Vážně jsem musel jít. Dnes mám domluvenou schůzku s Jiminem v jednom baru. Moc do baru nechodím, ale tenhle je nový a oba jsme byli zvědavý, až ho otevřou.

Kim mi však dělá starosti. Neodepsal mi ani po sprše a to je co říct. Myslel vážně, že si to se mnou vyřídí osobně? Ví vůbec kde bydlím? Třeba jen teď nemůže odepsat nebo si ze mě utahuje. Tak to nejspíš bude.

Opravdu jsem musel vyrazit z baráku. Jimin na mě už jistě čeká. Mám půlhodinové zpoždění. Rychle jsem na sebe něco hodil a spěchal za ním. Naštěstí ten klub není od mého bytu daleko.

Samozřejmě na mě už Jimin čekal a podupával si nedočkavě nohou s podrážděným výrazem. Všiml jsem si, že už mu stojí na stole nějaký drink. V rychlosti jsem si prohlédl interiér baru a byl překvapen. Vypadá to tu vážně úžasně. Podél zdi jsou větší stoly se sedačkami do účka ve vínové barvě, u vchodu dřevěné kulaté stoly s černými koženými sedačky, stejně jako ve zbytku prostoru. Překvapily mě pravděpodobně umělé růže a jejich větve po všech stěnách, jež byli též zajímavé, protože byli polepený novinami. Bar byl osvětlen v modrém nádechu, všechno zde dokonale ladilo. Co mě však nejvíce zaujalo; barový pult. Obyčejně byl dřevěný, uprostřed však podél něho se proplétali další větve s rudými růžemi a osvětlovalo je též modré světlo.

,,Ehm ehm..." ozval se podrážděný Jimin. Zřejmě jsem si to kolem prohlížel déle než si myslím.

,,Ah promiň, už jsem tu. Vypadá to tady úžasně ne?" sedám si stále ohromen vším okolo do sedačky.

,,Taky si myslím. Zvenčí to vypadá jako nějaká klubovna." zasměje se a já souhlasně s ním. Bar je v druhém patře téhle jinak obchodní budovy. Dole je trafika a ironicky i tetovací studio, kdyby někoho v opilosti napadlo se nechat tetovat. Musím uznat, že to je skvělý obchodní tah.

,,Co sis objednal?" kývnu na Jiminův drink, jež od pohledu vypadá přeslazeně.

,,Doporučila mi to ta holčina za barem." zvedne hlavu k drobné dívce s dlouhým culíkem v tričku s lehkým potiskem masky a názvem baru "Singularity".

,,Hmm~" pohlédnu uznale na drink, přesto že si plánuju dát něco slabšího nebo celkově obyčejného. Netrvalo dlouho než ke mě přišla právě ona drobná barmanka s otázkou, co bych si dal. Objednal jsem si jen víno a spokojeně se usadil do pohodlné sedačky. Měl jsem toho dneska dost. Práce, to focení, navíc on... Stále mi vrtá hlavou proč neodepsal.

,,Jungkook-iie..." drcne do mě Jimin. ,,Věděl jsi že tady bude pracovat, Kim Taehyung?" tiše se mě zeptá.

,,Kim Taehyung?" pozvednu na něho zmateně obočí.

,,Jo." uhne pohledem nenápadně k baru, kam se má pozornost přemístí. Uvidím u barového pultu stát vysokého může v kožených botách, nohy i zadek mu krásně zvýrazňují černé, upnuté kalhoty a kožená bunda dodává na vzhledu drsného týpka. Je otočený mým směrem, takže mu perfektně vidím do tváře, nicméně jakmile se na mě podívá těma pronikavýma očima, donutí mě i sklonit tvář a červenat se jako malá holka.

,,Už jsme se zdravili. Chodil se mnou na střední. Docela se divím, že si mě pamatuje. Moc často tam nechodil." usmívá se vesele Jimin, aniž by si všiml co se mnou pohled jeho kamaráda udělal.

Najednou v zápětí, jako by se mi rozsvítilo v hlavě. Zvednu zaraženě pohled k Jiminovi.

