Bytem se ozval zvuk odemykání dveří. Nikdo nikde, čerstvý vzduch. Andy měl pocit, že jej nohy nedonesou ani do postele, natož aby mu zařídily stabilitu při sprchování. Vůně vývaru při jeho odchodu už zmizela. Pouze neutrální vzduch. Žádná vůně levandule, která zde vládla, když spolu žili všichni tři jako rodina.

Ke sprše se nakonec přinutil a ve výsledku za to byl rád. Kapky vody, které doléhaly na jeho jemnou pokožku vzbuzovaly celý organismus. Příjemně jej zahřívaly a dodávaly mu pocit čistoty a klidu. Cítil se uvolněně, a tak se neubránil malinkému úsměvu vítězství. Další den za mnou.

Oblékl se do trika a šortek a usedl na podlahu ve svém pokoji. Neubránil se té vlně zvědavosti a časopis si prohlédl. Nacházelo se v něm hodně poznámek ohledně provedení, stylu a návrhů na změny. Jeho zvídavost rostla. Jaké osobě by tenhle časopis mohl patřit?

Zavrtěl hlavou nad tou hříšnou myšlenkou. Když bude moc snít, realita jej zklame. Magazín položil vedle diáře, který se snažil přehlížet. Nechtěl do soukromí té ženy nahlížet víc, než bylo zapotřebí.

Napsal jí krátkou zprávu a párkrát chat zaktualizoval, avšak vše zůstalo stejné. Lhal by, kdyby řekl, že jej to neznepokojilo. Co když je to jenom obyčejný diář? Měl pocit, že se v jeho životě konečně něco děje. Celé ty měsíce jenom bloudí z práce do práce ve snaze, aby jeho matka měla alespoň trošku lepší život a aby on měl kde spát.

Bohužel někdy ty věci nejdou dohromady, a tak končí na chodbě. V takových situacích si připadá jako totální zoufalec, ale tuto myšlenku zažene okamžitě do pozadí. Namísto ní přijde samota, smutek a vztek, který není tak velký, aby s tím něco dělal.

Po chvíli se zabalil do přikrývek s voňavým povlečením a nechal se ukolébat ke spánku.

---

Rozespale se rozmáchl po budíku, aby jej vypl; nikdy přece vstávat nemusel. Avšak když zjistil, že mu přišla nová zpráva, vytáhl se do sedu.

„Dobrý den, moc se omlouvám, kde bychom se mohli sejít?" tázala se žena. Neměl nejmenší tušení, kde by se sraz mohl uskutečnit. Avšak dneska by mu vycházka po Londýně nevadila; pakliže to nebude na druhém konci města.

Místo setkání nechal na ní a šel se upravit. Už dlouhou dobu o své tělo nějak nepečoval. Naštěstí nepatřil mezi muže, kterým abnormálně rostou vousy, a tak jim nemusel věnovat tolik času. Měl popraskané rty, a tak si je potřel jelením lojem. Rozčesal si vlasy a šel si na chvíli číst knížku.

Jeho matka byla stejné ranní ptáče jako on. Bylo něco okolo osmé, když vykročila ze svého pokoje. Táhl z ní silný odér alkoholu. Její světle hnědé vlasy byly vysušené a roztřepané. Přikročila k němu se shrbenou postavou a zahleděla se na něj smutným výrazem. Nevnímal jí. Nemohl. Bolelo ho to. Zase přijdou ta její slova.

„Andy," škytla. Vytáhl obočí, ale zrak měl stále upřený do knížky, „já přísahám, že-"

„Že už to nikdy neuděláš, já vím," shrnul monotónně a pohlédl jí do očí.

„Přísahám. Byla jsem jenom smutná, nedokázala jsem se udržet." Když mluvila, z úst se jí táhl onen známý pach levného alkoholu. Kolik toho proboha vypila?

„Mami, táta je pryč už čtyři roky! Chápu, že jsi přišla o práci a je to těžké, ale můj život taky není peříčko," zagestikuloval naštvaně dlaněmi, ale poté je stáhl k sobě.

„Ale ty to nechápeš. Nikdy mi nebudeš rozumět, dokud si někoho nenajdeš. Jak to, že už vlastně nechodíš s tou krásnou blondýnkou?" změnila téma konverzace z ničeho nic. Tolikrát jí vysvětloval, že s Hannou nikdy nechodil. Byla to jeho nejbližší kamarádka, která se s rodiči přestěhovala do Států; to však nebylo jedinou překážkou.

„Nikdy jsem s ní nechodil," odfrkl si.

„No určitě. Měl by sis někoho najít, jsi mladý a krásný. Ani jedno ti dlouho nezůstane," usmála se. Jeho obočí se málem dotýkalo vlasů, ale nechtěl nic říkat. Zdaleka se necítil tak mladý, jak nejspíš vypadal. Jak by si on mohl někoho najít, když žije ten život, který žije?

---------------------------

Ahooj, jak přežíváte? 😊
Doufám, že se zdravým rozumem. Andy sice vypadá jako těsně před zhroucením, ale třeba to tak nebude napořád, kdoví. :D
Život je život. Krutý a většinou nespravedlivý, ale taky hezký a záhadný. Takový, jaký si ho uděláme, ho máme.
Trochu se mi zdá, že má tahle povídka pomalý rozjezd, ale v dalších kapitolách se to změní, nebojte. :))

Mockrát děkuju IceCat97 za komentář. ❤️

-Catherine2850