Věděl jsem že mi lže. Je jasné, že je v té druhé práci. Upřímně nevěra mě ani nenapadlo, pouze jsem ho chtěl donutit přiznat pravdu. Z mé strany mě hodně vzalo jeho lhaní. Nikdy předtím mi nelhal. Ano, zamlouval nebo se vyhýbal odpovědi, ale nyní mi bezostyšně přímo lhal. Myslel jsem si, že je Taehyung člověk kterému mohu věřit. Na všechno přeci můžeme být spolu. Už není sám. Chodíme spolu, měly bychom společně sdílet nejen pěkné chvíle, ale i ty špatné.

Popravdě jsem se celou dobu bál že mě vztah s ním omrzí, odkopnu ho jako ostatní... teď se však zdá, že to já jsem omrzel jeho.

Nedokázal jsem v sobě zadržet slzy a pořádně se po dlouhé době rozbrečel. Hrozně jsem se bál že ho ztratím, litoval toho co jsem mu napsal. Kdybych raději zůstal zticha... třeba by se s tím Taehyung vážně vypořádal po svém a všechno by bylo znova dobré. Nechal jsem se opět ovládnout svými emocemi.

Nejhorší jsou myšlenky, že všechno co jsme spolu prožili může být lež. Jeho slova, chování. Vím, neměl bych takhle přemýšlet, ale člověka v tomhle stavu napadá mnoho věcí. Co když mě jen využil jako ostatní? Co když se mnou pouze zabíjel čas? Co když si se mnou jen hrál? Já vím že to je nesmysl, avšak neubráním se těmto myšlenkám. 

Pláč mě v noci natolik unavil, že jsem spal jako zabitý. Ráno mě pěkně bolela hlava a ještě jsem se motal. Vyhrabal jsem se z postele a doplazil pro prášek do kuchyně. Měl bych sice nejdřív něco sníst, ale vůbec nemám chuť k jídlu. Pořád se mi do hlavy vkrádá představa že mě Taehyung opustí, z čehož mám šílený strach. Čím víc na to myslím tím víc mě bolí hlava. Zapil jsem si prášek vodou a dal si aspoň sklenku mléka než zapadnu do koupelny pod sprchu.

Po sprše jsem zjistil že doma stejně nic nemám, takže musím do obchodu, abych vůbec měl z čeho uvařit. Vypravil jsem se ven, kde mě čekalo překvapení u vchodových dveří. Na zemi seděl Taehyung s viditelnými kruhy pod očima, ustaraným pohledem a rudými tvářemi. Musí tady sedět věčnost.

,,Tae..." přistoupím k němu. To už se zvedá a přitahuje si mě k sobě do objetí. Jde z něho velká zima, musí být promrzlý, venku zrovna není nejtepleji.

,,P-promiň, Jungkook-iie." sotva vysloví. ,,Nechtěl... jsem ti lhát. Odpusť mi prosím." cítím jak se třese.

,,Proč?" zeptám se tiše. ,,Není jedno že jsi mi lhal. Na mě tady přeci vůbec nezáleží. Psal jsem ti ať si o mě neděláš starosti. Tak co tady vůbec děláš?" kousavý tón se sám dere na povrch. 

,,Přišel jsem k tobě asi dvě hodiny po tom co jsi přestal odepisovat. Neotevíral jsi a nezvedal mobil. Myslel jsem, že jsi někde venku tak..."

,,Ty jsi do teď čekal?" vytřeštím oči na jeho tvář opřenou o mé rameno, jenže sotva vnímá. Pomalu se mu zavírají oči. Vezmu ho do náruče a odnesu k sobě do postele, kde mu ještě předtím než ho přikryju sundám boty a bundu. Pořádně jsem ho zachumlal do peřin, ať je v teple. Jestli na mě čekal celou noc, musí být šíleně promrzlý. Bojím se o něho, vypadá strašně unaveně. Nechápu jak vůbec může fungovat. Vzpomněl jsem si, že mluvil o mobilu, podíval jsem se na nočním stolku na svůj mobil se zjištěním že je vybitý, proto se mi ani nemohl dovolat.

,,Jungkook-iie..." zašeptá ze spaní mé jméno a vezme mě za ruku, ,,n-neopouštěj... mě prosím." ukápne mu po tváři slza. Nevím co je horší, zda to jak mi lhal nebo ho vidět v tomhle stavu. Upřímně je mi do breku, když ho vidím. Přivinu si jeho ruku k tváři a dýchnu na ní teplo protože je studená.

