"Emo. Máš rozbitý ret."
"Houby."
"Emo." Jeho oči ji mají přečtenou. Jsou tak tmavé a prozíravé. Ale Ema mu to nemá v plánu říct.
Je jasné, že si to bude dávat za vinu, je to přirozene.
Asi mu to řekne... musí, jeho pohledu se nedá odporovat.
"Emo..." vydechne, když to ze sebe vypraví. Je šokovaný, zdá se.
"Nesmíš mu to vyčítat. Je jen cholerický. Lituj ho."
"Nelituju ho. Zabiju ho."
"Nesmíš."
"Ublížil ti, Emo."
"Je to můj otec, Haistophe."

Ticho mezi nimi se prodlužuje a je čím dál mučivější.
Kolem hluk školy. Je to po tolika letech ubíjející.
"Nevím, jestli to tu vydržím."
"To dáš... Už jsme v posledním ročníku."
"Hm. A co pak?"
"Uvidíme."

"To je ona."
Ozve se za nimi náhle.
Haistophe se otáčí ještě než stačí Ema vůbec zareagovat.
Za nimi stojí dva mladíci. Divné výrazy v očích.

,