla celkem dost lidem ale spíše jsem byla jen prostředník, který provedl práci a mohla jsem pozorovat úlevy z povzdálí. Sebastian byl tím, kdo převzal odměnu a mluvil. Velké projevy nejsou zrovna má parketa.

Uvědomila jsem si, že v pokoji je zase až příliš velké ticho a vzhlédla. Ethan stál opřený o dveře a o něčem přemýšlel. Jeho tvář byla stažená nevyřčenou otázkou a v očích měl vážný důraz. Udělal krok vpřed.

„Víš, nikdy je nedopadli. Ti hajzlové jsou stále někde na svobodě. Britt mívá pořád noční můry, nechci aby byla ještě vystresovanější takže jen dej pozor."

Vstala jsem a plně si uvědomovala vážnost situace. Z části ve mně kypěl vztek stejně jako v Ethanovi. Zatínal pěsti podél boků, držení jeho těla bylo strnulé. Nepochybně si přál pomstu za svojí sestru ale já mohla jen říct, jak velké štěstí bylo když jsme ji zachránili. Přikývla jsem a pokusila se Ethana trochu uklidnit.

„Budu opatrná a dám si pozor, slibuju."

Neusmála jsem se. Úsměv se nehodil pro tuhle chvíli ani slova a my s Ethanem to věděli. Mohla jsem cítit jiskru porozumění a já sama byla maličko zneklidněná jak moc si právě s ním rozumím. Bylo to skoro šílené. Ethan vzhlédl a usmál se. Setřásl tíživý okamžik, když uvolnil cestu z pokoje.

„Myslím, že bychom měli jít. Musím stihnout vlak a tebe čeká asi mnohem důležitější práce."

Trochu mě mrzelo, že Ethan musí odjet ale vysvětlil mi jeho denní program. Ethan se rád učil, řekla bych, že to dost možná přímo miloval a proto chtěl do školy. Nechtěla jsem mu v tom nijak bránit a navíc jsem se už opravdu chtěla vrhnout na záhadu s Camem. Vkročila jsem na chodbu a Ethan za námi zavřel dveře. Všimla jsem si jak právě kolem probíhá Ollie. Ani si mne nevšiml, protože utíkal směrem k velkým dveřím a kolem jeho drobného těla byl obtočený had. Nevěřila jsem vlastním očím. Ethan jen pokrčil rameny.

„Můžeme jen doufat, že nejde o škrtiče. "

Kráčela jsem po boku s Ethanem bylo mi dobře. On vypadal také vyrovnaně. Jako kdyby tu byl doma a vůbec mu nevadilo, že je kolem pobíhá chlapec s hadem kolem krku nebo že se v blízkosti pohybuje telepatka. Byl tak moc uvolněný. Zrovna když jsem se chystala promluvit, tak ze zatáčky chodby vyšel Sebastian. Po jeho boku šla Tornerová. Oba spolu mluvili ale ztišili jejich hlasy, když si nás všimli. Sebastian na mne kývl a Tornerová snad poprvé sundala svojí profesionální masku. Očekávala jsem její rozkaz, jenže nepřišel od ní. Sebastianův hlas se rozléhal po celé chodbě jako ozvěna.

„Máme tu práci, všichni do Zašívárny. Hned teď!"

Dveře za mými zády se začaly otevírat a hlasy pronikly na chodbu. Ethan mi poskytl letmé rozloučení zatímco já následovala Tornerovou a Sebastiena ke dveřím a následně do místnosti. Zůstala jsme stát na prahu v úžasu. Tohle byla nějaká nová verze Zašívárny i když se původní význam nezměnil. Místnost byla na můj vkus obrovská, potažená kobercem se spousty kusy nábytku. Velký stůl, křesla, pohovka v jednom z rohu pokoje. Velká televize na zdi uprostřed. V dalším rohu jsem objevila obrovskou mapu a nástěnku. Nechyběl tady kulečníkový stůl, terč na šipky a já bych dala krk za to, že to nebylo zdaleka všechno. Myslím,že to byl Tyler, kdo mne popostrčil do místnosti a přímým krokem zamířil do křesla u stolů s počítači. Jako kdyby to dělal přímo mechanicky nasadil sluchátka na hlavu a stisknul něco na panelu před sebou. Velká obrazovka na zdi začala svítit.

„Stopařko, posaď se prosím."

Následovala jsem Sebastianovi instrukce a posadila se do jednoho z volných křesel. Zabořila jsem se do měkkého polstrování a neustále se rozhlížela kolem. Proti mne seděl Ollie. U nohou seděla Leslie a kolem drobného těla se opravdu obtáčel hnědo-zelený had. Ollie se smál a říkal hadovi, jak moc to lechtá. Místo o kus dál patřilo Audrey. Věnovala mi letmý úsměv. Oplatila jsem jí to. Místo vedle Audrey bylo prázdné takže jsem logicky usoudila, že musí být Meghan. Míst tu bylo volných ještě mnoho a já věděla, že tu ještě někdo chybí. Ignorovala jsem trochu radostný pocit v hrudi a vzhlédla aby mi dech unikl z plic. Tyler musel nějak vytáhnou záznam na obrazovku. Dívala jsem se na Camovu fotografii ale dalo mi práci poznat tuhle tvář. Bledá kůže, vystouplé lícní kosti. Rty v pevně sevřené linii a to jak měl neupravené vlasy na té fotce nevypadalo dobře. Jediné, co jsem viděla byla tvář.