,,Já tebe nikdy neopustím, Tae."

Lehnu si k němu pod peřinu a přitulím k jeho chladnému tělu. Cítím jak ze mě najednou veškerá tíha spadne. Jakmile je se mnou, mám ho u sebe, cítím jeho teplo... jsem šťastnější. Začínám rozumět jeho vlastním slovům.

I just wanna be happier

Feel the warmth of my hands,

It's not warm so I need you more.

Na chvíli jsem usnul s Taehyungem. Probudil jsem se dřív než on a bál se vůbec odejít na nákup aby se nevzbudil, když tu nebudu a neodešel. Potřeboval jsem ale něco nakoupit, doma nemám nic z čeho bych uvařil.

Sprintem jsem se vrátil, kdy Taehyung stále nehnutě spal. Povzdechl jsem si nad ním a říkal si jak asi musí být unavený. Nechal jsem ho spát a pustil se do vaření. Nevzbudil ho ani hluk z kuchyně. Nechal jsem hrnec s polívkou na plotně, už jen čekám až se dovaří tteokbokki. Mezitím zkusím vzbudit Taehyunga, který spí dál roztomile jako nemluvně. Sklonil jsem se k němu s úsměvem na tváři. Nikdy bych si nepomyslel, že dokážu někoho tolik milovat.

,,Tae..." oslovím ho, jenže se ani nehne. ,,Tae!" zatřesu s ním lehce, přičemž nespokojeně zamračí obočí. ,,No tak, babybear vzbuď se!" zatáhnu ho za kůži pod bradou. Několikrát se zavrtí než otevře napuchlé oči.

,,J-Jungkook-iie..." osloví mě překvapeně.

,,Prober se, Tae. Jídlo je hotové." pohladím ho po tváři. Doufám že se mi to jen zdá, ale připadá mi jako by měl teplotu.

,,Jungkook-iie, já..."

,,Pšt." umlčím ho prstem na jeho ústech. ,,Promluvíme si po jídle. Udělal jsem ti polívku a tteokbokki."

Po chvíli vstal a posadil se ke stolu v kuchyni, kde už bylo naservírované jídlo. Nejistě zkoumal tteokbokki, dokud jsem ho neujistil; Neboj se, neudělal jsem ho ostré speciálně pro tebe." Musel jsem se usmát. Normálně působí jako drsňák, ale ve skutečnosti je stále ve spoustě ohledech dítě.

Po jídle jsem sklízel ze stolu a dal se do mytí nádobí, kdy Taehyung poprvé promluvil.

,,Promiň, Jungkook-iie. Nechtěl jsem ti lhát. Nechtěl jsem, aby ses cítil bezcenný. Je mi líto, že jsem tě zklamal." pronese žalostným tónem, až mi přejede mráz po zádech.

,,Tae..." otočím se směrem k němu. Má skloněnou tvář, ve které se mu odráží mnoho emocí. Bolest, vyčerpání, vztek, zklamání, ale také tvrdost.

,,Já chápu, že jsi mi nechtěl přidělávat starosti. Nechtěl jsi, abych si myslel že mě chceš využít jako ostatní." přistoupím k němu a položím ruku rameno. ,,Ty ale pochop mě. Tím, že mi nic neřekneš mi přiděláváš mnohem větší starosti a mám o tebe strach. Chodíme spolu. Nechci aby jsi byl na všechno sám. Chci aby ses mi nebál svěřit a důvěřoval mi. Dovolil mi ti pomoct. Nechtěl jsi ty to samé ode mě?" mluvím k němu klidně. Taehyung se na mě podívá a stáhne k sobě do klína.

,,Jenže tohle je něco s čím mi nemůžeš pomoct, Jungkook-iie." opře si hlavu do mé hrudi. ,,Nejspíš ti došlo, že mám finanční potíže." povzdychne si, přičemž jen kývnu.

,,V tom případě ti i musí dojít, že nehodlám od tebe přijmout žádné peníze." dodá.

,,Co se vlastně stalo? Vždyť jsi s penězi do teď vycházel?" zaráží mě. Předtím taky nebyl v balíku, ale stále měl dostatek na rande se mnou a účty.