,,On s tebou chodil na střední?"

,,Jo." pokrčí rameny. ,,Pamatuješ si ho? Byl to Mingyuv kamarád." napije se v klidu posléze ze svého oranžového drinku, zatímco mě přejede mráz po zádech.

Vykolejeně se pomalu ohlédnu zpět k baru, kdy na mě stále hledí ty pronikavé, tmavé oči a nakonec se na mě smějí i jeho rty. Tentokrát nejsem schopný odtrhnout pohled, protože při pohledu na něj si promítám, co vlastně všechno vím.

Jmenuje se Kim, znám ho od vidění a chodil jsem s jeho kamarádem, nikdy jsme spolu nemluvili a já se mu nebyl schopný podívat do tváře. Je mu 25 let. Chvíli pracoval v Euphorii. Ví, že Mingyu je můj ex. Psal, že kdyby mi řekl své jméno na 100% budu vědět kdo to je.

Ach bože, jsem tak natvrdlý! Úplně totálně. To je fakt směšný!

,,Promiň, hyung. Hned jsem tu." zvedl jsem se bleskově z místa a musel na chvíli zmizet. Hned jsem zapadl na záchody, opřel se o umyvadlo a podíval se na sebe do zrcadla.

Jungkooku... Jak jen můžeš být takový idiot?

Dával mi tolik nápověd. Všechno do sebe tak dokonale zapadá.

Jmenuje se Kim Taehyung. Kim-v_tae -> Taehyung. Chodil jsem s Mingyu, což byl jeho dobrý kamarád a párkrát jsme ho potkali, kdy si prohodil s Mingyuem pár slov. Osobně jsem s ním nikdy nemluvil, taky je pravdou, že jsem se mu nikdy nebyl schopný podívat zpříma do obličeje, protože prostě byl až moc hezký a jeho pohled mě znervózňoval. Pracoval v Euphorii, kde si Taehyung jako jediný byl schopný sjednat pořádek. Přesně vím, kdo to je i když jsem s ním nikdy neměl tu čest. Každý zná Kim Taehyunga - drsného, sexy kluka co se s ničím a nikým nepáře.

Jak mě však mohl zrovna on napadnout? Proč by někdo jako on o mě projevil zájem, snažil se mi pomoct a psal všechny ty sladké věci. No dobře, když to tak srovnám s jinými, nejsou tak přeslazené. Jsou dost sebevědomé a provokativní. Ach bože... vážně si celou dobu píšu s ním!

,,Překvapený?" ozve se ode dveří. Jeho hlas mě donutí úplně ztuhnout. ,,Došlo ti to konečně?" stále se přibližuje, když kolem svého pasu ucítím něčí ruce... jeho ruce. Stále mám skloněný pohled. Neodvážím se na něho podívat. Dokud si mě neotočí čelem k sobě.

Přejede mi prstem po břiše podél hrudi až k bradě, kterou mi jemně pozvedne nahoru.

,,Podívej se na mě." poví mi hlubokým hlasem, jež doslova zavibruje v mém těle. Pomalu zvedám pohled k jeho tmavým očím. Mají v sobě tak velké kouzlo, díky němuž si mě dokáže dokonale podmanit.

,,Je na čase si přestat hrát na schovávanou, ušáčku." poví těsně k mým rtům, že mohu cítit jeho mentolově ovocný dech, jako minule. Chtěl jsem ho okamžitě políbit, ale než jsem se vzpamatoval, předběhl mě a spojil naše rty k sobě. Přitáhl jsem si ho hned kolem krku opět ponořen do jeho měkkých, hebkých rtů. Jeho dotek ruky na mém pasu, jež posléze směřoval až pod tričko mě dostával do kolen. Vtěsnal své koleno mezi mé nohy a mírně ho nadzvedl, čímž mě donutil roztřeseně vydechnout se sevřenými víčka a zaklonit hlavu. Tentokrát jsem jeho polibek na krku velice jasně zaznamenal, hned po něm i další polibky, jimiž mě zasypával. Poněkud vyčerpaně se stále roztřeseným hlasem jsem vydechl, když přestal. Přál jsem si ho oslovit, ale stále nevím jak.

