Kapitola XII.

Vrazil si ruce hluboko do kapsy a prohlédl si podnik, kolem něhož chodil každé ráno vyjma víkendů. Nos zavrtal do hřejivé šály a užíval si chvíli klidu před akcí. Už dlouho nebyl na nějakém večírku; ne jako host. Restaurace vypadala přívětivě už jenom při pohledu na cihelné zdivo. Neskutečně zapadala do celého obrázku ulice.

Pár lidí z agentury už vcházelo dovnitř, ale Andy stále vyhlížel Deana. Stál před budovou, ale nikdo nikde. Teda... to by kecal. V Sohu se vždycky někdo pohyboval, přece jenom to byla živá část Londýna. Avšak provoz byl rázem menší díky večerním hodinám a lidi se tak vypotáceli ze svých stínů, aby mohli něco vypít a pobavit se. Odejít z každodenního stresu pracovního týdne a uklidnit žízeň.

Zamračil se při myšlence, že jeho matka bude dělat to samé. Otočil se a naskytl se mu pohled na nepříjemného šéfa, s nímž podepisoval smlouvu. Ten se na něj však mile usmál a pozdravil jej.

„Andre Robinson?" otázal se a prohlédl si jej od hlavy až k patě. Hnědovlasý přikývl, ale přesto nemohl vyjít z údivu. Ten člověk se choval jako naprostá ledová královna a teď se dobře vyspal nebo jak?

„Proč nejdete dovnitř? Vsadím se, že jsou na všechny vaše požadavky připravení," usmál se.

„Čekám na ostatní," vysvětlil. V lepší náladě ho potkat nemohl. Možná se nedivil té nevraživosti mezi ním a Deanem. Ten chlap byl jako počasí v Anglii. Většinou zataženo, občas slunečno.

„Ah, ano, ovšem," pohlédl na něj spatra a zavrtěl hlavou. „Užijte si to."

Bylo normální, když mu zkrátka nedůvěřoval a neměl jej rád? Působil na něj tak manipulativně a nuceně, až mu z toho bylo špatně. Jenže... Kolik lidí na světě má doopravdy rádi svého šéfa? Chvíli přemýšlel, jestli chce jít vůbec dovnitř, jenže jakmile se objevil Dean s Alison v závěsu, rozhodl se.

„Ahoj!" usmál se na ně a naklonil hlavu na stranu. Krátkovlasá žena ho nenuceně objala. Že by se ta paní z první schůzky vrátila? Na sobě měla černé šaty a kabát v barvě bordó. Věděla, jak upoutat pozornost. Dean si zvolil černou košili a džíny ve stejné barvě. Jednoduché, ale přesto slušivé oblečení. Pod očima se mu skýtaly tmavé kruhy a jeho rty byly stažené v úzké rovince.

Jediný důvod, proč se tady Dean ukázal, stál naproti němu. Po chvíli se k nim přidaly i Beth a Angela. Všichni vhodně oblečení se vydali dovnitř. Dean shledal v Andyho očích údiv.

Hospůdka mohla působit jako malá zvenku, ale vevnitř to bylo snad obrovské. Restaurace měla rudé stěny, které lehce splývaly s již utlumeným osvětlením. Ano, tohle znamenalo, že je večer za rohem.

„Páni," zamumlal do prostoru plného lidí. Dean se konečně usmál. Nemohl popřít, že měl tuhle restauraci rád. Nebyla nijak výjimečná, to ne, ale působila mile a útulně. Díky odděleným kójím měli hosti dostatek soukromí, a přesto nebyli izolováni od zbytku společnosti. Znalci a milovníci tance by okamžitě zahnuli doprava, protože na co jídlo, když se můžete vyřádit na tanečním parketu?

Hlavní chodbou se mohli dostat dál do zahrady, která byla původně hřištěm pro malé děti. Momentálně se tam probouzely květy veškerého druhu, ale... kdo by pozoroval tuhle krásu, když na ně čekal pokrm, který se skvěl na talířích a voněl pomalu až ven?

„Nikdo, ale opravdu nikdo mi neřekl, že se bude tančit," zamumlal Andre při jídle. Beth se ušklíbla a dala si sousto do úst. Díky stolu pro šest si sedli všichni pohromadě.

