Jsou skoro tři hodiny ráno a jsou prázdniny. Právě jsem se probudila ze snu, kterej mě krásně lidově řečeno nasral. Nechápu, čím jsem si zasloužila takové "štěstí" probouzet se každé druhé ráno kolem třetí nebo čtvrté hodiny ráno + jěště s pocitem brutální naštvanosti. Musím přiznat, že mě to lehce irituje. Navíc při mém pokusu o vstání z postele a otevření okna , protože v pokojí je k zalknutí, se tři  zkurvený prkna z mojí postele posunuly o 0,000001 milimetru, což způsobilo propad prken a náklon matrace.

A jelikož otec ve vedlejším pokoji nevinně chrupká, protože je všude ještě tma a za pár hodin vstává do práce , zatím co jednomu kohoutovi ruplo v bědně a přiškrceně kokrhá... Tak já si nemůžu ani těch pár super krátkejch prken narovnat, abych skřípotem nevzbudila celou rodinu. Takže jestli vůbec usnu, tak to pravděpodobně bude v kráteru po matraci nebo na zemi, kde si vedle mě může ustlat kdejaká havěť.

Opravdu nádherný prázdninový zážitek a takovýhle věci si živote nacpi do prdele a nepraktikuj to na mě. Amen!

Jestli si teď někdo myslí, že jsem psycho... nuže, uznávám že je to prošku pravda, ale koho by tohle nenaštvalo?