Taehyungu?

Nějak pořád nemůžu uvěřit tomu, že to je vážně on.

Opřel se o mé čelo, kdy mi dal maličkou pusu na nos než se sklonil k mému uchu.

,,Měl by ses vrátit za Jiminem, ušáčku. Moc se neopij. V noci si napíšeme." zašeptal mi jen tak do ucha, políbil mě pod něj a odešel.

Zanechal mě stát se stejným pocitem jako minule. Musel jsem se opírat o umyvadlo, jinak by to se mnou asi seklo. Prohrábl jsem si vlasy a pohladil na bocích, kde ještě před chvíli spočívaly jeho ruce. Po chvíli jsem se uklidnil a s hlubokým nádechem se vydal zpátky za Jiminem.

Samozřejmě měl o mě starost. Ptal se kam jsem tak náhle zmizel. Vymluvil jsem se, že se mi udělalo špatně, čímž jsem si získal i výmluvu na to jít brzy domů. Mezitím co jsem byl pryč mi i barmanka přinesla objednané víno.

Jimin mi o něčem povídal, ale mám pocit, že jsem ho vnímal jen napůl. Musel jsem se ho na něho zeptat.

,,Jiminiie-hyung, říkal's že jsi chodil s Kim Taehyungem na střední, je to tak?" vyhrknu na něj, až se na chvíli zarazí. Normálně mi však odpoví a já na něj vychrlím další otázku.

,,Co o něm víš?"

,,Hmm~" hluboce se zamyslí, že si i bradu promne, ,,nic moc pořádně o něm nevím. Nechodil moc do školy. Myslím, že střední se mnou dokonce ani nedodělal nebo jen s odřenýma ušima. Ve škole s ním nikdo moc nemluvil, ale mě přišel vždy v pohodě. Zřejmě to neměl lehké. Říkalo se, že jeho otec zbouchnul nějakou mladou holku a opustil jeho mámu. Kolovaly fámy o tom, že to byla dokonce jeho holka. Taehyung byl vždycky docela nepřátelský co jsem si všiml, ale jen k lidem, kteří se k němu chovali stejně. Proč tě ale zajímá?" pozvedne na mě zvědavě obočí.

,,Jen..." zamračím se zamyšleně, než rychle vymyslím výmluvu, ,,jen, že jsi se o něm zmínil, tak mě zajímalo jaký byl na střední a tak. Mingyu o něm moc nemluvili a pro mě je taky záhadou."

,,Jungkook-ah..." poťouchle se na mě usměje s pozvednutým obočím, ,,Proč prostě rovnou neřekneš, že se ti zamlouvá. Nepopírám, že je dost atraktivní." posmívá se mi.

,,Ale tak to není, hyung!" syknu podrážděně.

,,No dobře, ale... pokud tě víc zajímá, měl by ses zeptat spíš Yoongiho. Ten se s ním baví mnohem víc než já." pronese nonšalantně a napije se ze svého nového, tentokrát narůžovělého drinku.

,,Cože? Vážně?" docela mě překvapil.

,,Jo." pokrčí rameny. ,,Myslím, že dokonce i jednou psal o jeho mámě. Vlastnila kavárnu nedaleko naší pekárny."

,,Vlastnila?" pozvednu obočí.

,,Oh... to nevíš? Jeho máma umřela na rakovinu." odpověděl mi tiše a překvapeně, jako bych to snad měl vědět. Přesně takhle se totiž tváří informovaný člověk.

Takže Taehyung nikoho nemá... začínám si vzpomínat co mi psal. Je zvyklý si věci vyřizovat a vypořádat se s nimi po svém. Není zvyklí na jakoukoliv oporu a povzbuzení. 

***

Tak jste se něco málo dozvěděli o Jungkookově cizinci 🤗

Další kapitola bude až v neděli, možná sobotu, uvidím jak se budu cítit po práci 🥱

Zatím se mějte pěkně 🥰 I purple youu!! 💜💜