„Ale no ták, to musíš. Bude sranda. Aspoň vyzkoušíme tvůj talent kroutit se," předklonil se černovlasý, aby viděl na ta azurová očka. Chvílemi se nedokázal soustředit ani na pečené brambory s tím lahodně vypadajícím steakem; a to maso miloval.

„Řekl bych, že o těchto schopnostech víš už dost," utrousil. V tom hučení lidských konverzací Dean slyšel sotva každé druhé slovo. Seděla mezi nimi Alison.

„O něco jsem snad přišla?" zeptala se Angela s nevinným výrazem na tváři a Deanovi došla slova, které hnědovlasý řekl. Andyho mysl byla opravdu nevinným místem.

„T-takhle jsem to nemyslel," sklopil pohled, ale ten potom věnoval všem sedícím u stolu. Na Deanovi se zastavil. Černovlasý by mohl přísahat, že i přes tlumené osvětlení se hnědovlasý červenal.

„Nechte ho být, broučka," uchechtla se Alis.

„Děcká! Pojďte tancovat," vyzvala je Angela po jídle. Dean svraštil obočí a zavrtěl hlavou.

„Sakra, Andersone. Ty jsi vyloženě chodící hromádka neštěstí. Nemůžeš se jednou odvázat? Dneska to zacáluje náš šéf, tak to nekaž!" Černovlasý zvedl ruce v symbolu „vzdávám se."

Alison sáhla na jeho paži a zazírala na blonďatou ženu. „Proberu s nimi ty náklady na líčení."

Černovlasému nezbývalo nic jiného než protočit panenkami. Ta baba to snad dělala schválně, nebo jak?

„Dva chlapi najednou? To už je i na tebe moc, Alis." Z rtů jí úsměv zmizel. Zelené oči sledovaly ty oříškové a výherců ani poražených nebylo. Byli jenom uražení. Andy mezitím sledoval nabídku nápojů a hledal nějaký džus, který hodlal zaplatit ze svého.

„Takže..." obrátila se na ty dva Alison.

„Já jdu tančit," pověděl urychleně Andy a snažil se dostat přes ty dva. Dean se nakonec rozhodl pro stejnou možnost. Kdo by chtěl sakra řešit práci v pátek večer? Navíc – při takové příležitosti. Dostali se skrz uličku, mezitímco na ně Alis zvědavě pokukovala. Potřebovali se zašít a potřebovali to hned.

„Tudy se k tanečnímu parketu fakt nejde, Andy," usmál se. Šli k baru, který zářil jako světlo na konci tunelu. „Jdeme se opít? Vždyť Alis nestihla ještě nic říct."

„Opít se?"

„Tak samozřejmě." Na tváři mu zůstával úsměv, ale pomalu mu začal slézat. Copak se stalo?

„Za prvé nepiju a za druhé si jdu pro džus."

„Proč jsi tak podrážděný?"

„Proč jsi ty tak slepý?" zvedl obočí a nechal jej chvíli přemítat.

„Ta ženská po tobě jede jak slepice po flusu, to to nevidíš?" protočil očima a převzal si džus, o nějž poprosil během jeho dlouhého přemýšlení.

Dean svraštil obočí. Černovlasá na něj nemohla mít přece zálusk. „I kdyby, žárlíš snad?"

„O čem to tu sakra mluvíš?" zamračil se. Dean ale tušil, že ho vyvedl z míry. Už se to párkrát stalo. Začal rychleji dýchat a ani jednou se mu nepodíval do očí. Tentokrát si byl ale jistý jediným; červenal se.

„Pojďme tancovat. Možná tak Beth a Angel ochráníme před tou jejich balící taktikou."

„A ta vypadá jak?" vyzvídal mezitímco upíjel vychlazený nápoj. Černovlasý se usmál. Fyzicky by ji rád opravdu předvedl, ale to by byl nejspíš definitivní konec. 

------ 

Dobré dopoledne! :))
Předem bych chtěla poděkovat za hlasování. ❤️

Jak se Vám líbila kapitolka? Měl Andy s Alison pravdu nebo ne? Jak to že si Dean ničeho nevšiml, když s ní pracuje už nějaký ten pátek? To má tolik práce nebo v tom je něco jiného? :D


-Catherine2850

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top