Někdy se stává, že děláme chyby, aniž by někoho napadlo, že je to chyba, ale člověk, který ji udělal, to ví, ví to a chtěl by za to sám sebe buchnout přes lebku oceovou trubkou. Proto je lepší nedělat žádné.Byl jednou jeden domek, ve kterém bydlela jedna rodina, a ta rodina byla moc šťastná, měli se rádi, otec, matka a tři děti.A bylo to delší čas klidné. Na zadním dvorku popraskané dlaždičky a břečťan a v něm brouci. Léto je uvolněný čas, kdy si mají lidé užívat mládí, pokud to ovšem jde.Ale blížilo se období nebezpečenství, která si neuměli ti, kterým hrozilo, ani představit.Malá sestra tráví letní dusno v podkrovním pokoji a čte si pohled s obrázkem moře.Přemýšlí, co to všechno znamená. Asi nic moc. ...Cuzsanne May... Jak žiješ svůj život?... Bylo to milé, že napsal. Milejší by ale bylo, kdyby si nejezdil po letních destinacích a byl tady u ní. Vůbec nejradši by jezdila s bratry po kraji, ale bylo to zdrcující, snášet jejich laskavou lhostejnost. Už toho bylo dost.A velcí bratří spolu bloudí po festivalech a lunaparcích. Líbat se v jiném kraji, kde se nemusí skrývat před zvědavými pohledy, jezdit vlakem, až tam, odkud šusl pramení.Ke konci toho léta se konal festival, dva bratři si stěžují na to horko. Cesta je vláštní. Naproti nim podél pozemní komunikace se klátí nějaká chabá dvojice, ale ti možná neznamenají víc než ten exkrement na uschlém trávníku. Jaká osudová chyba, že nepoznali, s kým mají tu čest. Pro tu druhou dvojici dva příbuzní milovníci mají pramalý význam též. Festival byl krásný, ohňostroj a tak, člověku zatrne až. A v blízké čtvrti rudá garsonka stojí, kde se věci dějí.