Lidé tančili a radovali se, aniž by k tomu měli opravdový důvod. Nové číslo časopisu nebylo vydané, ale na radosti to nikomu neubíralo. Spousta modelů a modelek, mezi nimiž tancovali i fotografové. Opravdu se ale bavili všichni?

„Valčík jsem netančil ani nepamatuju," zamumlal Dean vedle Andyho, který vzal Beth pevně za ruku a nechal se vést rytmem hudby. Černovlasý zaťal čelist a stáhl rty do rovinky. Angela pohladila jeho paži a s úsměvem na něj promluvila. „To zvládneme, je pomalý a jenom symbolický. Potom se zase odevzdáme tomu našemu-něčemu. Ty bys řekl tanec, ale v našem případě bych tak nepřeháněla."

Černovlasý si někdy říkal, jak si tahle žena mohla zanechat tuhle optimistickou stránku po ty dva roky, co s ním pracovala. Přišel do agentury v pětadvaceti a ona jej tam uvítala jako první. Neměl nejmenší tušení do čeho to jde, ale trpělivost se vyplatila. Byla nejen jeho kolegyní, ale hlavně kamarádkou.

„Nepletu se, když řeknu, že jsi zamilovaný, co?" Věděla, že se při valčíku má udržovat záklon, ale nemohla si zkrátka pomoct. Napětí, které mezi nimi viděla, bylo skoro hmatatelné. To, jak se na sebe dívali. Když se Andre smál, Dean také. Bylo hřejivé ho vidět po dlouhé době opravdu veselého.

Taky ale věděla, že by z Deana jasné přiznání nedostala, i kdyby tak krásně chtěla.

„A já se nepletu, když řeknu, že ty stěny jsou červené, co?" odpověděl dost jasně a od přítelkyně se mu dostalo lehkého úsměvu. I kdyby to byla pravda, nevěděl co dál. Začal si hrát se svými city a moc dobře to věděl.

Nebyl si jistý tím, proč se vždycky hnal do nebezpečných vod. Něco jej na tom ale upoutávalo a fascinovalo. Jako kdyby na chvíli opustil ten rychlý svět Londýna a konečně spatřil něco skutečného a opravdového. Když se zahleděl do těch azurových očí, svět kolem něj na chvíli zpomalil. Vnímal jen tu realitu a nechal se vést tou modří, která jej nevědomě sváděla.

„Možná bys mu to měl říct. Jednou jsem si to nechávala tak dlouho utíkat, až jsem tu šanci zkrátka propásla a přišla o něj," zašeptala mu do ucha. Normálně by se k němu tak blízko nedostala, ale vysoké jehly jí dopomohly. Dean zavrtěl hlavou.

Uprostřed davu si všiml šéfa. Poklidně seděl v křesle, která se zde, kromě pohovek, nacházela kolem parketu. Nejspíš sloužila lenochům anebo obětem, které čekaly, až je někdo vyzve k tanci. Největším významem byl ale odpočinek. Bylo mu těžko, když s ním udržel kontakt víc než jen pár vteřin následované přerušením, protože tanec skončil a on se musel otočit k taneční partnerce.

„Díky, Angel. Musím jenom něco vyřešit," políbil ji na tvář. Někdy mu stačilo pár jejích slov a ujasnil si víc než dost. S šéfem si to vyřídí teď nebo nikdy. Už byl unavený z jeho uraženého ega. Ani se nepohnul ze svého místa, pouze sledoval jeho příchod. Dean si připadal jako pejsek, který přišel za majitelem. A takhle to rozhodně nechtěl.

„Ahoj Deane, už jsem se lekl, že mě nepřijdeš pozdravit." Byl opřený a dlaní si podpíral bradu. Zaníceně jej pozoroval a černovlasému tak připadal ještě arogantnější než normálně. Vstal a odebrali se na záchod. Bylo to klidnější místo a hlasitá hudba tady už neměla skoro žádnou moc.

„Co krucinál ještě chceš?"

„Trochu ostrý pozdrav... Před pár měsíci by ses mi ještě pověsil na krk." Promnul si bradu, kde se skvělo šedé strniště. Dean nemohl věřit svým očím. V životě by mu kolem krku neskočil. Nikdy nebyl tenhle typ a nebude. Nemohl popřít, že pro Rickyho neměl nějakou slabost, ale to už bylo pryč.

„Chápeš, že mi ten náš vztah zkrátka nevyhovoval? Nebudu ti dělat kotě, které k tobě bude vzhlížet za každé situace. Na to jsi měl Carrie a víš, jak to dopadlo," ušklíbl se. Jakmile se dostal za hranice veškeré jeho trpělivosti, šedovlasý si jej vzal za límec košile. Jeho pronikavý pohled situaci nijak nezpříjemňoval.

V zelených panenkách mu vládl plamen, ale Dean jej pomalu uhašoval. Jednou dostane padáka. Věděl to. A jestli poletí on, Andy to schytá taky. Tak moc si přál, aby k tomu nedošlo. Ne, vlastně momentálně nakrčil obočí a začal pevně doufat, že se to nestane. Nemohl stáhnout ke dnu někoho dalšího.

„Možná že ty nebudeš moje kotě, ale Andre by za to snažení možná i stál," upevnil svůj stisk. Svými chladnými oči sledoval reakci v druhé tváři. Deanův smysl pro humor ustoupil do pozadí. Tohle rozhodně nebyl dobrý tah. Tohle prase se k němu nesmělo přiblížit; a nepřiblíží.

„Nedělej mu nic, proboha. Nezaslouží si to," zhrozil se.

„To by se odvíjelo na tom, co pro mě uděláš," pohladil jej po šíji a druhou rukou mu přejel po tváři. Dean se zamračil; tohle byla velká oběť. Políbil jej na krk, přičemž si Dean všiml někoho, koho zde rozhodně nečekal. Strnul a toho parchanta od sebe odstrčil.

„Copak, kotě, už se ti to nelíbí?

„Nebudu hrát tyhle tvoje pitomé hry," utnul to s pevným hlasem.

Sakra, Dawsone, ublížíš mu jedině přes mou mrtvolu. Procházel skrz hlouček ven, kde hnědovlasý utekl. Ale jeho naděje z něj začala prchat, poněvadž se dostal do spirály tancujících. 

______________________ 

Ahojky, jak se daří?
Richard je neúnavný, ale... Možná se jednou ze svého snění probudí a nechá Deana být... Vydírání zrovna nebyl ten nejlepší způsob, jak mohl Deana získat zpátky. 

K čemu by ale byl vztah, v němž jeden není ani trochu spokojený?

Děkuji za přečtení, mějte hezký den. 😊

P.S. Mohla bych Vás požádat o jakousi zpětnou vazbu?  Psaní této novely mě neskutečně baví, ale... Někdy by se opravdu hodilo vědět, jak se to nelíbí/líbí Vám, čtenářům. :))

Předem díky moc

-Catherine2850