,,Ukázalo se, že máma měla nějaké dluhy po rozvodu s otcem a krachu kavárny." podívá se na mě. ,,Nedávno mě vyhledali její věřitelé. Hledali mě roky, ale tím že jsem se stále stěhoval a měnil práce mě nemohli najít."

,,J-je to zlé?" ptám se starostlivě.

,,Upřímně, ne tolik jak si myslíš. Nejsou to zlý lidi, jen chtějí zpátky svoje peníze." odpoví klidně. Nevím zda mu mám věřit, ale zdá se že mluví pravdu. 

,,Je to velká částka?"

,,Ne, ale i tak mám co dělat abych si za měsíc vydělal na splátku a k tomu poplatil účty." povzdychne si.

,,T-tak... bydli u mě." navrhnu mu nejistě, protože nedokážu odhadnout jeho reakce právě teď, navíc na společné bydlení je stále brzy. Vždyť jsme spolu ještě ani nespali.

Uleví se mi, když se Taehyung zahihňá do mé hrudi a podívá usměvavým obličejem na mě.

,,Mám bydlet u tebe?" pozvedne na mě skepticky obočí. Kývnu mu s vyšpulenou pusu, jelikož mi připadá že si ze mě dělá srandu. Plácne mě přes zadek a pevně ho na svém klíně stiskne.

,,Kdybych bydlel u tebe, musel bys jezdit na vozíčku, ušáčku." provokativně mi zašeptá do ucha, až se zachvěji. Ignoruji své vzrušení a trochu odstrčím jeho ruce.

,,Tae, já to ale myslím vážně. Pokud budeš bydlet u mě, odpadne ti nájem." pohlédnu vážně na něho, načež si povzdychne.

,,Jungkook-iie, vím že to myslíš dobře, ale byt ve kterém bydlím je můj domov. Yeontan v něm vyrůstal, žiju tam víc než rok a mám ho rád. Ten byt je první věc, kterou jsem si zařídil sám." vysvětlí mi.

,,Tak budu bydlet já u tebe." nenechám se odbýt. Vlastně se sám sobě divím, když jsem mu navrhnul aby u mě bydlel, cítil jsem se nejistě, teď s ním vážně bydlet chci.

,,Ty to myslíš vážně, že?" nečitelně na mě hledí jako by čekal až se zasměju a povím mu, že je to vtip.

,,Myslím to vážně, Tae. Já vím že je ještě brzy, ani jsme spolu nespali, ale chci ti nějak pomoct a to mě nemůžeš zazlívat. Nebudeš na nájem sám, můžu se starat o Yeontana, postarat se o jídlo..."

,,Ty se nebojíš?" zeptá se mě stále tím nečitelným výrazem. Na chvíli se zarazím s hlubokým nádechem. 

,,Čeho?"

,,Jungkook-iie, ještě je stále pravděpodobnost, že se spolu vyspíme a ty ke mě přestaneš všechno cítit. Myslíš si, že jsem na to zapomněl?" poví rozmrzelým tónem. Zůstanu na něho zmateně koukat. Myslel jsem si, že tohle je za námi.

,,Ty možná ne ale já ano, Tae." odpovím mu sebejistě. ,,Miluju tě! A to myslím smrtelně vážně. Pokud se někdy stane že se naše cesty rozejdou, udělám vše proto aby se zase sešly. Jsem si naprosto jistý, že budu stále s tebou."

Taehyung mě chvíli bedlivě pozoruje než jeho pohled sjede k mým rtům, položí si dlaň na mou tvář a pohladí mé rty předtím než je políbí.

,,Pamatuj si to moc dobře, lásko." zašeptá a pokračuje v líbání.

,,T-Tae..." přerušuji ho, ale on si mě posadí na stůl a vrhne se na krk. ,,Ah~" vydechnu vzrušeně, když mi k tomu zapluje rukou pod tričko. Musím se opřít jinak bych na tom stole za chvíli ležel. Jeho polibky jsou tentokrát vážně emotivní a dychtivé. Přitáhne si mě za tvář blíž aby opět spojil naše rty. Já sice jsem vzrušený, no pro dnešek to však dávám méně najevo než Taehyung, který je úplně rozpálený a ztěžka dýchá, což mi připomíná že mu hořeli tváře už v postele.

,,T-Tae, poč..." nenechá mě svými rty nic říct ani se odbýt. Nevím co to do něho vjelo, ale nedá se zastavit. Chytne si mě pod zadkem a odnese do postele, na které nešetří polibky ani v podbřišku.  