„Jsi v pořádku?"

Škubnutí bylo mým obranným reflexem. Audrey se mentálně stáhla a já postavila pevné zdi kolem svojí mysli. Ještě jednou jsem se podívala na fotografii. Kde sakra jsi, Came? Moje myšlenky přerušil Sebastian. Tlesknul dlaněmi o sebe a v pokoji zavládlo ticho. Dokonce i Ollie zmlknul.

„Přeji pěkné odpoledne všem. Jsem rád, že jsme se tady sešli alespoň v dostačujícím počtu.Přejdu rovnou k věci, nemůžeme plýtvat dalším časem takže..."

„Vy už jste začali? Přišla jsem o něco?!"

Dveře se rozletěly a dovnitř nevešel nikdo jiný než Sarah. Její těžké boty klapaly po podlaze a ona nevypadala, že by si dělala sebemenší starosti se svým zpožděním. Naopak si to užívala. S bradou vztyčenou zamířila do opačného roku pokoje, kde se ležérně vyhoupla na jeden z kulečníkových stolů. Naše pohledy se střetly. Ona roztáhla rty v napodobenině úsměvu, mně neušel náhrdelník na jejím krku. Byla to pěticípá hvězda, pentagram.

„Mnohokrát jsem tě upozorňovala, že netoleruji ve svém týmu nedochvilnost, Sarah. Kdy si to hodláš zapamatovat?"

Něco mi říkalo, že Tornerová neuspěje. Sarah pokrčila rameny a já si až teď všimla, že v jejím klíně leží kocour černý jako noc.

„Nech to být, Abigail. Máme tady jinou práci, když dovolíš. Stopařko?"

Trhla jsem sebou a zaměřila svojí pozornost na Sebastiana. Cítila jsem tu tíživou atmosféru kolem a uvnitř se připravovala na cokoliv. Sebastian mne posuzoval, jeho oči mne probodávaly předtím, než pokynul Tylerovi. Na obrazovce naskočila nová fotografie. Tentokrát jsem se dívala na dívčí tvář. Vedle fotky zářilo jméno Cassandra Stardastová. Byla pěkná s nádechem zelené v očích a krátkými vlasy obarvenými na červeno kolem hlavy. Bohužel jsem tušila do jaké tváře se dívám. V záznamu nechybělo datum úmrtí a to souhlasilo s tím, co mi bylo řečeno. Tuhle dívku Cam zabil.

„O Cameronovi nemáme žádný kontakt přes dva měsíce. Jeho poslední kontakt byl s Otcem Ignácem. Potřebujeme ho dostat zpět za využití jakýchkoliv prostředků."

„Legálních prostředků, samozřejmě."

Už od samého počátku mi bylo jasné, že Sebastian a Tornerová spolupracují. Jen bylo těžké zjistit, kdo z nich komu velí. Kousla jsem se do rtu a ještě jednou věnovala pohled záznamu o mrtvé dívce.

„Proč chcete Cama zpátky? Třeba chtěl odejít."

Dokázala jsem si představit, že Cam se o sebe dokáže postarat. Už nebyl tan malý kluk jako dřív i když musel být vyděšený. Zažil noční můru. Mohl odejít aby ochránil ty, na kterých mu záleželo. V pokoji zavládlo hrobové ticho. Přerušila jej až Tornerová.

„Tylere ukaž jí to."

Audrey zavřela oči a sklopila hlavu. Stejně tak Ollie zabořil tvář do srsti feny u jeho nohou. Já se zmateně podívala na Tylera, který váhal.

„Jste si tím jistá, madam?"

„Nebudu to opakovat."

A proto jsem se jen o okamžik později dívala na různé tváře. Nabíhali na obrazovce jedna za druhou a řadily se na dvě poloviny. Většina z fotografií šla vpravo, malá menšina doleva.

„Byla jsem uchvácena tím, co vaše malá skupina se Sebastianem za těch pár let dokázala. Změnila jsem svou práci a zajistila nové možnosti. Teď pracujete pro vládu. Máme přístup do mezinárodní databáze, prostředky k tomu abychom se mohli zabývat případy které klasické vyšetřování nezvládne. Vy nejste jediní zvláštně nadání lidé kteří existují. Využíváme vaše nadání k vyššímu dobru, ale v poslední době jsme narazily i na opačnou stranu... domnívám se, že někdo potřebuje lidi jako jste vy a využívá je, Stopařko. Máme jen podezření ale je dost možné, že Cam je ve velkém nebezpečí."

Dobře, tenhle proslov opravdu způsobil husí kůži na celém mém těle a k mému překvapení Tornerová ještě neskončila.

„Máš k dispozici jakékoliv dostupné prostředky. Záleží mi na každém členovi týmu a tohle je nepřípustné."

