Zase nováčci.

Tentokrát jich není moc, jsou dokonce celkem mladí.

Třeba mezi nimi bude i někdo, s kým si budu rozumět. Vypadá, že je jim okolo třicítky.

No, uvidíme zítra. Dneska mít čas asi nebudou a jediné, co tu uvidí je cela.

........

Zase je to tu. Budí mě světlo. Chybí mi ty doby, kdy to světlo nebylo pouze v podobě proužků. Když byla hezký rovnoměrně osvětlena celá místnost.

U snídaně jsem si sedl k nováčkům. Popravdě.. jsem gay. Chtěl bych i ve vězení žít alespoň trošku šťastný život. Proto se snažím seznámit s každým novým.

Občas to schytám, ale cesta za štěstím bývá vždycky dlouhá.

Snažím se působit mile, ale jen jeden z pěti se i na mě usmívá mile. Tohle asi bude můj cíl.

„Ahoj, Martin."

„Lukáš.." Odpoví jednoduše, asi se oprávněně bojí toho, co ho tu čeká. Vlastně ho chápu.

„Chutná Ti?" Podívám se na něj s úšklebkem, když vidím, jak se snaží pozřít vězeňské jídlo.

„Popravdě nechápu, jak to můžeš žrát.." Taky se usměje.

Myslím, že už se o něco více uvolnil.

Strávil jsem s ním většinu dne, zdá se fakt úžasný. Je mu třicet jedna let. Ideál pro mě. Je mi tři a třicet.

Má rád stejnou hudbu, což je dobře.. mám tu nějaký starší přehrávač..

S ním to tu bude rozhodně o poznání lepší. Dokážu se radovat z maličkostí, on je pro mě, alespoň prozatím ta maličkost.

Ale nechce mi prozradit, za co tu vlastně je..

Když přicházím na večeři, doufám, že už tam bude. Šel si na hodinu lehnout, takže jsme nebyli spolu.

„Ty hajzle! Co si o sobě jako myslíš??" Vyděsím se, největší mlátičky a vrazi kopou do na zemi ležícího Lukáše, který se nezvládá bránit. Obdarovávají ho nepříjemnými nadávkami.

Jako jo, jsme v lochu, ale tohle nemůžou!

„Kurva, nechte ho bejt! Každej sem nějak přišel. Je nový, nic vám neudělal!" Zařvu na ně.

Sice jsem tu jen jakožto zloděj, ale vědí, že mám přístup ke spoustě věcem a že to se zbraní opravdu umím.

Pro tuto chvilku ho nechají být.

„Jsi v pořádku?" Pomohu mu vstát.

„Jo, dík.."

„Co se sakra stalo?"

„Menší neshody, neřeš to.."

Nechávám to být, nemá smysl to z něj páčit. Hlavně na to nemám náladu.

Sníme tu břečku a každý z nás opět odchází do své cely.

Zase lehnu na tu nejtvrdší postel, co může být. Ještě k tomu pěkně studenou a snažím se usnout.

Pořád přemýšlím, co tam hrozného mohl udělat. Kolik asi zabil lidí. Kolik lidí znásilnil.

Ale stále mě to neodrazuje od komunikace s ním. Chci s ním trávit nějaký ten čas.

Chtěl bych nějak vyřešit jeho problém s chlapama. Za prvé ovšem nevím, jaká je příčina a za druhé.. dozorcům by to bylo stejně, jako všechno ostatní ukradené.

.........

Další odpoledne. Máme ho opět volné. Jdu navštívit Lukáše, snad ho to potěší.

Nalézám ho opět se slzami v očích, natrženým rtem. Je tak v háji.

„Co.. co se stalo?" Ptám se nevěřícně, ale je mi to jasné.

Znásilnili ho.

Pokusím se ho obejmout, ale bolestně se odtahuje.

Já raději odcházím, protože tohle nemá smysl.

......

Už je tu nějakou dobu. Stále nevím za co.

Ale to mi nebrání. Zamiloval jsem se. Je to skutečná láska. Včera jsem se nechal zmlátit s ním.

Už dvakrát byl na ošetřovně, kam jsem ho vždy, když se dalo chodil navštěvovat. Je to hrozné.

Teď sedíme u mě v cele a pouštíme si naši nejoblíbenější muziku.

Je to fajn.

Konečně bych chtěl něco udělat, konečně bych ho rád políbil...

Polibek mi oplácí. Chvilku, ale pak ho přeruší.

„Martine... Sice nejs hetero, ale jaksi jsem na mladší."

Tohle mi vyrazilo dech. Cože?

Vždyť vypadám celkem mladě.. navíc.. třicet tři? To není moc.
To jako musím být skutečně mladší, než on?
To už je rozdíl, jestli mi je třicet, nebo třicet tři?

Tohle mi ublížilo a hodně.

Ovšem stále zůstane pod mou ochranou. Ubližovat mu nebudou.

Navíc.. ani nevím důvod. Mají vůbec nějaký?

.........

Zase. Zase se do něj pustili a já se za něj postavil. Teď se pouštějí do mě. Přežiju to, skutečně.

„Ty kurvo! Tak co, už Tě taky znásilnil? Ne, počkat, Ty jsi na něj asi moc starý, co? Tobě už dávno není osm. Ale možná bys měl malou šanci, kdyby ti bylo alespoň patnáct." Začnou se smát, stále do mě mlátí.

Břicho, obličej..

Alespoň že rozkrok nezkoušejí.

Tohle je už moc. Navíc.. jak to s tím znásilněním mysleli..?

Všechno mi začíná docházet. Kousek po kousíčku.

Už na sobě necítím rány, vím jen, že jich je hodně. Takhle mám čas na přemýšlení. Na hluboké přemýšlení.

.......

I ve vězení je morálka. Ubliž v ní komukoliv, jakkoliv. Můžeš zabít sto lidí.

Ale zkus se dotknout dítěte.

Zkus ho znásilnit. Pokud to zkusíš ještě k tomu na víc dětí budeš trpět.

Ne jen, že už se nikdy nepodíváš ven, ale i druzí Ti to zavaří.

Protože pokud ublížíš dítěti, postrádáš zcela morálku.

Pokud někoho zabiješ, chybí Ti pouze etiketa..