,,Ah~ T-Tae~" nezmůžu se na nic jiného než vzdychání. Snažím se uklidnit svůj dech, hladím ho ve vlasech, když jeho hlava směřuje stále níž. Nenechá mě ani vydechnout. Vyhrne mi tričko nahoru a dlaněmi přejede přes prsa, jež stiskne. Zubama mi stáhne tepláky a hned se začne mazlit s mým přirozením, jež mu rychle tvrdne před nosem. Nahlas si povzdychne, až mi z jeho hlasu naskočí husí kůže. Stáhne mi trenky níž a obejme svými dlouhými prsty mou chloubu s úšklebkem.

,,Víš že to je poprvé co ho vidím?"

Má pravdu a jakmile mě o tom informoval, začal jsem se stydět. To už ale jeho jazyk obtahoval délku mého penisu a pomalu se svíjel okolo žaludu.

,,Aah-haa~" z úst se mi ozve slastné zasténání. Dává si záležet, hladí mě na bocích a bříšku, když jazykem stále dráždí to samé místo, až mi ukápne pár slastných kapek. Začne ho k tomu cucat, kdy mám co dělat abych se nerozvzdychal. Vpletu mu prsty do vlasy, ale on mě ruku chytí a přitiskne k posteli.

,,Mmm~" zakňučím nedočkavě. Jazykem ještě několikrát obtáhne mou délku než si ji strčí do pusy.

,,Aaah~ Tae~" nahlas zavzdychám a prohnu se v zádech, co mě ho začne kouřit.

,,Tae~" chytím ho druhou rukou za vlasy, ale on mě ji stejně jako první dá pryč. Dobře, pochopím že to asi nemá rád, takže je nechám podél těla a jen mu do toho slastně oddechuji. Pohladí mě přitom po bříšku, když najednou začne dráždit i bradavky, na které jsem poměrně citlivý.

,,Ah~!" vydechnu hlasitě. Zajede s ním hlouběji a při tom mi stiskne bradavku.

,,Aah~! Tae, ne~" zakňučím. No ne že by přestal. Naopak je dráždil mnohem víc, zatímco co pusou zrychloval. Pomalu jsem se blížil ke konci téhle slastné dráhy. Tiskl jsem v rukou prostěradlo, hruď se mi rapidně zvedala nahoru a dolů, když se i můj dech zrychloval. Kousal jsem se do rtů, abych nějak utlumil svůj hlas, ale orgasmus mě donutil vykřiknout. Myslel jsem, že umřu slastí. Pořádně jsem to rozdýchával mezitím co Taehyung slízával zbytky mé slasti. Obdaroval mě ještě několika motýlími polibky po bříšku, na kterém spočinula i jeho hlava. Konečně se nechal hladit. Poté, co jsem se vydýchal mi došlo že usnul. Jeho čelo úplně hoří, když na něj sáhnu. Vytáhl jsem ho nahoru na polštář a sundal oblečení, abych ho mohl umýt, protože jestliže byl venku až do rána, určitě se nemyl. Změřil jsem mu ještě teplotu se zděšením, že má dokonce horečku. Vzal jsem ho do sprchy pod vlažnou vodu, abych mu ji trochu srazil. Naštěstí je Taehyung lehčí než se zdá. Pořádně jsem ho posléze osušil, oblékl do teplého oblečení a zabalil do peřiny. Co mě však dělalo další starost byl Yeontan. Netuším, zda se z práce stavoval ho nakrmit nebo šel přímo ke mě. Blížil se podvečer a já ho i tak potřeboval nakrmit, když je Taehyung nemocný. 

***

Jak se vám líbí lehčí SMUTÍK? 😏

Upřímně jsem teď trochu na mrtvém bodě. Po třetí předělávám Taekook "poprvé", protože chci aby bylo vážně dobré. Někam jsem se posunula, ale nemohu se dokopat k tomu pokračovat. 

Dnes je mi ovšem mnohem lépe, sice pořád kašlu, ale potom co jsem si dala vana už si nemusím po třetí za den měnit propocené oblečení 😊

Nicméně, potom co jsem si pročetla tuhle kapitolu, jsem motivovanější, takže jdu na to lidi 🤗

Zítra pokračování 😉 Mějte se, I purple youu!!! 💜💜