Hnědovlasý muž zlehka zaklepal na dveře svého bytu. Spoustu myšlenek na něj vykřiklo, proč to dělá, ale jeho tělo si vyžádalo jeden prostý oddych. Běžel celou cestu od vlakového nádraží. Hromada přestupování jenom proto, aby se mohl domů dopravit co nejrychleji. Když se sklonil, všiml si lehce pootevřených dveří. Vyvalil oči a narovnal se. Clare by je za jakéhokoliv případu nenechala otevřené.

„Haló?" zamumlal naivně do bytu. Na stropě se třásla rozsvícená žárovka, jejíž kryt trčel bůhvíkde. Vyschla mu ústa, když kráčel dál. Vypadalo to tady jako po hromadném ničení. Nábytek byl poškrábaný, rozházený, šuplíky ze skříněk byly otevřené, posunuté. Po chvíli zírání do něj někdo strčil, a on tak upadl na zem. Zaskučel, poněvadž před sebe, v jakémsi pudu sebezáchovy, vystrčil ruce.

„Ále, heleme se! Chlapeček přišel," usmál se jakýsi hromotluk. Andy se překulil na záda a do tváře se mu dostal nechápavý výraz. Kdo to je? Proč jsou tady? Co sakra chtějí?

Proč si vybrali zrovna tenhle byt? Cožpak pro ně centrum města nebylo lepší než nějaký dům uprostřed cesty do větších městských obvodů?

Snažil se rychle posadit.

Muž zkrátil vzdálenost mezi nimi a přidřepl si k němu. Hnědovlasý se mu snažil vzdálit, avšak on jej zatáhl za bolestivější zápěstí a upřeně mu pohlédl do očí. „Tvá matka nám dluží prachy a nezastavíme se, dokud je nedostaneme zpátky," usmál se. Vzal si jeho batoh, který ležel vedle něj. Našel jeho peněženku a strčil si jí do velké kapsy u volnějších džínových kalhot.

„Skopejte ho, možná potom poučí tu svou máti," kývl na jakési dva další muže o poznání mladší. Co Andymu ale sešlo na jejich věku, když si připadal jako zraněné zvíře na cestě. Snažil se rychle vstát, ale to už jej popadl nějaký černovlasý muž a začal nemilosrdnou pěstí do obličeje. Jeho smích a radost z krve na jeho kloubech mrazila Andyho na zádech. Dvě pěsti a měl dost. Co přijde dál? Z očí mu vytryskly slzy. Přál si být znovu na tom večírku. Znovu s Deanem. Krucinál! Všude by to bylo lepší než tady a teď.

První muž vstal a druhý Andyho silně udeřil do oblasti trupu. Andy si na břicho položil ruce v domnění, že to je konec, ale další ránu schytal do stehna.

„Lidi, to stačí. Šéf říkal omráčit, ne zabít."

Neměl tušení, na kterou část svého těla se měl soustředit víc. Všechno jej tak urputně bolelo. Hlava se mu mohla rozskočit, na rtech cítil krev a jeho zápěstí naříkalo. V bytě se po chvíli rozhostilo ticho. Hnědovlasý se snažil posadit, ale jako kdyby bylo jeho tělo z želé. Veškerý adrenalin, který se mu vyplavil během stresové situace při běhu, byl pryč, a tak se mu začínaly klížit oční víčka. Musel vstát a musel to udělat hned. Zavrtěl svou hlavou i přes nepříjemně palčivou bolest. Vyhoupl se do sedu a chvíli počkal.

„M-mami?" zvolal přiškrceně.

„Andy!" zavolala z pokoje. Proč mu nepřišla na pomoc? „Broučku, co ti je? Jak ti je? Můžeš se hýbat?"

Potřeboval se k ní dostat. Opatrně vstal a přidržel se o stěnu. Začal cítit pravé stehno. To snad měli kopačky? Odemkl dveře, které byly zamčené na dvakrát a odstoupil. Clare z nich vyběhla a objala syna v náruči. Něco mu našeptávala, ale on ji sotva vnímal. Odvedla ho do postele, snad jediné věci, která zůstala téměř nedotčená. Chtěl se Clare zeptat, kolik si půjčila, ale jen co dopadl do postele, usnul.

__________________

Dobrý večer, jak se daří?
Už jsme překročili hranici 200 přečtení, mockrát díky! :))
Chuť na alkohol přerostla v něco víc a Clare se tak odebrala k půjčce... Od lidí, kteří byli, řekněme, opravdu vřelí, jak můžete vidět, hehe... 

-Catherine2850