Rozčílení Tornerové stoupalo. Určitě by pokračovala dál kdyby ji Sebastian nezastavil položením své dlaně na její rameno. Tornerová zmlkla a Sebastian se ujal slova.

„Někdo by mohl Camerona využít nebo mu ublížit. Udělej, co bude nutné. Se Sarah můžete zkombinovat vaše zkušenosti. Tyler snad zvládne cokoliv ohledně techniky. Pohybuj se na pozemku ale ne dál, je to jasné?"

Slyšela jsem Sarah jak nespokojeně protestuje ale Sebasianův pohled ji umlčel. Audrey se povzbudivě usmála a Tyler mi ukázal vztyčený palec. Dost jsem pochybovala o spolupráci se Sarah, ale možná mne ještě překvapí.

„A co já? Taky chci pomáhat."

Všechny pohledy vyhledaly Ollieho. Znovu vypadal roztomile s našpuleným rtem. Dával tak najevo svůj vzdor.

„Dostaneš svojí příležitost, Ollie. Tímto ukončuji dnešní setkání. Díky všem za účast."

Najednou mě polila vlna nostalgie. Zvedli jsme se ze svých míst a ubírali se ke dveřím. Já s nepopíratelným odhodláním začít hned. Audrey se ke mně připojila v zápětí.

„Máme pár Camových věcí, co by ti mohly pomoct. Donesu je do tvého pokoje."

Na chodbě jsem přikývla i když v mé hlavě se už samovolně vytvářel seznam, co všechno budu potřebovat. Dlouho jsem se nepokoušela někoho stopovat. Ne, s mými zhoršenými schopnostmi. Nechtěla jsem ztrácet ani minutu. Bude to fungovat jen když Cam usne ale za zkoušku to stálo. Přímými kroky jsem rázovala ke svému pokoji, když mi do cesty vběhla černá kočka. Zastavila jsem. To stvoření vypadalo hrozně. Kočka měla jen jedno oko a tři nohy. Černá srst byla na některých místech vyškubaná. Ohlédla jsem se a koutkem oka zpozorovala i Sarah opřenou o zeď. I ona mě pozorovala. Soustředila jsem se na ní vším, co jsem měla ale žádná aura, jen černá. Proč neměla auru? Jak to bylo možné?

„Štve tě, že ve mně nemůžeš číst jako v ostatních?"

Cukla jsem sebou. Sarah se usmála a zavolala kočku k sobě. Přistoupila ke mně se stvořením v náruči.

„Nenamáhej se, nemá to cenu. Neuvidíš nic."

Mé nohy přirostly ke koberci, alespoň tak jsem si to představovala. Naše obličeje byly jen kousek od sebe. Naklonila jsem hlavu na stranu ve snaze v nést do toho všeho trochu smysl. Především zjistit víc o ní.

„Co jsi zač? Čteš myšlenky?"

Sarah zaklonila bradu a smála se. V náručí držela kočku a já měla šanci prohlédnout si její ruce. Na každém prstu měla prsten s různými kameny. Hladila kocoura sem a tam.

„Číst myšlenky? Já, nikdy.Kdepak, jsem wicca jestli víš, co to je a mimochodem taky někdo, kdo nahradil tvoje místo. Ráda jsem tě poznala."

Vyrazila mi dech, když se najednou otočila a rozešla se směrem k temnému koutu chodby. Audrey přiběhla jen o chvilku po ní.

„Tady to mám. Co ti chtěla Sarah?"

Já i Audrey jsme stály na chodbě a dívaly se na Sarah která měla styl své osobnosti. Zavrtěla jsem hlavou.

„Nic, mluvily jsme."

Hodila jsem rozhovor se Sarah za sebe a místo toho pohlédla na hromádku věcí v Audreyiných rukou. Na vrchu ležela bunda a pár rukavic. Obě slabě zářily a lákaly mne. Zaplavila mne naděje. Navíc Camovi dveře od pokoje byly přímo naproti mně. Dnes večer vyzkouším první pokus. Obrátila jsem se k Audrey, která se na mne tajuplně usmívala. Nepochybně si přečetla moje myšlenky ale přesto mi bylo lépe, když jsem jí své plány řekla.

„Budu potřebovat pět tlustých svíček bez jakékoliv vůně."

Mými dlaněmi proběhlo mrazení. Dívala jsem se na protější dveře a v hlavě měla jedinou myšlenku. Dnes v noci, dnes v noci. Jen jsem doufala, že Cam je v pořádku. 

Tak a další část. Řeknu vám je fajn mít to předepsané a po probuzení jen stisknout publikovat. xD Určitě jste si všimly, že Sarah má dosti osobitý styl a s Meghan jsou jako den a noc. :D Ještě budu s tím kontrastem pracovat. Potěším fanoušky Camerona... v další kapitole ho bude víc než dost, ale nevím zda vás potěším. ;) 

PS: Pokračování bude ve čtvrtek ;) 

Pro dotazy můžete napsat do zpráv, na ask nebo na můj blog. Odkazy najdetev mém profilu ;)