Úsměvně jsem vešel do obchodu s Asaphem za ruku. Pak jsem viděl ženu, co připomínala mojí učitelku asfaltánštiny a raději jsem popadl do ruky sáček s kmínem. Poté jsem ho tam zase vrátil, protože jsme kmín fakt nepotřebovali, když je na něj Zsann alergická a pak je celá od vyrážky a fakt je to strašidelný.Doma jsme pekli koláč z rebarbory a zrní. Asaph pořád ujídal sezam a byl moc roztomilý. Měl jedno semínko přilepené na bradě a jedno měl v koutku. Pak jsme nabídli rodičům a Cuzsanne. Moc jim to chutnalo. Je to Zsannin oblíbený, uklidí kuchyň. A pak už jsme zalezli, jedli ten dobrý koláč a pili k tomu mléko. Pořád jsem pozoroval Asapha jak se s úsměvem zakusuje dokoláče. Snědl svůj kousek na pár kousnutí a šel si přidat. Já zůstal sedět v posteli a pozoroval veselého Asapha. Za chvilku se vrátil. Snědl svůj koláč. Zazubil se. Zrní mezi zuby. A já se na něj usmál. Chytil jsem ho za ruku. Položil svou hlavu na jeho rameno.A teď je podobná situace, jenže koláč dělala Cuzsanne. Je to opravdu moc milá vzpomínka. Spousta věcí se změnila. Ale pořád mohou jíst koláč se zrním. A to je hlavní.